KACHENNA: Jestli jde o to, že jsi dojedl tu konzervu, tak to chápu.

LOVE_DALI: Právě proto mám pocit, že bych sem mohl skutečně patřit.

HNILOB: To budeš ve svém živlu, jestli bude vládnout hmyz.

KBN: Úúúúúúúúúúú!!! Jestli něco nesnáším, tak to jsou blázni.

LOVE_DALI: to je banán.

KACHENNA: Všechny znaky tvého rukopisu.

AMANT: Teda, vzhůru do pravěku. Jsme bez tepla, světla, elektřiny, ani nevyrazíme nic k jídlu z automatů.

KACHENNA: No jen si představte, máme funkční kopii světa Jane Austinové.

AMANT: Je to kočičí kniha. Nečteš písmena, ale pachy. Jedeš nosem po řádce a všechny ty pachy se uvolní. Je to bezvadný.

KACHENNA: To je ale škrabopis. "Doufám, že tato epištola tě zastihne při zdraví adekvátním náročnosti úkolů." Hele, možná bych něco tak příliš osobního neměl číst.

HNILOB: Od tý doby bylo všecko jen jako? Kosmik taky? Dispečerka? Nic z toho se nestalo? To po tom všem furt nemám domluvený rande? Kruci! Další rok, kdy si budu muset posílat valentýnky sám...

KACHENNA: Je to prostý. Tohle není skutečnost, ale virtuální realita. Jenom simulace. Mám tě vydat poldům a skončit v náruči kladný hrdinky. Nehraju to poprvé.

Jdete na ryby, viďte? Na planetární oceán, který jsme zahlédli. A ke všemu beze mě!

HNILOB: Ale, ale. To je obrat o sto procent. Už jsi to nevydržela, viď Chris.

KACHENNA: Občas se fakt stydím, když jsem s tebou. Seš úplně ujetej, víš o tom?

HNILOB: Dobře. Už toho mám akorát dost. Nebudu vás už šetřit. Chci zpátky ten časomet a chci zpátky toho vrabce!

KACHENNA: Dej na má slova. „Čas všechny rány zhojí.“ Pokud se nezanítěj, v tom případě je lepší mastička.