• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    FINpoezie & texty různých autorů
    ELFOS
    ELFOS --- ---
    Jan Skácel
    Kolik příležitostí má růže


    Růže pro všechny příležitosti dodají
    Zahradnické komunály města Brna

    (Vývěska v tramvaji)


    Dnes hosty mám,
    mám hosty.
    Dnes na návštěvu přišla ke mně růže.
    Dej, bože, ať jsem nehledaný, prostý
    jak drahý šperk,
    jak v bitce nahý nůž,
    a v srdci čisto je jak ve skleničce.

    Dnes večer přišla ke mně na návštěvu růže.

    Za dveřmi uslyšel jsem její dech
    a vůně pramínkem,
    co teče vzhůru,
    stoupala tiše po schodech,
    pak přišla sama,
    nemusela klepat.
    Noc byla bez měsíce,
    slepá,
    však pro mne bílá růže zářila.

    Dnes večer přišla ke mně na návštěvu růže.

    O čem jsme mluvili?
    O čem mluvit může
    růže a chlapík v černém svetru.
    O tom, že Alláh z hrstě větru
    koníčka stvořil,
    a ona říkala:
    ty nad očima máš havrana
    a ať ti neulétne,
    ty smutný.

    A já jsem odpovídal:
    kam?
    Haluze všechny uťali,
    na zem by mohl slétnout,
    a tam jsme zase spolu.

    Dnes večer přišla ke mně na návštěvu růže.

    Ve dvou jsme seděli
    a ona, orosená, čistou vodu pila,
    má návštěvnice, skvělá růže bílá
    v skleničce srdce mého.


    (Kolik příležitostí má růže, r.1957.
    Ze sbírky Kdo učil mlčet kámen, vyd. BB art v roce 2001)
    ELFOS
    ELFOS --- ---
    Jan Skácel
    Lom



    Den byl jak nachové dobrodružství tuláka
    zatknuté za čepicí.
    Končila pole.
    A tráva větrem ohýbaná k zemi - zněla.

    Ten dvojí zpěv byl důvod křídel.

    Byl tam i lom až na dno vylámaný.

    A na dně lomu bylo ohniště
    s kameny v kruhu místo sedátek.
    A byl tam balvan zpoloviny otesaný dláty,
    na který zapomněli.

    Nikdo ho nechtěl, zůstal sám a zbyl.

    Dlouho a dlouho díval jsem se dolů.
    To už tak bývá. Hloubky lákají
    a zná to voda,
    někdy zná to nebe,
    zábradlí dovede to nazpaměť
    a prázdný lom vzpomíná obráceně.

    (A člověk,
    aby si to ozkusil,
    vynašel padák,
    kroužek pro prst,
    šňůry.

    Dokonce provaz.)

    Ležel jsem při kraji a svíral v prstech
    kořínky trávy.
    Máta voněla.
    Slyšel jsem teplé vodopády švestek
    a strach mi vězel v hrdle,
    prastarý dobrý strach mi našeptával,
    že kdyby se to se mnou utrhlo,
    sletěl bych po hlavě.

    Po dlouhé době pocítil jsem úzkost
    z čehosi jiného.
    Velikou radost, že se umím bát
    tak jako tenkrát, jako před lety,

    s rozkvetlým petrklíčem v krku.

    (Neslyšně tekl pod váhou těla písek,
    pálilo slunce, ve vzduchu byl líh,
    pod stromy leželo
    tak mnoho napadaných švestek.

    A den byl nachový.)


    (Hodina mezi psem a vlkem, r.1962.
    Ze sbírky Kdo učil mlčet kámen, vyd. BB art v roce 2001)

    NEMESIS
    NEMESIS --- ---
    Zimní děti
    Ivo Šmoldas

    Ve tmě za skořápkou dveří
    spí děti
    v pohoří peřin
    Ráno je z kamene

    Pak v tíživém stavu bez tíže
    jdou ke stolu
    kde talíře
    vzhlížejí k slunci lampy

    Hodiny nás hodí z bytu
    Dva stíny vedu
    do úkrytu
    a svlékám v šatně školky

    V černé tmě jak v černém lomu
    kamení
    zas vracejí se večer domů

    Pod bledé slunce kde jsme my


    (ze sbírky Zimní srst)
    ELFOS
    ELFOS --- ---
    Jacques Prévert
    Jak namalovat portrét ptáka


    Musíte nejdřív namalovat klec
    s otevřenými dvířky
    pak namalovat
    pro ptáka
    něco krásného
    a prostého
    a milého
    co ptáka přiláká
    postavit plátno poblíž stromu
    na zahradě
    v hájku
    nebo v lese
    ukrýt se za strom
    a mlčet
    nehnout ani brvou...
    Někdy pták přiletí hned se vší kuráží
    a jindy váhá celé roky
    než se odváží
    Nesmíte ztratit trpělivost
    čekat
    čekat třeba celou věčnost
    Čas čekání
    však není nijak úměrný
    kvalitě obrazu
    Když konečně pták přiletí
    pokud přiletí že
    musíte mlčet z hloubi duše
    počkat až vletí do klece
    a když je uvnitř
    musíte zlehka zavřít štětcem dvířka
    a potom
    smazat všecky mříže
    a dávat pozor abyste mu nezkřivili ani pírko
    Musíte namalovat strom
    a najít pro ptáka
    tu nejkrásnější větev
    a namalovat listí na větvích a svěží vánek
    sluneční paprsky
    a bzukot hmyzu v žáru léta
    a potom čekat až pták začne zpívat
    Jestliže nezpívá
    je to zlé znamení
    znamení že obraz není k ničemu než k vyhození
    Když zpívá je to dobré znamení
    znamení že obraz je bez kazu
    Zlehýnka vytrhněte
    jedno z ptačích per
    a napište své jméno v rohu obrazu.

    UBIK
    UBIK --- ---
    Tunc videbunt

    Ve města co zapomněla spát
    Obmyslný pevným krokem
    najisto už vstoupil

    Zlatá pouta
    jako trofej
    darem dává
    zloději zloději
    Tam kde anděl Asferdármez
    ruce v klíně složil
    Flagitia chodí stále častěji

    (Gustav Erhart: Průniky prázdnem, 2005)



    Buffa

    Čas kostmi třás
    a Smrtce do úsměvu
    Čert lidské šváby vhazoval
    spíš z nudy nežli z hněvu

    (Gustav Erhart: Průniky prázdnem, 2005)



    Vidiny

    Mráz zraje k odlidštění
    hvězdy utíkají se za tmu
    a ryby hladí vybělená ticha

    (Gustav Erhart: Podpůrná ticha, 2005)



    Jak jedna labza řekla

    Miluji
    všechno co zve mě do Nebytí
    slepá zrcadla
    krepovou růži která nezvadla
    geometrii smrti pavoučích sítí

    (Gustav Erhart: Podél Pyrifleghetónu, 2007)



    Blasfémie

    Do hříchu pohříženi
    na kůl naraženi

    jako by sama
    Bázeň Boží
    přestala už se o nás
    strachovat

    (Gustav Erhart: Podél Pyrifleghetónu, 2007)
    GOBERS
    GOBERS --- ---
    Domkář
    Ondřej Fibich

    Z hospody šel večer domkář z Braníčkova.
    Cestou kolem staré hrobky.
    Spoluhráči z karbanu s ním udělali žert.
    Jako by dávný pán vstal z hrobu.
    I měsíc k tomu přispěl tekutým světlem.
    Domkář se vyděsil, rozedral se o houští,
    zapálil si úprkem plíce.
    Ulehl a za pár dní umřel.
    Nu, byly to žerty.
    UBIK
    UBIK --- ---
    už tady byl, ale musím se vepsat aspoň pár jeho dalších. nejvýstižnější popisy mého domova.

    Petr Hruška
    Zelený svetr (soubor čtyř sbírek)
    Edice poesie Host
    __________________


    ANDĚL

    Jel s námi dvě zastávky
    měl křídla
    tašky
    uzené koleno
    Měl čas
    Byl cítit spálenou gumou
    prostějovskou
    a volným večerem

    Pevněji
    sevřeli jsme tyče
    se znehodnocovači


    ZAHRADA

    zahrada upadla
    déšť se sklonem
    fazolových nití
    déšť se sklonem
    písma vzkazu
    kdy přijdeš


    MOŘE

    Adam si nepamatuje moře
    ne prostě ne
    ať děláme co děláme
    je to k ničemu
    krucihergot a tak se tam smál
    jako u svého
    ožralého otce v Praze
    ještě nikdy


    INVERZE

    Den bez nebe. Město hluché mlhou, tak
    hustou, že se opilec může opřít, v tom zlém
    vlání.
    Lampy v asijském bistru svítí i v poledne.
    Vedle v kuchyni mezi vysokými lednicemi
    se nehlasně smějí nějací lidé vietnamskému
    vtipu.


    PONDĚLÍ

    Ve výkupu lahví
    plno prázdna.

    Svatby. Rozvody.
    Nepochybné důvody.

    Život všemi prostředky.

    Sami.
    Se svědky.
    MARDOU
    MARDOU --- ---
    Vladimíra Čerepková

    Nedělní poledne

    Zvony jsou slyšet
    až k nám
    tam k nám kde jsme
    Tichá radost mne obepíná
    nemohu dýchat
    bylo by to slyšet

    Vzpomínám na všelijaká nedělní poledne
    na poledne s pokaženým obědem
    na poledne s velikým obědem
    na poledne bez oběda
    na poledne spavé
    na poledne čilé
    vzpomínám na tisíce polední
    ale zapomínám jaké je to dnešní

    Zvony jsou slyšet
    až k nám tam k nám kde jsme
    Tichá radost mne obepíná
    nemohu dýchat
    bylo by to slyšet
    CHAJIM
    CHAJIM --- ---
    Viktor Dyk

    Promenáda Diogenova
    (Anebo)


    I.

    Přijde-li soumrak, těžko doma prodlít.
    Je příliš dlouhá černá hodinka.
    Od dětských let jsi zapomněl se modlit.
    Myšlenka bolí. Bolí vzpomínka.

    Tož touha jakás nejasná se vkrádá
    po vřelých slovech, teplém důvěrnu.
    Je venku rušno; žije promenáda.
    Pojď, Diogene: vezmi lucernu!

    A večerem tím zimním dál se tetel.
    Jen samota je hoře největší.
    V tom ruchu chvíle, v záplavě té světel
    snad zkřehlé srdce něco potěší.

    Ke komukoli z mnohých těl se přitul,
    už pouhá blízkost tobě teplo dá.
    Hle, mají slávu, důstojnost a titul.
    K velikým přistup svého národa.

    To bude tobě chvíle vzácné ceny.
    Smíš osudů to hledět na dílnu.
    Před tebou lidé, muže zříš a ženy.
    Pojď, Diogene! Zvedni svítilnu!
    MARDOU
    MARDOU --- ---
    DYLAN THOMAS:

    "Nechoď jak ovce tam,
    kde vítá vlídná noc,
    když světlo umírá,
    braň se, řvi o pomoc!"
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    Jednou si mistr Kadó jen tak vyšel

    Jednou si mistr Kadó jen tak vyšel na procházku do polí
    a vrátil se odtud s rozbitým čelem a s odřenými koleny.
    V náručí nesl velký, těžký kámen.
    Žák, který toho dne z mistrovy chatrče vyháněl mouchy,
    se podivil. Proč ten kámen?
    Ač vyhlíží jako každý jiný, pravil mistr Kadó, právě tento
    kámen na mne číhal na cestě, aby se mi připletl pod nohy.
    Nevím, jaký k tomu měl důvod, a také nevím, co ještě hodlá
    proti mně podniknout, proto jej chci mít stále na očích.



    Ivan Wernisch, Cesta do Ašchabadu neboli Pumpke a dalajlámové, Petrov 2000
    NAVON_DU_SANDAU
    NAVON_DU_SANDAU --- ---
    Už je to dávno
    ozvěna těch dní
    nedotýká se
    našich stěn

    (v ulicích
    zástupy
    zestárlých pochodní
    s vyhaslým
    plamenem)

    Robert Kubánek

    Budíček
    Ráno jako z děla
    (díra doprostřed čela)

    (mlhavě vnímám,
    že je čas
    jít zas)

    Robert Kubánek


    Už bude svítat
    Ještě chvíli
    a nahlédneme do prastarých slok
    ...oříšky v dlaních
    tiše zazvonily...

    Tak tichý, sám a sněhobílý
    zůstane každý první krok

    Robert Kubánek

    Jak se furt mám
    s kym že teď vlastně žiju
    a kdy zas něco udělám?

    Sám
    u dna
    za sklem
    v rakváriu
    odolávám

    odolám.


    Robert Kubánek

    Kam vítr, dlaň
    Kam dlaň, tam také lásku
    Kam lásku, sen
    Kam sen, tam spěchá noc
    Kam noc, tam den
    ...
    Kam noc, tam jdem

    Robert Kubánek

    Ten si to máznul
    tahle zase skáče...
    Já se du vožrat do Rýgráče

    Dyť bude
    kurva
    dost času (i pláče)
    v pondělí ráno
    u kremáče

    Robert Kubánek


    Černá a bílá
    ve větvích
    krajina bez lidí
    Záblesky světel
    vzdálených
    tvé oči nevidí

    Pod nohama ti
    praská led
    do rytmu
    slova
    Naposled

    Robert Kubánek


    Nejsou už mosty
    ani lávky
    přívozy, brody...
    prostě nic

    Tak podél břehů
    bez zastávky
    jdem si vstříc
    časem
    bez hranic

    Robert Kubánek

    Jaro je fuč, tati!

    Jak nádherní jsou tito dnové
    slastí prodchnuti vícerou
    žel
    mrzkých sviní zástupové
    vše rozkotají
    poserou...

    Robert Kubánek
    NAVON_DU_SANDAU
    NAVON_DU_SANDAU --- ---
    Lidé o nás povídají...
    Ariwara no Motokata (B. Mathesius)

    Lidé o nás povídají -
    já a vy
    máme se rádi potají:
    Nevím, jak vy - mně je však smutno,
    pravdu že nemají.

    TAJNÁ LÁSKA
    Anonym (B. Mathesius)

    Tajně a skrytě
    ty mě máš ráda,
    já tebe rád:
    až jeden z nás zemře, pod jakou záminkou
    obleče druhý smuteční šat?

    ODPOVĚĎ AUTOROVI TAJNÉ LÁSKY
    Tačibana no Kijoki (B. Mathesius)

    Až zvlhne rukáv tvůj
    slzami touhy,
    nad mrtvým druhem chtít budeš lkát:
    za noci, když tě nespatří nikdo,
    za noci obleč smuteční šat!
    NEMESIS
    NEMESIS --- ---


    Fuga smrti
    Paul Celan (Ludvík Kundera)



    Černé mléko jitra pijem je navečer
    pijem je v poledne zrána a pijem je v noci
    pijem a pijem
    v oblacích kopeme hrob tam člověk má místa dost
    Muž bydlí v domě hraje si s hady a píše
    když stmívá se do Němec píše tvé zlaté vlasy
    Markétko
    dopíše vyjde před dům a zablýsknou hvězdy
    muž zahvízdne na svoje vlčáky
    zahvízdne na svoje židy ať vykopou v zemi hrob
    velí nám k tanci teď hrajte

    Černé mléko jitra pijem tě v noci
    pijem tě zrána a v poledne pijem tě navečer
    pijem a pijem
    Muž bydlí v domě a hraje si s hady a píše
    když stmívá se do Němec píše tvé zlaté vlasy
    Markétko
    tvé popelavé vlasy Sulamit v oblacích
    kopeme hrob tam člověk má místa dost

    Volá hlouběji ryjte a vy tam zpívejte hrajte
    dotkne se za pasem železa švihne jím
    oči má modravé
    hlouběji zabořte rýče a vy tam dál hrajte k tanci

    Černé mléko jitra pijem tě v noci
    pijem je v poledne zrána a pijem tě navečer
    pijem a pijem
    muž bydlí v domě tvé zlaté vlasy Markétko
    tvé popelavé vlasy Sulamit hraje si s hady
    Volá sladčeji hrajte tu smrt smrt je
    maestro z Němec
    volá hlouběji nalaďte housle potom jak dým
    se vznesete vzhůru
    v oblacích je váš hrob tam člověk mám místa dost

    Černé mléko jitra pijem tě v noci
    pijem tě v poledne smrt je maestro z Němec
    pijem tě navečer zrána a pijem a pijem
    smrt je maestro z Němec oči má modravé
    kulkou z olova přesně tě zasáhne
    muž bydlí v domě tvé zlaté vlasy Markétko
    vlčáky na nás štve a rozdává oblačné hroby
    hraje si s hady a sní že smrt je maestro z Němec
    tvé zlaté vlasy Markétko
    tvé popelavé vlasy Sulamit


    NEMESIS
    NEMESIS --- ---
    Cvočkař Danda
    městská /konkrétně staropražská/ píseň o jednom mordu

    Pustou noční tmou šli dva hyeni,
    vylezli na zeď, stáhli haleny,
    zavřeli voči, neb jim svítily,
    aby Dandu zabili.
    Cvočkářem byl Danda, bejvala s nim sranda,
    když v hospodě seděl, žádnej nic nevěděl,
    že von týhle noci do zlý přijde moci
    Cimra a Jurenskýho.

    Bylo k půlnoci, Danda domů jde
    a jak tam přijde mezi ty dvě zdě,
    tu naň Jurenský ze tmy vyskočí
    a praští ho do vočí.
    Byl to mord moc hrozný, bodali ho nožmi,
    měli nože dlouhý a křičeli: pojdi,
    bodali ho pořád do prsou i do zad,
    až mu jeden natrh plíce.

    Danda pobitej padá do bláta,
    z tváře mu visí masa záplata,
    marně měsíček z mraků vyhlíží,
    nikdo ho už nesklíží.
    ty hyeny podlý mu pak všechno zbodly
    i ty zlatý zuby vyrvaly mu z huby,
    slíkly z něho boty, sako i kalhoty,
    Všecko daly do frcu.

    NEMESIS
    NEMESIS --- ---

    Černá zabíjačka: 1952
    Pavel šrut: Brožované básně/ SAMOVAR(kniha pro domo sua)

    Pára stoupá z necek
    To se to rýmuje
    Čuník ani necek
    To se to rýmuje
    Pod palicí klesnul
    To se to rýmuje
    Tajně žil i zesnul
    To se to rýmuje
    Nosím pivo od šenku
    To se to rýmuje
    Děda dělá tlačenku
    To se to rýmuje
    Tomu nedá tomu dá
    To se to rýmuje
    Komu nedá ten udá
    Kde domov můj?

    NEMESIS
    NEMESIS --- ---

    Blues noční čekárny
    Josef Kainar

    Prosím vás pane kdy ten vlak jezdí
    já totiž nesmím tváří stát ke zdi
    Nemohu nesmím pane chápete
    jsou různý divný věci na světě

    Promiňte pane něco jste říkal
    mám starý voči žárovka bliká
    tady i venku všude samá noc
    žárovka bliká pane vo pomoc

    Telegraf jako tehdá klepe
    potom ji vedli do vozu
    Šla jako dítě ale slepé
    v kouři a snách a lomozu

    Telefon jako tehdá zvoní
    možná to pane chápete
    Desátej rok si chodím pro ni
    to jsou ty smutný věci na světě

    Děkuju pane nepřijel nikdo
    já jsem to taky nečekal
    Vy jste moc hodnej vy to chápete
    ale jsou divný věci na světě

    Něco vám povím, co nikdo neví
    něco vám pane prozradím
    Něco vám povím docela tiše
    Vona mi píše vona mi píše

    KEMENTARI
    KEMENTARI --- ---
    Dospívání
    Šárka Smazalová

    Dnes ráno na zeleném mechu
    volal mi poskakující vrabčák píseň:
    um-ři um-ři um-ři um-ři-----
    FIN
    FIN --- ---
    Čechy

    Čechy! Nikdy k nim nemělo dojít,
    a to od knížete Václava, který místo aby vládl,
    pěstoval vinnou révu pro mešní účely,
    což mne sere nejvíc. Po právu byl zavražděn
    vlastním bráchou, který chtěl vládnout.
    A právě tohoto modliče učinili obyvatelé té země
    svým patronem. Země Přemyslovců,
    svévolných grázlů, pro něž genocida
    znamenala zvrácení ožralého těla do lenošky
    a novou holbu! Holbu sem!
    Země genocidálního vraha Jana Žižky,
    země jediného vladaře slušného, Jiříka z Poděbrad,
    na něhož ovšem nikdo nic nedal.
    Země Panské jednoty a Sirotků,
    těch předvoditelů Čechů dnešních,
    země pyskatých Habsburků,
    země nekonečných kolaborací a sledů podesranosti,
    země Ády Fýry knírka knírka knírečka
    a kolaborace Čechů s jeho pochopy,
    země Trafouše a písniček
    Koupím ti korkáče, píčo -
    Země Ben Ešedy a jeho jezevčíkovitého odjezdu do Moskvy,
    Toho vola, který tuto zemi
    chtěl míti mostem mezi Západem a Východem,
    leda hovno, lávkou přes Botič,
    země Saši Tupčeka a Černíka kominíka,
    země opakovaného zrádce národa,
    generála Ludvíka Svobody,
    je u Boha, za co toho generála dostal,
    když vynikal jen luštěním křížovek,
    a špice této země –
    nepředstavitelná kolaborace Čecháčků
    s normalizací, uvozené článkem Rudého práva
    Slovo do vlastních řad,
    kryptobolševické prase Jan Werich
    podepisuje v aule Národního divadla Antichartu.

    Zem, která vyvražďovala tradičně své nejlepší lidi,
    zavraždili kardinála Trochtu, co má bejt,
    zavraždili Jana Patočku, a má bejt,
    zem, která má z ostudy kabát,
    která se nemůže ničím a neříkám nikým vykázat
    a kterou nebere nikdo vážně, leda co Zambezi,
    Súdán anebo Tolwu,
    země skrytých hladomorů,
    země Jaroslavů Seifertů, kteří dostanou Nobelovu cenu,
    ačkoli v životě nic nenapsali.
    Je to k posrání,
    ale jen se neposrat.
    JE TO K POSRÁNÍ,
    ALE JEN SE NEPOSRAT!

    Ivan Diviš, Češi pod Huascaránem (Torst, Edice Poezie, sv.38, 1998, vydání první, str.43-44)
    UBIK
    UBIK --- ---
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam