Jinak jak se tady řešila nekvalita mého ZT452CF - dal jsem si ho takhle na vycházku do parku s rodinou, a co čert nechtěl, v parku na veřejném ohništi plápolal ohýnek, žena dostala chuť na špekáček, tak se zeptala party u ohně, jestli se vejdeme, a když parta řekla, že jo, tak paní rozdělila úkoly: Ona poběží do masny pro špekáčky a já mám zatím pořídit napichovadla. Jistě chápete, že v městském parku nelze jen tak začít česat větve z nejbližšího cizokrajného okrasného stromku a výběr divokého býlí s dřevnatými stvoly je silně omezený, takže jsem musel vzít zavděk poschlými keřovými nálety na kraji parku a spokojit se suchým prutem. No a ten dřevnatý, suchý, asi 1.5 cm silný prut jsem řezal tím ZT452CF - spěchal jsem a snažil se být nenápadný, takže jsem do něj šel bez rozmachu a v podstatě i bez řezání, jenom tlakem - silným tlakem většinou své váhy, na rukojeť i na čepel - a na závěr trochu zapáčením. Bylo to nějaké tvrdší dřevo typu mirabelka, druhý prut jsem řízl zelený, ten se krájel jako máslo.
Výsledek: Framelock zaskočený o dobrý milimetr dál než obvykle a nešel povolit, dokud jsem opět nepoužil velikou sílu a "nenadzvedl" čepel, aby na pojistku tolik netlačila, a lehounce vykousané, "vydrobené" ostří.
Taky stojí za zmínku, že zatímco čepel sama o sobě je pevná a odolná až až, tak při tom tlaku se mi v ruce citelně kroutila rukojeť do spirály (proto taky asi ta zaseklá pojistka). Plus ta mezera ve hřbetu mezi střenkami se mi parádně a hodně nepříjemně otiskla do dlaně.
Nůž to dal, klacík do špičky následně ořezal, odkornil a špekáčky samozřejmě taky nakrájel, ale mám prostě pocit, že jsem ho nechal si trochu "hrábnout".
Poučení? Měl bych asi nosit malý pevný nožík s pěkně zaoblenou buclatou rukojetí, abych se cítil opravdu v suchu a pohodlí, a zavírákům nechat jenom to krájení uzenin.