Rainer Maria Rilke

Smrt je velká,
však my jsme nad ní
ve smíchu i pláči.

Až jednou se zamyslíme nad životem
a tu jak velký bílý pták
prvně naším středem kráčí.

Ivan Diviš

Skutečnosti –
jsi jak loupaná lístková slída,
a to pracuju nejjemnějším chirurgickým skalpelem.
Lamely odletují nikam, tj. k Bohu.

Domníval jsem se, že jsem byl vyslán na svět,
abych tě rozdrtil jediným úderem absolutní básně –
ale ono se to nepovedlo.

Ivan Diviš

JESTLIŽE JSEM POROZUMĚL ELIU CANETTIMU
a jeho proslovu o úloze básníka,
pozdně a úplně potvrzuji jeho vývody:
nebýt oslavovatelem, ale uchovatelem,
vážit si tradice zasuté technikálním šutrem,
jak krtek vyhrabávat námi zničená podání,
učit lidi mluvit, učit je rozpomínání
a srát na slávu jak na placatý kámen.

J. H. Krchovský

PĚT KROKŮ VPŘED A ČTYŘI ZPĚT JDU PODÉL PLOTU
vítr mne rve a rve: Dál nechoď, nechoď dále!
– proč právě teď bůh seslal takovouto slotu
když spěchám stát se králem na maškarním bále?!

Ten sviňský vítr! Kéž by aspoň chvíli nevál
dlaň tisknu k masce, jež tak bolestně ve mě zní
a dál podzimní nocí kráčím na karneval
v té nejkrutější ze svých masek – totiž bez ní

Jacques Prevert
Tři sirky

Tři sirky, jedna po druhé škrtnutá do noci.
První, abych viděl celý tvůj obličej
Druhá, abych viděl tvé oči
Poslední, abych viděl tvá ústa.
A tma pustopustá to vše aby mi připomněla,
Když ležíš v objeti mého těla.

Ebeni

Až se zeptá ráno

Až se zeptá ráno,
co jsem dělal v noci,
proč jsem nevyspalý,
řeknu, že ti sukně klouzala po bocích,
a tak jsme si hráli.

Až se zeptá poledne, co jsem dělal ráno,
když se zvedly mraky,
zeptal jsem se "ty spíš?", ty jsi řekla "ano",
a tak jsem spal taky.

Až se zeptá večer, co jsem dělal v poledne,
proč jsem nepracoval,
řeknu, že jsi spala ještě pořád vedle mne,
a tak jsem tě choval.

Až se zeptá ráno, co jsem dělal v noci,
případně za šera,
řeknu, že ti sukně klouzala po bocích,
prostě jako včera.

(zpěv) Vladimír Mišík

20 deka duše

Chtěl sem si koupit dvacet deka duše
pár kousků pravdy litr svědomí
Leč prodavačka odvětila suše
Jak jsou ti lidi dneska pitomí

Mně ovšem tímto nevyvedla z míry
řekl jsem Dobrá nic se neděje
Dejte mi teda za korunu víry
usminku citu láhev naděje

A ona řekla musíte stát frontu
A fronta vedla cikcak za hory.
A potom dál až někam k horizontu
A všichni lidi chtěli jenom brambory

Waterboys
Fisherman'S Blues

I wish I was a fisherman
tumbling on the seas
far away from dry land
and its bitter memories
casting out my sweet line
with abandonment and love
no ceiling bearing down on me
save the starry sky above
with Light in my head
and you in my arms

I wish I was the brakeman
on a hurtling, fevered train
crashing headlong into the heartland
like a cannon in the rain
with the beating of the sleepers
and the burning of the coal
counting the towns flashing by
in a night that's full of soul
with Light in my head
and you in my arms

I know I will be loosened
from the bonds that hold me fast
that the chains all hung around me
will fall away at last
and on that fine and fateful day
I will take me in my hands
I will ride on the train
I will be the fisherman
with Light in my head
and you in my arms

Pink Floyd
Echoes
(Meddle )

Overhead the albatross
Hangs motionless upon the air
And deep beneath the rolling waves
In labyrinths of coral caves
An echo of a distant time
Comes willowing across the sand
And everything is green and submarine.

And no one SHOWED us to the land
And no one knows the where's or why's.
Something stirs and something tries
AND starts to climb toward the light.

Strangers passing in the street
By chance two separate glances meet
And I am you and what I see is me.
And do I take you by the hand
And lead you through the land
And help me understand
The best I can.

And no one callS US TO MOVE ON
And no one FORCES DOWN OUR EYES
No one speaks and no one tries
No one flies around the sun....

CLOUNDLESS everyday you fall
Upon my waking eyes,
Inviting and inciting me
To rise.
And through the window in the wall
Come streaming in on sunlight wings
A million bright ambassadors of morning.

And no one sings me lulabyes
And no one makes me close my eyes
So I throw the windows wide
And call to you across the sky....

Karel Šiktanc

SMRT VLADIMÍRA HOLANA

Už velký,

pláču po patrech –
a chudák maminka zavírá před lidmi
a křižuje se v běhu.

Zvon se rve z Týna.

Kam ten spěch?

Na říčním hrdle tmoucích Čech
falešný briliant sněhu.

Jde oblak,

bije do dveří
a bíle káže mi ohlídat Kuřátka
v koukolu u bran božích.

Kývám...

maminka nevěří.

„Budou tu jako v pápěří!
Přísahám na kuní kožich!“

Chci domů.

Matka naříká –
a v hrůze veliká plísní ten dobrý dům,
že všecek, co nám zůstal.

Je jaro,

smutná muzika.

Je jaro. Zem se zamyká
na pergamenová ústa.

1980

(Sakramenty, 1991)

Podivná touha, divoká, mocná
proniká srdcem mým,
jak hledí měsíc větvemi stromů
zářivým okem svým.

Ztiš se jen, touho, jak letní bouře,
skutečnost pal tvůj uhasí,
v zániku tůně stáhne tě osud
jak vodník oběť za vlasy.

11. října 1909 - Irma Geisslová

nevyslovitelné


tak
naplněn

ne
vyslovitelným
ne-vyslovitelným

prostými slovy jako
strach
vřískot
hřmot
příšeří

slovy mého
světa

takže je stavím
do básní

takže je vyštěkávám
do ticha


Ernst Jandl

Kostky jsou vrženy

Kostky ledu kostky ledu
ťukají v mé sklínce jedu
Dnes už nikam nepojedu
Mostky jsou strženy

Ivan Wernisch

proč nepohlédnout do tváře realitě?

bratři Ebeni

Mám dny

Mám dny, kdy vypadám skvěle,
a dny, kdy vypadám strašně,
však mám-li bejt upřímnej, musím říct,
že převažujou - no, znáš mě.

Mám dny, kdy jsem velmi vtipný,
a dny, kdy jsem velmi trapný,
však mám-li bejt upřímnej, musím říct,
že převažujou ty špatný.

®: V písni se zpívá, že život je náhoda,
a já si říkám: ty vole,
jak je to možný, že dva dny jseš nahoře
a potom tři tejdny dole?

Mám dny, kdy jsem velmi bystrý,
a dny, kdy jsem velmi tupý,
však mám-li bejt upřímnej, musím říct:
ty druhý se mi ňák kupí.

®: V písni se zpívá, že chvíli je sluníčko
a chvíli že zase prší,
tak nevím, proč musím furt chodit v gumáku,
a všichni kolem jsou suší.

Mám dny, kdy jsem velmi svěží,
a dny, kdy jsem velmi tuhý,
však mám-li bejt upřímnej, musím říct,
že převažujou ty druhý.

od kolegy Crinose, jeho (mně) neznámý kamarád (ovšem grády to má...):

Stála tam, slabo zahalená...
dievčatko, ťažko určiť vek,
dievčatko z knižky od Andersena
snáď predavačka zápaliek?!

Blížim sa ku nej, v očiach slza...
viem... sirotou je naisto!
Tu zrazu malá kurva drzá
mi vraví: "Fajka za tristo"!

neuvěřitelné - tak dlouho se snažím nějak uspokojivě přesně vyjádřit a on už to někdo (chytřejší) (jako obvykle) udělal přede mnou:

"Painting is poetry which is seen and not heard, and poetry is a painting which is heard but not seen."
- Leonardo da Vinci

bratři Ebeni

Za malou chvíli

Pojďte si povídat, beze slov povídat
tak, aby nikdo kromě nás neměl zdání,
že si lze povídat, beze slov povídat,
že jsou to rozhovory bez povídání.

®: Jen tak mi v myšlenkách pošli pár vět,
za malou chvíli máš tu odpověď,
pojďte si povídat, beze slov povídat,
jen přivřít oči a nic víc, co vám brání?

Pojďte si posílat, dopisy posílat,
dopisy bez obálek, bez adresátů,
pojďte si posílat, dopisy posílat,
kolik je lidí, tolik je cizích států.

®: Jen tak mi v myšlenkách pošli pár vět,
za malou chvíli máš tu odpověď,
pojďte si posílat, dopisy posílat,
kolik je lidí, tolik je cizích států.

®: Jen tak mi v myšlenkách pošli pár vět,
za malou chvíli máš tu odpověď,
pojďte si posílat, dopisy posílat,
adresu není třeba psát - ty tam, já tu ...

bratři Ebeni

Tichá domácnost

1. Není doma vždycky všechno tak,
jak by si člověk představoval,
někdy to jde právě naopak,
s tím bych vás nerad unavoval,
u nás se nekřičí,
u nás se nespílá,
u nás je zvláštní idyla.

®: Tichá, tichá, naše
domácnost je tichá, tichá
a s konverzací nikdo nepospíchá,
tichá, naše domácnost je tichá, tichá,
jen vodovodní kohout tiše vzdychá, tichá,
je pozdě honit bycha.

2. Není doma vždycky všechno tak,
jak by to žena měla v plánu,
celý večer čekáte, a pak:
on přijde o půl páté k ránu,
u nás se nekřičí, u nás se nespílá,
u nás je zvláštní idyla.
®:

3.=1.+2.
®:

Když padá slunce
a stíny stoupají z propastí
buď mi v patách

když mlha stoupá
a propasti se řítí do propastí
buď mi v patách

chytni se mě a nepouštěj se
chytni se
a už se nepouštěj

chytni se mě
a drž se
drž se pevně...

Vladimír Václavek

Pavel Dvořák

I cesty k tobě
jsou přehrazeny mříží
hlas ještě dolehne
pronikne
buď jak buď

Leč zámky jsou zavřeny
a petlice navzájem se kříží

Nezbylo nadějí
že píseň o touze
psát budeš chtít svou dlaní
na mou hruď