Ja si pamatuju, ze deda mel vyoravac brambor. Byl to takovy stroj, zaprahalo se to za kone, pozdeji, v dobe traktoru, za traktor. Z masivniho zeleza, celkem bezudrzbovy, pouzivaji ho myslim dodnes. Pak, uz po revoluci si koupil obracec sena, vyrazeny z JZD. Cely ho musel rozebrat seridit a opravit, aby to fungovalo. Pritom ten obracec nebyl stary, maximalne deset let.
Vypravim to proto, ze mi tak nekde prijde, ze driv ti vyrobci vyrabeli zbozi kvalitni. Podle mne to bylo neco jako otazka cti, ze ten stroj vydrzi pracovat padesat let i dele. Dnes naopak. Pokud se vyrobek nerozbije nejpozdeji do tri let, tak je spatny. logika je jasna. Chces sedet v kancelari na zidli? Kup si nasi. Kdyz se nerozbije, tak zadnou dalsi zidli neprodame. Musime ji navrhnou tak, aby se rozbila. Pokud mozno ne uplne brzo, abychom nevypadali jako uplny smejd, ale ne zase za moc dlouho, penize se musi tocit.
K tomu se prida to, ze v Cine udelaji nekvalitni (a pravdepodobne nelegalni) kopii a uplny smejd je na svete.
Cim dal tim vic veci navic zacina byt "spotrebni zbozi." Kuprikladu kancelarske stoly. V praci mame stoly asi deset let stare (odhaduju podle stari budovy). Nektere z nich drzi pohromade nejspis jen na dobre slovo. Druhy deda mel stul z prvni republiky, ktery dodneska spolehlive slouzi a nerozpada se.