KACHENNA: Ne, děkuju. Teď mi polož jinou.

HNILOB: Nemůžu říct, že mě to zas tak moc šokuje... ty přeřízneš cokoliv, viď?!

KACHENNA: Něco ti řeknu: Byl jsem v paralelnim vesmíru, žil jsem pozpátku, hrál kulečník s planetama a porodil jsem dvojčata, ale nevěřil bych, že instantní nudle můžou bejt poživatelný!

HNILOB: Tak co to je? Třeseš se jako silikonový prsa při zemětřesení.

GAUNER: Ty nechceš slyšet tu historku?

HNILOB: já radši kuře

KACHENNA: Neapolské špagety!!!!

HNILOB: Z toho bych si hlavu nedělala, fešáku.

GAUNER: Až ty zkoušky udělám a stanu se důstojníkem, ty budeš pucovat záchody. Budeš mít hlídku každý ráno ve tři. A ty mě poslechneš, protože ty, a hlavně ty, ty gumácký pakárny žereš.

HNILOB: To bude trochu problém, protože já od slepic rozkazy neberu.

GAUNER: Pojďte laskavě za mnou do simulační místnosti, mám něco, co by vás mohlo pobavit!

HNILOB: jo...a mám se snad po...?

GAUNER: Já jsem desátá generace holografických počítačů s umělou inteligencí. Ne tvoje máma.

HNILOB: jestli tohle dává smysl, nechci být střízlivý...

GAUNER: Je to prostý. Tohle není skutečnost, ale virtuální realita. Jenom simulace. Mám tě vydat poldům a skončit v náruči kladný hrdinky. Nehraju to poprvé.

KACHENNA: Vezmu tě do kajuty, máme si toho tolik co říct! Pro začátek mi prozraď, kam chodíš k holiči!

HNILOB: Dobře. Jsi tak trochu podrazák, Listy, ale když o něco jde, držíš slovo. Protentokrát ti budu věřit. Dáme si ještě panáka.