CASTER: ono to není úplně jednoduché a rozhodně nejsem metodik ALM; tak pokud tu někdo takový je, ať mě doplní, případně opraví.
když se hodnotí výnosnost jednotlivých produktů, tak je potřeba hodnotit každý produkt samostatně. tedy běžný účet samostatně, poskytnutý úvěr samostatně. banka se může rozhodnout dotovat ztrátu jednoho produktu ziskem z produktu jiného (což je podle mého politika mBank, ale to mě Adamm kdyžtak opraví).
Zaměřím se nyní na úrokovou marži, tedy zisk, který má banka z úročení produktů. Každý produkt musí mít nějakou referenční sazbu, vůči které se vyhodnocuje, jaký je spread (procento zisku) z daného produktu. Tyto referenční sazby vyhlašuje pro jednotlivé produkty nebo typy produktů oddělení ALM v bance (Asset and Liabilities Management) a je to docela věda.
Velmi zjednodušeně řečeno ale v případě depozit (vkladů klientů) se musí banka rozhodnout co bude s danými penězmi dělat. ČNB přitom vyhlašuje svoje vlastní sazby, za které je ochotna přijmout peníze od bank (repo sazba). Pokud si banka půjčí peníze od klienta a hned vzápětí je poskytne ČNB a vyplácí klientovi nižší sazbu než repo, tak vydělává.
//vsuvka: právě jsem zjistil, že repo sazba je 3,5%, nikoliv 3,25%, jak jsem se domníval, takže mBank není nad repo sazbou, což ještě neznamená, že vydělává, viz níže
U úvěrů je situace komplikovanější, protože tam vstupuje ještě tzv. riziková složka. Každá žádost o úvěr (popř, již poskytnutý úvěr při nějakém výročí, třeba každý měsíc) je ohodnocena z hlediska potenciální ztráty a vyjadřuje se precentem jako tzv. SRC (standardní rizikové náklady). Pokud je sazba klientského úvěru vyšší než referenční sazba + SRC, pak banka vydělává, jinak prodělává. A zase sazba, vůči které lze v první linii porovnávat je sazba, za kterou ČNB poskytuje bankám hotovost - Lombardní sazba.
Nerad bych, aby to vyznělo, že Repo sazba a Lombardní sazba jsou referenční sazby používané v bankách. Nejsou. Ale jsou to sazby, které do výpočtu referenčních sazev významným způsobem vstupují.
A ještě poznámka, proč podlě mě mBanka na eMAXu prodělává, je ten, že výše uvedený postup výpočtu ziskovosti je velmi zjednodušený. Kromě výše uvedených pravidel se uplatňují další pravidla a jedno z nich je tzv. efekt četnosti úročení. Je rozdíl mezi tím, když je vám vklad zúročen jednou ročně a když je úročen denně (popř. každou hodinu, minutu, vteřinu,...) jak vám potvrdí každý, kdo četl historii vzniku Eulerova čísla. Tím, že mBanka úročí vklady denně, je efektivní úroková míra vyšší než uvedená.
K výpočtu ziskovosti produktu samozřejmě nestačí úroková marže. Druhým zdrojem zisku je servisní marže, tedy zisk z poplatků. Ty jsou ale v případě mBanky u eMAXu velmi nízké u řady událostí dokonce nulové. Což mě - při velmi hrubém pohledu - vede k tomu, že eMAX musí být prodělečný produkt. V tuto chvíli samozřejmě ještě mBank zejména láká nové klienty, takže může prodělávat jako daň za získání tržního podílu. Ale v budoucnu bude chtít určitě být zisková a tak buď nějakým způsobem eMAX omezí (nejspíš sníží sazby, protože zavedením poplatků by si hodně poškodila pověst) nebo bude tento produkt z marketingových důvodů vést jako ztrátový (resp. podle metodiky bude ziskový nebo neutrální s tím, ež do výpočtu ziskovosti přibude ještě "marketingová sleva", která bývá dotována z rozpočtu marketingu) a bude celkovou bilanci vyrovnávat ziskem z jiným produktů.