od kolegy Crinose, jeho (mně) neznámý kamarád (ovšem grády to má...):

Stála tam, slabo zahalená...
dievčatko, ťažko určiť vek,
dievčatko z knižky od Andersena
snáď predavačka zápaliek?!

Blížim sa ku nej, v očiach slza...
viem... sirotou je naisto!
Tu zrazu malá kurva drzá
mi vraví: "Fajka za tristo"!

neuvěřitelné - tak dlouho se snažím nějak uspokojivě přesně vyjádřit a on už to někdo (chytřejší) (jako obvykle) udělal přede mnou:

"Painting is poetry which is seen and not heard, and poetry is a painting which is heard but not seen."
- Leonardo da Vinci

bratři Ebeni

Za malou chvíli

Pojďte si povídat, beze slov povídat
tak, aby nikdo kromě nás neměl zdání,
že si lze povídat, beze slov povídat,
že jsou to rozhovory bez povídání.

®: Jen tak mi v myšlenkách pošli pár vět,
za malou chvíli máš tu odpověď,
pojďte si povídat, beze slov povídat,
jen přivřít oči a nic víc, co vám brání?

Pojďte si posílat, dopisy posílat,
dopisy bez obálek, bez adresátů,
pojďte si posílat, dopisy posílat,
kolik je lidí, tolik je cizích států.

®: Jen tak mi v myšlenkách pošli pár vět,
za malou chvíli máš tu odpověď,
pojďte si posílat, dopisy posílat,
kolik je lidí, tolik je cizích států.

®: Jen tak mi v myšlenkách pošli pár vět,
za malou chvíli máš tu odpověď,
pojďte si posílat, dopisy posílat,
adresu není třeba psát - ty tam, já tu ...

bratři Ebeni

Tichá domácnost

1. Není doma vždycky všechno tak,
jak by si člověk představoval,
někdy to jde právě naopak,
s tím bych vás nerad unavoval,
u nás se nekřičí,
u nás se nespílá,
u nás je zvláštní idyla.

®: Tichá, tichá, naše
domácnost je tichá, tichá
a s konverzací nikdo nepospíchá,
tichá, naše domácnost je tichá, tichá,
jen vodovodní kohout tiše vzdychá, tichá,
je pozdě honit bycha.

2. Není doma vždycky všechno tak,
jak by to žena měla v plánu,
celý večer čekáte, a pak:
on přijde o půl páté k ránu,
u nás se nekřičí, u nás se nespílá,
u nás je zvláštní idyla.
®:

3.=1.+2.
®:

Když padá slunce
a stíny stoupají z propastí
buď mi v patách

když mlha stoupá
a propasti se řítí do propastí
buď mi v patách

chytni se mě a nepouštěj se
chytni se
a už se nepouštěj

chytni se mě
a drž se
drž se pevně...

Vladimír Václavek

Pavel Dvořák

I cesty k tobě
jsou přehrazeny mříží
hlas ještě dolehne
pronikne
buď jak buď

Leč zámky jsou zavřeny
a petlice navzájem se kříží

Nezbylo nadějí
že píseň o touze
psát budeš chtít svou dlaní
na mou hruď

Můžeš mě holka

Karel Markytán, Tramtárie

Můžeš mě holka trápit,
brousit slova jak nůž,
spi s kým chceš, vystavuj drápy,
tvoje voňavá růž,
ze mě dál tvého otroka dělá,
ve snu vzlét jsem, pouta setřás',
a náhle chtěl v nich zůstat dál.

Zůstala po tobě žhavá,
místa po těle tvým,
já jsem jen tvá včerejší zpráva,
ptám se, zda klidně spíš,
naše lovestory mohla být skvělá,
ve snu vzlét jsem a pouta setřás,
náhle chtěl v nich zůstat dál.

Otvírám okno a skáču,
chytej mě, ty víš jak,
dál vytáčej mě jako káču,
jsem bez křídel pták,
Je mě půl a ty máš být celá,
ve snu vzlét jsem a pouta setřás,
náhle chtěl v nich zůstat dál.

Zlá milá si začíná


Zlá milá si začíná s ranní hvězdou
syká v očích třínohých psů

Zlá milá si začíná s jezerem
šumí ve žlabech zatopených chlévů

Zlá milá si začíná s rodnou lípou
uniká včelí plyn

Zlá milá si začíná s katolickými holuby
utloukají se o zřernalý zvon

Zlá milá si začíná s ranními útěky
přerazím jim nohy

slyšíš ty

nade mnou
nelámej hůl

nade mnou
nedělej kříž

nade mnou
nespínej ruce

když spínáš nohy
nade mnou



Pavel Šrut
PEGASOVO POUČENÍ, Antologie české poezie 1945-2000, PASEKA 2002

***
VIDÍM NOTY
VIDÍM MRAK
VIDÍM LILII HLUPÁK
SRDCE JE HOKUS
NEBO NE
SVĚT NENÍ POKUS
NEBO JE

Daniil Charms, přeložil Marsel Drevo

J. H. Krchovský

MÉ "RÝMY"... – MOHU ZVÁT SVÉ BÁSNĚ SVÝMI?
já jsem je nepsal; já byl napsán jimi...

J.H. Krchovský

Fallphila

Ležíme na kůžích, donaha svlečení
v plamenech plápolá má stará loutna
trháme zubama kočičí pečeni
obraný hřbet z kočky v ohni již doutná

Dým z ohně potáhnul strop černou patinou
v otvoru po lustru hvězdy se třpytí
pijem krev z pohárů,já tvoji a ty mou
šampaňské přestávám nazývat pitím

Posílen pářením řvu hlasem věčných stvůr
zpěv o tvé něžnosti drsné a krásné
pod okny vyje vlk, který mi střeží dvůr
noc bledne v plamenech, za chvíli zhasne

J. H. Krchovský

PRÁZDNOTOU? ANI TOU NE... TMOU MÉ OČI ZEJÍ
v tíživé vůni vadnoucích již orchidejí
zrak čísi skrze cosi v sebe – nikam hledí
prost otázek, pln nevýslovných odpovědí

J. H. Krchovský

LABUTĚ

NA VRATKÉ HLADINĚ PLUJÍ DVĚ LABUTĚ...
tu a tam (po tom všem...) strništěm škrábu tě
ty moje ubohá, rusalko bledá...
ach, Leda s labutí! (S labutí – leda...)

Josef Kainar

BLUES O BÁSNIČCE A VLEZLÉ ŽENĚ

Chtějí po mně báseň jak se žádá
Nasliním a jedu
Jedu s dobou

Nasliním a jedu jakse žádá
Krákoravec tvrdě koherentní
Leze leze jako na protéze

Pach krve beránků
A ničení a stád
A nekoukej mi v psaní přes rameno
Kolikrát ti to budu povídat
Drahoušku nečum
Jsi moje sladká Jenže čumící

A že se ke mně tiskneš
Já to vezmu zkrátka
(Má to být o lidstvu Tak poslouchej)
KAM TÁHNOU LUMÍCI?
Ptám se vás
KAM TÁHNOU LUMÍCI?

J.H. Krchovský

ACH, JAK JE KRÁTKÁ POUŤ POUPÁTEK K OHRYZKŮM ...
všem ženám, – jablkům, žehnám Pax vobiscum
a dál se točí svět, theatrum Dei
a dívky s pláčem jdou, ještě se smějí


Jak od nich alespoň zrakem se odpoutat
když ani v myšlenkách nemám klid od poupat...
a dál se točí svět, theatrum mundi
a dál se točí svět okolo kundy

Josef Kainar

STŘÍHALI DOHOLA MALÉHO CHLAPEČKA

Stříhali dohola malého chlapečka
Kadeře padaly k zemi a zmíraly
Kadeře padaly jak růže do hrobu
Železná židle se otáčela

Šedaví pánové v zrcadlech kolem stěn
Jenom se dívali Jenom se dívali
Že už je chlapeček chycen a obelstěn
V té bílé zástěře kolem krku

Jeden z nich Kulhavý učitel na cello
Zasmál se nahlas A všichni se pohnuli
Zasmál se nahlas A ono to zaznělo
Jako kus masa když pleskne o zem

Francouzská výprava v osmnáct set třicet pět
Vešla do katakomb křesťanské sektičky
Smích ze tmy do tmy a pod mrtvý jazyk zpět
Je vždy kus masa jež pleskne o zem

Učeň se dívá na malého chlapečka
Jak malé zvíře se dívává na jiné
Ještě ne chytit a rváti si z cizího
A už přece

Ráno si staví svou růžovou bandasku
Na malá kamínka Na vincka chcípáčka
A proto učňovy všeljaké myšlenky
Jsou vždycky stranou A trochu vlažné

Toužení svědící jak uhry pod mýdlem
Toužení svědící po malé šatnářce
Sedává v kavárně pod svými kabáty
Jako pod mladými oběšenci

Stříhali dohola malého chlapečka
Dívat se na sebe Nesmět se pohnouti
Nesmět se pohnouti na židli z železa

Už mu to začlo

Stěpan Ščipačev

V SURACHANECH

Pod nebem šli jsme poli naftovými,
ještě ted slyším dívčí drobný krok.
Modř blýskala se bříšky holubími
a vedle mě šla dívka - geolog.

Od věže k věži šli jsme navečerní
modři. - Jak zkrásněl v mojich vzpomínkách
arménských dívčích očí uhel černý
a černých věží stín tam na studnách!

Josef Kainar

Blues o jejich slzách

Proč slzy kanou Proč jen netečou

To se tak píše
Buď už chvilku tiše
Co ti to dal kdo ke čtení
No kecy

(Ale ja vím Když pláče
Schoulená
A v žalu má až k bradě kolena
Ty její slzy
Umějí jen téci)

POSTSCRIPTUM

Poezie není nic napsaného,
je to nejvýše něco rozepsaného nebo

nedopsaného,
o ona není nic řečeného a vyslovovaného,
ale spíš říkajícího a vyslovujícího,
protože smlčeného nebo mlčícího anebo

umlčovaného.
Pak je to vyslovená věc!
Ale protože jsme taky prolezlé tělo
a naopak nejen prasklá duše, ale i jednolitý

duch -
Nesmí se to smlčet, ale musí se to říct,
nesmí se to nenapsat, ale musí se to napsat,
a nesmí se to tajit, ale musí se to vyjevit!


Ivan Diviš, Sursum, BB art 2004