HNILOB: Když mi vymažeš všechny romány od Agathy Christie, tak si je večer můžu přečíst znovu.

PIKKMA: Hele, podívej se na to trochu rozumně. Tohle je přece patová situace. Tobě jsou zbraně k ničemu a nám taky. Takže je fajn, že jsme se poznali a necháme toho blbnutí, jo? A mimochodem, na vyšinutýho, bezohlednýho zabijáka seš docela kočka. Co děláš dneska večer?

HNILOB: Listere, kdybys žil v celibátu jako já, neměl bys tyhle problémy.

PIKKMA: Umim hrát na kytaru! Jsem virtuóz. Hrábnu do strun a to dřevo zazpívá jako mariňák v bordelu po třech letech na moři.

HNILOB: Mně je jenom záhadou, proč by muž, nepochybně tak dobrého původu, nosil kabát, kterej páchne, jako by se do obou kapes vyčůral postarší tchoř

PIKKMA: To, že mám hlavu jako plastiku uplácanou z bramborové kaše, ještě neznamená, že nejsem vyspělý.

HNILOB: Krytone, co tady mohlo být? Nějaká možnost? To jsi chtěl říct? Promluv, Krytone!

HAR4NT: Dělá to jen proto, aby ti naboural morálku!

PIKKMA: A od té doby vedeme tuhle marnou, bláznivou válku.

HNILOB: Nepotřebuju dobrej žertík. Já se umim pobavit sám.

PIKKMA: Ještě něco a myslím, že bych vám to teď měl už říct.

HNILOB: Uááááh! Myslím, že budu muset jít dělat něco tajného.

PIKKMA: Neomlouvejte se, právě ty rozkošné drobné chybičky nás muže přitahují.

PIKKMA: Řek` bych, že je to tim, že seš naprostej magor.

HAR4NT: Vidíš to jen z jedný stránky, Rimmere. Ty taky nejseš ctnost sama a není lehký s tebou žít!

PIKKMA: Pořád lepší, než žít jako vy. Jako krysy uvězněné v kleci hluboko ve vesmíru. Na odpověď máte třicet sekund.

HAR4NT: Netušil jsem, že se zajímáte o umění, pane Rimmere.

PIKKMA: Moje hlava je plná zbytečných informací, pane. Schopnost zazpívat všechny hity od Lunetiků už dnes není tak zásadní. Pro většinu kulturních akcí „Jsi moje máma“ naprosto postačí.