CREMAC: Kdyby něco nehrálo, tak o tom chci vědět.

MRLAH: Blahopřeju, pane, záhy se rozpomenete na všechno a budete přesvědčen, že umíte hrát na kytaru.

Oh, tohle je zlý sen. Prchám před fašounama s vrahem, CREMAC: masovým vrahem a mužem HNILOB: v nylonové košili. Jsem hnusná, otrhaná, lidská troska, plivátko, které páchne jako tchoří latrína. A teď se na mém úchyláckém mantlu rozprskne androidův mozek.

HNILOB: Nikdy jsem nedostal ani upomínku z knihovny. Vražda druhého stupně? Tisíc lidí? To bych si pamatoval!

MRLAH: Přiznejme si to. Jsme asi tak nevinní jako šlapky před penzí.

KBN: Billy Doyle. To je jméno, ze kterého životní prohra přímo čiší. Už to vidím jako živé: V mládí šel z jedné polepšovny do druhé. Kupa nemanželských dětí. Manželka má bílé boty a holé nohy plné křečáků. Živí se drobnou kriminalitou, aby poplatil alimenty. Pak se ale stane, že stojí v bance s upilovanou puškou. Ta však sama vystřelí. A ty broky proletí háčkovaným kulichem jedné babky. Nezbývá mu než se skrýt. Ale kde? A pak ho to trkne - za zločinně získané peníze si koupí čtyři roky ve videohře a čeká, až se vody uklidní. Tak končí balada o Billy „Babkovrahu“ Doyleovi.

KBN: Polož mi pečiva prostou a marmelády prostou otázku!

HNILOB: to je frajer!

HNILOB: jseš pěknej úchyl, víš o tom?

CREMAC: Tak ses vrátil, hrdino.

HNILOB: No! Vzbuzoval jsem vždy úctu pro své vybrané chování. To je loď!

KBN: Jde o tabuizované téma, nehodí se pro hovor, který vedeme při zdvořilé konverzaci.

CREMAC: no a co to je?

To je banán, banán to byl a vždycky bude!

HNILOB: To je... to je... to je... pomocník tasmánského policisty mimo službu.

Vy jste lékař?

HNILOB: Ne, to je kuře.

LOVE_DALI: Dyť o tom mluvim už víc jak čtvrt hodiny.

HNILOB: Ty se nikdy nezamyslíš nad tím, proč jsme tady? Jaký vyšší smysl to má?