Nevšední příhoda všedního dne s dobrým koncem a morálním ponaučením pro dítka a mládež
Jdu si takhle dneska kol deváté hodiny ranní v Hradci podél malého Tesca, když tu jsem si povšiml chodce cca 4 metry přede mnou. Normálně na týpky na ulici nekoukám, ale tento exemplář se vyznačoval mimořádně ošklivýma teplákama s rozkrokem kdesi nad kolenama. Ten pohled mne konsternoval natolik, že jsem dobře dvě sekundy svého drahocenného času věnoval sebezpytu v duchu „Kolik by mi kdo musel zaplatit, abych v takovém trendy outfitu vyšel na ulici“
A co se nestalo – během oněch dvou sekund jsem zaregistroval, že dotyčný něco odhodil na chodník. Znechuceně jsem si pomyslel cosi v duchu „Nejen že se neumí oblíkat, ale je i línej jako vandrák v létě, když je mu zatěžko odhodit obal od pochutiny do nádoby k tomu určené. Ještě by to taky mohl být tzv. „pejskař“, co po svém miláčkovi laena neuklízí!“
Když jsem ovšem dokráčel blíže, zjistil jsem i přes své 2,5 dioptrie, že se v tomto nejedná ani o obal od Margotky, ba dokonce ani o celofán od Mozarových koulí. Byly to totiž smuchlané bankovky. I sehnul jsem se pro ně a mocným zvoláním „PANE!“ jal jsem se chodce přede mnou upozornit na svou důstojnou persónu.
Dotyčný se ohlédl a spatřil mne, an k němu kráčím v bundě Tommy Hilfiger, lakýrkách Rovers, s taškou Crampler a... v džínách z Lidlu.
Jeho výraz vyzařoval upřímné zděšení. Na fleku se otočil a začal se vzdalovat rychlostí, kterou nenazvu třetí kosmickou jen kvůli skutečnosti, že se dotyčný stále držel v gravitačním poli matičky Země. I ponechal jsem si obnos a utratil jej v nejbližším knihkupectví. To je ten výše avizovaný dobrý konec.
Kdybych byl vztahovačný, byl bych si řekl, že dotyčného vyděsil cenový a hlavně kvalitativní nesoulad jednotlivých položek mého vzevnějšku.
Ale spíš si myslím, že kombinace toxické psychózy a černého svědomí neprospívá duševní pohodě a sekundárně ani stabilitě cash flow.