HNILOB: Musíme jednat odvážně, jasně a rozhodně. Navrhuji změnit poplach z modrého na červený.

KACHENNA: Takovouhle akci by vymyslel snad jenom Mickey Mouse.

HNILOB: Nemůžeš mi ublížit. Máš to v sobě zakódované. Jsi vůči mně zcela bezmocný.

KACHENNA: Tak to ti ze srdce přeju. Tak čau za hodinu.

KACHENNA: Jestli se můžu zeptat, kdepak jsi splašil ten informační klenot tak dlouho předtím, než to věděl každý?

KACHENNA: Kdyby něco nehrálo, tak o tom chci vědět.

HNILOB: Jde o ten samý přístroj, co nám minulý měsíc hlásil planetu obývanou výhradně letuškami.

KACHENNA: Hledám v záznamníku snů něco, co se mi nedávno zdálo. Ten sen byl senzační.

HNILOB: Tu hračku máš, tak rychle pryč, než nás ty svatoušci uvězněj na večeru filozofování a sebemrskačství.

KACHENNA: Moh` bych si nasadit turban a předstírat, že jsem z Indie!

PIKKMA: Co to povídáš? Supi že potřebujou mít soukromí? Aby si dali nohy na stůl a četli časopis "Naše mršina"?

PIKKMA: Jestli se dostaneme do hangáru, třeba se nám podaří šlohnout Kosmika a odfrčet.

HNILOB: Když mi vymažeš všechny romány od Agathy Christie, tak si je večer můžu přečíst znovu.

PIKKMA: Hele, podívej se na to trochu rozumně. Tohle je přece patová situace. Tobě jsou zbraně k ničemu a nám taky. Takže je fajn, že jsme se poznali a necháme toho blbnutí, jo? A mimochodem, na vyšinutýho, bezohlednýho zabijáka seš docela kočka. Co děláš dneska večer?

HNILOB: Listere, kdybys žil v celibátu jako já, neměl bys tyhle problémy.

PIKKMA: Umim hrát na kytaru! Jsem virtuóz. Hrábnu do strun a to dřevo zazpívá jako mariňák v bordelu po třech letech na moři.