VANEK: Škoda, že jsi nedal přímo nějaký příklad, ono je to s vlastními jmény totiž trochu složitější - odlišná pravidla platila (a dodnes platí) v závislosti na tom, jestli je vlastní jméno použito se členem nebo bez něj. Bez členu se v genitivu u vlastních jmen mužského rodu připojuje krátká koncovka -s kromě případů, kdy jméno končí na -s, -ss, -ß, - z, -tz a -x, pak se připojuje jenom apostrof. U vlastních jmen se členem genitivní koncovka obvykle odpadá (ovšem čím starší literatura, tím častěji na ní člověk přeci jen narazí) a apostrov se u jmen končících na sykavku nepoužívá.
Pakliže výše řečené není případ na který ses ptal, nebo pokud jsi narazil přímo na 's, tak to pokud vím nikdy normativní podoba nebyla a lze se jen domnívat, že její původ (necháme-li stranou možný vliv angličtiny) leží ve snaze autora upozornit čtenáře, že dotyčné -s není součást jména (které v určitých případech žádnou koncovku mít nemusí - viz výše), ale skutečně jen genitivní koncovka.