HNILOB: hele tahle diskuze je přístupná pro všechny a tvým přísvěvkem odteď bude jen mlčení...

CREMAC: Takže já teď něco řeknu a ty budeš totálně vyřízenej. Jo? Připravenej?

HNILOB:
Kde jsem udělala chybu? Přitom můj život začal tak slibně. Bohatí rodiče, dobrá škola, poník jménem Trumfík. Jak to, že jsem takhle skončila? Na lodi s posádkou, co se baví tím, že sedí v prádelně a čučí do sušičky, kde rotují mé kalhotky...

DRASTICS: Broukal sis. Zlomyslně a vytrvale celé dva roky. Kdykoli jsem si sedl k opáčku: MmmmMmMMmmmm.

HNILOB: Ale ty sám sis přece zvolil povolání na úkor osobního života.

DRASTICS: Ty už zase piješ ten marihuanový džin?

HNILOB: Další pečivovitá otázka!

HNILOB: mmm...jde to s ním z kopce.

DRASTICS: Jako, mm, proč si inteligentní lidi kupujou hot-dogy do kina?

HNILOB: Polož mi rozumnou otázku.

DRASTICS: Vzpamatuj se, hochu, kde máš svůj blok? A kde jsou tvoje tužky? Kdepak máš úhloměr a pravítko?

HNILOB: Nevím... Možná si najdu práci jako diskžokej!

DRASTICS: Pařba a flink chtějí celýho člověka!

HNILOB: Nerad to říkám, ale „Nozdry jak vítěznej oblouk“ mají jednou pravdu.

DRASTICS: Prosim tě, tebe bych ucejtil i z Marsu! Kdys naposledy viděl vanu?

DRASTICS: Co kdyby sis přečet svou košili, Listere? To je zřejmě román od Victora Huga.

HNILOB: No neksichti se tak, tobě taky chutnala ta mentolka, ne?

DRASTICS: Budeš jíst tu psí konzervu?

HNILOB: Cornflakey s cibulí jsou senza. Můžeš mi podat tabasco? Chtělo by to víc okořenit.

DRASTICS: Tak jsem tady. Co jsi chtěl?