TOMASINO: opět - to ústavní právo se týká státu, protože princip enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí. Stát nemůže omezovat právo na sebeobranu se "zbraní" (a viz níže, to patrně neimplikuje zbraň palnou).

Soukromé osoby se svými smluvními podmínkami a řády mohou omezovat takřka (vyjma rámec ADZ a pár gumových ale slabých principů jako "zcela zjevné nemravnosti" z NOZ) jakkoli se jim zlíbí, a ústavní právo na obranu se zbraní se toho žádným způsobem nedotýká a nepřebíjí to.

Překvapuje mne, kolik držitelů ZP má problém s pochopením zcela zásadního rozdílu a aplikace veřejnoprávních vs. soukromoprávních pretenzí.

Co já vím, tak veřejným shromážděním se rozumí zejména schůze, pouliční průvody a manifestace konané na veřejných místech. Navíc banka ani hospoda nemuze nic vynucovat na základě vlastnictvi, protoze je větsinou v najmu. Jedině z pozice provozovny a návštěvniho řádu můžou zkoušet nositele vyhodit, ale jak by se mohli soudit, když ho nemůžou žalovat? Podle mě by se někde musel vyhrotit nějaký obcanskopravni spor tak, až by to dospelo az ke správni zalobe, kde by soud musel říct jak to je.
Do té doby vnimam význam oněch preskrtnutych berret jako neprejeme si tady zbraně a berte to na vědomí. V našem právním prostředí z toho nic jinyho momentálně nejde vytriskat, dokud nedojde k taseni nebo střelbě. I tak by ale samotna přítomnost zbrane prez zákaz návštěvniho řadu neměla pritezovat, když jsme si to dali do ústavy a nové branime své životy kudy chodime.
Na druhou stranu provozovateli stát nařizuje eliminovat rizika a když poteče alkohol proudem, jak jinak vyloučí nežádoucí strelbu než vynucovanim zákazu zbraní v podniku? Bohužel se v poslední úpravě chtělo víc vyjebat s EU než důkladněji přemýšlet nad spojitosti všech právních predpisu, co na mě spadnou jakmile něco provozuju.