Rok v Německu, pár měsíců čtení literatury z předložených seznamů, zkouška trvala dva dny, dělali jsme ji dva, první den písemná část - několik testů z všemožných gramatických jevů, poslech, esej o jedné knize, recenze druhé, druhý den kratší část ústní - přednáška o na místě zadaném tématu, poté volnější pokec, celkem žádný stres, milé Němky z pražského GI, za pár týdnů vyhodnocení z mnichovské centrály.
Písemná část za jedna, ústní za dvě a údajně nejmladší člověk, který GDS získal (bylo mi tři týdny 18 let, věkové minimum je právě těch 18). :)
A k čemu to bylo? Co se týče peněz a práce, k ničemu - nikoho to pro práci překladatele a učitele nezajímalo. Osobně - k pocitu zadostiučinění a k pozdější lehké hořkosti, jak se nabyté schopnosti nepoužíváním ztrácejí. :)