Waterboys
Fisherman'S Blues

I wish I was a fisherman
tumbling on the seas
far away from dry land
and its bitter memories
casting out my sweet line
with abandonment and love
no ceiling bearing down on me
save the starry sky above
with Light in my head
and you in my arms

I wish I was the brakeman
on a hurtling, fevered train
crashing headlong into the heartland
like a cannon in the rain
with the beating of the sleepers
and the burning of the coal
counting the towns flashing by
in a night that's full of soul
with Light in my head
and you in my arms

I know I will be loosened
from the bonds that hold me fast
that the chains all hung around me
will fall away at last
and on that fine and fateful day
I will take me in my hands
I will ride on the train
I will be the fisherman
with Light in my head
and you in my arms

Pink Floyd
Echoes
(Meddle )

Overhead the albatross
Hangs motionless upon the air
And deep beneath the rolling waves
In labyrinths of coral caves
An echo of a distant time
Comes willowing across the sand
And everything is green and submarine.

And no one SHOWED us to the land
And no one knows the where's or why's.
Something stirs and something tries
AND starts to climb toward the light.

Strangers passing in the street
By chance two separate glances meet
And I am you and what I see is me.
And do I take you by the hand
And lead you through the land
And help me understand
The best I can.

And no one callS US TO MOVE ON
And no one FORCES DOWN OUR EYES
No one speaks and no one tries
No one flies around the sun....

CLOUNDLESS everyday you fall
Upon my waking eyes,
Inviting and inciting me
To rise.
And through the window in the wall
Come streaming in on sunlight wings
A million bright ambassadors of morning.

And no one sings me lulabyes
And no one makes me close my eyes
So I throw the windows wide
And call to you across the sky....

Karel Šiktanc

SMRT VLADIMÍRA HOLANA

Už velký,

pláču po patrech –
a chudák maminka zavírá před lidmi
a křižuje se v běhu.

Zvon se rve z Týna.

Kam ten spěch?

Na říčním hrdle tmoucích Čech
falešný briliant sněhu.

Jde oblak,

bije do dveří
a bíle káže mi ohlídat Kuřátka
v koukolu u bran božích.

Kývám...

maminka nevěří.

„Budou tu jako v pápěří!
Přísahám na kuní kožich!“

Chci domů.

Matka naříká –
a v hrůze veliká plísní ten dobrý dům,
že všecek, co nám zůstal.

Je jaro,

smutná muzika.

Je jaro. Zem se zamyká
na pergamenová ústa.

1980

(Sakramenty, 1991)

Podivná touha, divoká, mocná
proniká srdcem mým,
jak hledí měsíc větvemi stromů
zářivým okem svým.

Ztiš se jen, touho, jak letní bouře,
skutečnost pal tvůj uhasí,
v zániku tůně stáhne tě osud
jak vodník oběť za vlasy.

11. října 1909 - Irma Geisslová

nevyslovitelné


tak
naplněn

ne
vyslovitelným
ne-vyslovitelným

prostými slovy jako
strach
vřískot
hřmot
příšeří

slovy mého
světa

takže je stavím
do básní

takže je vyštěkávám
do ticha


Ernst Jandl

Kostky jsou vrženy

Kostky ledu kostky ledu
ťukají v mé sklínce jedu
Dnes už nikam nepojedu
Mostky jsou strženy

Ivan Wernisch

proč nepohlédnout do tváře realitě?

bratři Ebeni

Mám dny

Mám dny, kdy vypadám skvěle,
a dny, kdy vypadám strašně,
však mám-li bejt upřímnej, musím říct,
že převažujou - no, znáš mě.

Mám dny, kdy jsem velmi vtipný,
a dny, kdy jsem velmi trapný,
však mám-li bejt upřímnej, musím říct,
že převažujou ty špatný.

®: V písni se zpívá, že život je náhoda,
a já si říkám: ty vole,
jak je to možný, že dva dny jseš nahoře
a potom tři tejdny dole?

Mám dny, kdy jsem velmi bystrý,
a dny, kdy jsem velmi tupý,
však mám-li bejt upřímnej, musím říct:
ty druhý se mi ňák kupí.

®: V písni se zpívá, že chvíli je sluníčko
a chvíli že zase prší,
tak nevím, proč musím furt chodit v gumáku,
a všichni kolem jsou suší.

Mám dny, kdy jsem velmi svěží,
a dny, kdy jsem velmi tuhý,
však mám-li bejt upřímnej, musím říct,
že převažujou ty druhý.

od kolegy Crinose, jeho (mně) neznámý kamarád (ovšem grády to má...):

Stála tam, slabo zahalená...
dievčatko, ťažko určiť vek,
dievčatko z knižky od Andersena
snáď predavačka zápaliek?!

Blížim sa ku nej, v očiach slza...
viem... sirotou je naisto!
Tu zrazu malá kurva drzá
mi vraví: "Fajka za tristo"!

neuvěřitelné - tak dlouho se snažím nějak uspokojivě přesně vyjádřit a on už to někdo (chytřejší) (jako obvykle) udělal přede mnou:

"Painting is poetry which is seen and not heard, and poetry is a painting which is heard but not seen."
- Leonardo da Vinci

bratři Ebeni

Za malou chvíli

Pojďte si povídat, beze slov povídat
tak, aby nikdo kromě nás neměl zdání,
že si lze povídat, beze slov povídat,
že jsou to rozhovory bez povídání.

®: Jen tak mi v myšlenkách pošli pár vět,
za malou chvíli máš tu odpověď,
pojďte si povídat, beze slov povídat,
jen přivřít oči a nic víc, co vám brání?

Pojďte si posílat, dopisy posílat,
dopisy bez obálek, bez adresátů,
pojďte si posílat, dopisy posílat,
kolik je lidí, tolik je cizích států.

®: Jen tak mi v myšlenkách pošli pár vět,
za malou chvíli máš tu odpověď,
pojďte si posílat, dopisy posílat,
kolik je lidí, tolik je cizích států.

®: Jen tak mi v myšlenkách pošli pár vět,
za malou chvíli máš tu odpověď,
pojďte si posílat, dopisy posílat,
adresu není třeba psát - ty tam, já tu ...

bratři Ebeni

Tichá domácnost

1. Není doma vždycky všechno tak,
jak by si člověk představoval,
někdy to jde právě naopak,
s tím bych vás nerad unavoval,
u nás se nekřičí,
u nás se nespílá,
u nás je zvláštní idyla.

®: Tichá, tichá, naše
domácnost je tichá, tichá
a s konverzací nikdo nepospíchá,
tichá, naše domácnost je tichá, tichá,
jen vodovodní kohout tiše vzdychá, tichá,
je pozdě honit bycha.

2. Není doma vždycky všechno tak,
jak by to žena měla v plánu,
celý večer čekáte, a pak:
on přijde o půl páté k ránu,
u nás se nekřičí, u nás se nespílá,
u nás je zvláštní idyla.
®:

3.=1.+2.
®:

Když padá slunce
a stíny stoupají z propastí
buď mi v patách

když mlha stoupá
a propasti se řítí do propastí
buď mi v patách

chytni se mě a nepouštěj se
chytni se
a už se nepouštěj

chytni se mě
a drž se
drž se pevně...

Vladimír Václavek

Pavel Dvořák

I cesty k tobě
jsou přehrazeny mříží
hlas ještě dolehne
pronikne
buď jak buď

Leč zámky jsou zavřeny
a petlice navzájem se kříží

Nezbylo nadějí
že píseň o touze
psát budeš chtít svou dlaní
na mou hruď

Můžeš mě holka

Karel Markytán, Tramtárie

Můžeš mě holka trápit,
brousit slova jak nůž,
spi s kým chceš, vystavuj drápy,
tvoje voňavá růž,
ze mě dál tvého otroka dělá,
ve snu vzlét jsem, pouta setřás',
a náhle chtěl v nich zůstat dál.

Zůstala po tobě žhavá,
místa po těle tvým,
já jsem jen tvá včerejší zpráva,
ptám se, zda klidně spíš,
naše lovestory mohla být skvělá,
ve snu vzlét jsem a pouta setřás,
náhle chtěl v nich zůstat dál.

Otvírám okno a skáču,
chytej mě, ty víš jak,
dál vytáčej mě jako káču,
jsem bez křídel pták,
Je mě půl a ty máš být celá,
ve snu vzlét jsem a pouta setřás,
náhle chtěl v nich zůstat dál.

Zlá milá si začíná


Zlá milá si začíná s ranní hvězdou
syká v očích třínohých psů

Zlá milá si začíná s jezerem
šumí ve žlabech zatopených chlévů

Zlá milá si začíná s rodnou lípou
uniká včelí plyn

Zlá milá si začíná s katolickými holuby
utloukají se o zřernalý zvon

Zlá milá si začíná s ranními útěky
přerazím jim nohy

slyšíš ty

nade mnou
nelámej hůl

nade mnou
nedělej kříž

nade mnou
nespínej ruce

když spínáš nohy
nade mnou



Pavel Šrut
PEGASOVO POUČENÍ, Antologie české poezie 1945-2000, PASEKA 2002

***
VIDÍM NOTY
VIDÍM MRAK
VIDÍM LILII HLUPÁK
SRDCE JE HOKUS
NEBO NE
SVĚT NENÍ POKUS
NEBO JE

Daniil Charms, přeložil Marsel Drevo

J. H. Krchovský

MÉ "RÝMY"... – MOHU ZVÁT SVÉ BÁSNĚ SVÝMI?
já jsem je nepsal; já byl napsán jimi...

J.H. Krchovský

Fallphila

Ležíme na kůžích, donaha svlečení
v plamenech plápolá má stará loutna
trháme zubama kočičí pečeni
obraný hřbet z kočky v ohni již doutná

Dým z ohně potáhnul strop černou patinou
v otvoru po lustru hvězdy se třpytí
pijem krev z pohárů,já tvoji a ty mou
šampaňské přestávám nazývat pitím

Posílen pářením řvu hlasem věčných stvůr
zpěv o tvé něžnosti drsné a krásné
pod okny vyje vlk, který mi střeží dvůr
noc bledne v plamenech, za chvíli zhasne

J. H. Krchovský

PRÁZDNOTOU? ANI TOU NE... TMOU MÉ OČI ZEJÍ
v tíživé vůni vadnoucích již orchidejí
zrak čísi skrze cosi v sebe – nikam hledí
prost otázek, pln nevýslovných odpovědí