• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    FINpoezie & texty různých autorů
    FIN
    FIN --- ---
    od kolegy Crinose, jeho (mně) neznámý kamarád (ovšem grády to má...):

    Stála tam, slabo zahalená...
    dievčatko, ťažko určiť vek,
    dievčatko z knižky od Andersena
    snáď predavačka zápaliek?!

    Blížim sa ku nej, v očiach slza...
    viem... sirotou je naisto!
    Tu zrazu malá kurva drzá
    mi vraví: "Fajka za tristo"!
    FIN
    FIN --- ---
    neuvěřitelné - tak dlouho se snažím nějak uspokojivě přesně vyjádřit a on už to někdo (chytřejší) (jako obvykle) udělal přede mnou:

    "Painting is poetry which is seen and not heard, and poetry is a painting which is heard but not seen."
    - Leonardo da Vinci
    FIN
    FIN --- ---
    bratři Ebeni

    Za malou chvíli

    Pojďte si povídat, beze slov povídat
    tak, aby nikdo kromě nás neměl zdání,
    že si lze povídat, beze slov povídat,
    že jsou to rozhovory bez povídání.

    ®: Jen tak mi v myšlenkách pošli pár vět,
    za malou chvíli máš tu odpověď,
    pojďte si povídat, beze slov povídat,
    jen přivřít oči a nic víc, co vám brání?

    Pojďte si posílat, dopisy posílat,
    dopisy bez obálek, bez adresátů,
    pojďte si posílat, dopisy posílat,
    kolik je lidí, tolik je cizích států.

    ®: Jen tak mi v myšlenkách pošli pár vět,
    za malou chvíli máš tu odpověď,
    pojďte si posílat, dopisy posílat,
    kolik je lidí, tolik je cizích států.

    ®: Jen tak mi v myšlenkách pošli pár vět,
    za malou chvíli máš tu odpověď,
    pojďte si posílat, dopisy posílat,
    adresu není třeba psát - ty tam, já tu ...
    FIN
    FIN --- ---
    bratři Ebeni

    Tichá domácnost

    1. Není doma vždycky všechno tak,
    jak by si člověk představoval,
    někdy to jde právě naopak,
    s tím bych vás nerad unavoval,
    u nás se nekřičí,
    u nás se nespílá,
    u nás je zvláštní idyla.

    ®: Tichá, tichá, naše
    domácnost je tichá, tichá
    a s konverzací nikdo nepospíchá,
    tichá, naše domácnost je tichá, tichá,
    jen vodovodní kohout tiše vzdychá, tichá,
    je pozdě honit bycha.

    2. Není doma vždycky všechno tak,
    jak by to žena měla v plánu,
    celý večer čekáte, a pak:
    on přijde o půl páté k ránu,
    u nás se nekřičí, u nás se nespílá,
    u nás je zvláštní idyla.
    ®:

    3.=1.+2.
    ®:
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    Když padá slunce
    a stíny stoupají z propastí
    buď mi v patách

    když mlha stoupá
    a propasti se řítí do propastí
    buď mi v patách

    chytni se mě a nepouštěj se
    chytni se
    a už se nepouštěj

    chytni se mě
    a drž se
    drž se pevně...

    Vladimír Václavek
    MILINKA
    MILINKA --- ---
    Pavel Dvořák

    I cesty k tobě
    jsou přehrazeny mříží
    hlas ještě dolehne
    pronikne
    buď jak buď

    Leč zámky jsou zavřeny
    a petlice navzájem se kříží

    Nezbylo nadějí
    že píseň o touze
    psát budeš chtít svou dlaní
    na mou hruď
    FIN
    FIN --- ---
    Můžeš mě holka

    Karel Markytán, Tramtárie

    Můžeš mě holka trápit,
    brousit slova jak nůž,
    spi s kým chceš, vystavuj drápy,
    tvoje voňavá růž,
    ze mě dál tvého otroka dělá,
    ve snu vzlét jsem, pouta setřás',
    a náhle chtěl v nich zůstat dál.

    Zůstala po tobě žhavá,
    místa po těle tvým,
    já jsem jen tvá včerejší zpráva,
    ptám se, zda klidně spíš,
    naše lovestory mohla být skvělá,
    ve snu vzlét jsem a pouta setřás,
    náhle chtěl v nich zůstat dál.

    Otvírám okno a skáču,
    chytej mě, ty víš jak,
    dál vytáčej mě jako káču,
    jsem bez křídel pták,
    Je mě půl a ty máš být celá,
    ve snu vzlét jsem a pouta setřás,
    náhle chtěl v nich zůstat dál.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    Zlá milá si začíná


    Zlá milá si začíná s ranní hvězdou
    syká v očích třínohých psů

    Zlá milá si začíná s jezerem
    šumí ve žlabech zatopených chlévů

    Zlá milá si začíná s rodnou lípou
    uniká včelí plyn

    Zlá milá si začíná s katolickými holuby
    utloukají se o zřernalý zvon

    Zlá milá si začíná s ranními útěky
    přerazím jim nohy

    slyšíš ty

    nade mnou
    nelámej hůl

    nade mnou
    nedělej kříž

    nade mnou
    nespínej ruce

    když spínáš nohy
    nade mnou



    Pavel Šrut
    PEGASOVO POUČENÍ, Antologie české poezie 1945-2000, PASEKA 2002
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    ***
    VIDÍM NOTY
    VIDÍM MRAK
    VIDÍM LILII HLUPÁK
    SRDCE JE HOKUS
    NEBO NE
    SVĚT NENÍ POKUS
    NEBO JE

    Daniil Charms, přeložil Marsel Drevo
    FIN
    FIN --- ---
    J. H. Krchovský

    MÉ "RÝMY"... – MOHU ZVÁT SVÉ BÁSNĚ SVÝMI?
    já jsem je nepsal; já byl napsán jimi...
    FIN
    FIN --- ---
    J. H. Krchovský

    Mé milé je dnes dvacet čtyři
    tak vytáhl jsem z kalhot úd
    a napsal jsem si na žalud:
    "Vše nejlepší Ti přeje Jiří!"
    už zvoní zvonek, otevírám
    se ztopořeným pohlavím
    dvě pionýrky na mě zíraj
    snad přišly pro sběr, co já vím...
    FIN
    FIN --- ---
    J.H. Krchovský

    Fallphila

    Ležíme na kůžích, donaha svlečení
    v plamenech plápolá má stará loutna
    trháme zubama kočičí pečeni
    obraný hřbet z kočky v ohni již doutná

    Dým z ohně potáhnul strop černou patinou
    v otvoru po lustru hvězdy se třpytí
    pijem krev z pohárů,já tvoji a ty mou
    šampaňské přestávám nazývat pitím

    Posílen pářením řvu hlasem věčných stvůr
    zpěv o tvé něžnosti drsné a krásné
    pod okny vyje vlk, který mi střeží dvůr
    noc bledne v plamenech, za chvíli zhasne
    FIN
    FIN --- ---
    J. H. Krchovský

    PRÁZDNOTOU? ANI TOU NE... TMOU MÉ OČI ZEJÍ
    v tíživé vůni vadnoucích již orchidejí
    zrak čísi skrze cosi v sebe – nikam hledí
    prost otázek, pln nevýslovných odpovědí
    FIN
    FIN --- ---
    J. H. Krchovský

    LABUTĚ

    NA VRATKÉ HLADINĚ PLUJÍ DVĚ LABUTĚ...
    tu a tam (po tom všem...) strništěm škrábu tě
    ty moje ubohá, rusalko bledá...
    ach, Leda s labutí! (S labutí – leda...)
    FIN
    FIN --- ---
    Josef Kainar

    BLUES O BÁSNIČCE A VLEZLÉ ŽENĚ

    Chtějí po mně báseň jak se žádá
    Nasliním a jedu
    Jedu s dobou

    Nasliním a jedu jakse žádá
    Krákoravec tvrdě koherentní
    Leze leze jako na protéze

    Pach krve beránků
    A ničení a stád
    A nekoukej mi v psaní přes rameno
    Kolikrát ti to budu povídat
    Drahoušku nečum
    Jsi moje sladká Jenže čumící

    A že se ke mně tiskneš
    Já to vezmu zkrátka
    (Má to být o lidstvu Tak poslouchej)
    KAM TÁHNOU LUMÍCI?
    Ptám se vás
    KAM TÁHNOU LUMÍCI?
    FIN
    FIN --- ---
    J.H. Krchovský

    ACH, JAK JE KRÁTKÁ POUŤ POUPÁTEK K OHRYZKŮM ...
    všem ženám, – jablkům, žehnám Pax vobiscum
    a dál se točí svět, theatrum Dei
    a dívky s pláčem jdou, ještě se smějí


    Jak od nich alespoň zrakem se odpoutat
    když ani v myšlenkách nemám klid od poupat...
    a dál se točí svět, theatrum mundi
    a dál se točí svět okolo kundy
    FIN
    FIN --- ---
    Josef Kainar

    STŘÍHALI DOHOLA MALÉHO CHLAPEČKA

    Stříhali dohola malého chlapečka
    Kadeře padaly k zemi a zmíraly
    Kadeře padaly jak růže do hrobu
    Železná židle se otáčela

    Šedaví pánové v zrcadlech kolem stěn
    Jenom se dívali Jenom se dívali
    Že už je chlapeček chycen a obelstěn
    V té bílé zástěře kolem krku

    Jeden z nich Kulhavý učitel na cello
    Zasmál se nahlas A všichni se pohnuli
    Zasmál se nahlas A ono to zaznělo
    Jako kus masa když pleskne o zem

    Francouzská výprava v osmnáct set třicet pět
    Vešla do katakomb křesťanské sektičky
    Smích ze tmy do tmy a pod mrtvý jazyk zpět
    Je vždy kus masa jež pleskne o zem

    Učeň se dívá na malého chlapečka
    Jak malé zvíře se dívává na jiné
    Ještě ne chytit a rváti si z cizího
    A už přece

    Ráno si staví svou růžovou bandasku
    Na malá kamínka Na vincka chcípáčka
    A proto učňovy všeljaké myšlenky
    Jsou vždycky stranou A trochu vlažné

    Toužení svědící jak uhry pod mýdlem
    Toužení svědící po malé šatnářce
    Sedává v kavárně pod svými kabáty
    Jako pod mladými oběšenci

    Stříhali dohola malého chlapečka
    Dívat se na sebe Nesmět se pohnouti
    Nesmět se pohnouti na židli z železa

    Už mu to začlo
    FIN
    FIN --- ---
    Stěpan Ščipačev

    V SURACHANECH

    Pod nebem šli jsme poli naftovými,
    ještě ted slyším dívčí drobný krok.
    Modř blýskala se bříšky holubími
    a vedle mě šla dívka - geolog.

    Od věže k věži šli jsme navečerní
    modři. - Jak zkrásněl v mojich vzpomínkách
    arménských dívčích očí uhel černý
    a černých věží stín tam na studnách!
    FIN
    FIN --- ---
    Josef Kainar

    Blues o jejich slzách

    Proč slzy kanou Proč jen netečou

    To se tak píše
    Buď už chvilku tiše
    Co ti to dal kdo ke čtení
    No kecy

    (Ale ja vím Když pláče
    Schoulená
    A v žalu má až k bradě kolena
    Ty její slzy
    Umějí jen téci)
    NATASHA
    NATASHA --- ---

    POSTSCRIPTUM

    Poezie není nic napsaného,
    je to nejvýše něco rozepsaného nebo

    nedopsaného,
    o ona není nic řečeného a vyslovovaného,
    ale spíš říkajícího a vyslovujícího,
    protože smlčeného nebo mlčícího anebo

    umlčovaného.
    Pak je to vyslovená věc!
    Ale protože jsme taky prolezlé tělo
    a naopak nejen prasklá duše, ale i jednolitý

    duch -
    Nesmí se to smlčet, ale musí se to říct,
    nesmí se to nenapsat, ale musí se to napsat,
    a nesmí se to tajit, ale musí se to vyjevit!



    Ivan Diviš, Sursum, BB art 2004
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam