• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    FINpoezie & texty různých autorů
    FIN
    FIN --- ---
    ZMYJKA

    Zasvěcena do tajů krásy
    Namalovala jsem si nehty
    Ksicht i vlasy
    Koupila víno a svíčky
    Jen ten večer
    Jsem si malovala jinak
    Tak jsem se namazala
    Nad lahví Cabernetu
    Si pod očními víčky
    Ty stíny rozmazala
    Když ses vrátil
    Mrknul na vinětu
    Řekls mi
    Že vypadám jak děvka
    Z kabaretu
    Snads myslel Moulin Rouge
    FIN
    FIN --- ---
    NIKITAA
    Momentka


    A v očích vykřičníky
    vyfešákovaný k náruživejm hrám
    takovej pohled, povídám,
    ta holka měla

    v zápěstí mrazení
    rozechvělý šerosvitem nočních lamp
    takovýma očima láska temná holka vamp
    takovýma očima mě oslepila
    FIN
    FIN --- ---
    Jiří Orten
    Lítost


    Nesmírně suché jsou dnes rty mé
    a je mi líto tmy pro kterou nevidíme
    (tak hezká lítost to je
    jako když dívka která dříme
    neví koho si ve snu zamiluje
    a vzdychá tiše jako by se usmívala)

    A je mi líto radosti že lhala
    (to ale chvěji se a lehýnce mne mrazí
    mladá a svěží zima
    úzkost jež započíná
    už dávno předtím v srdcích mladých matek)

    Ach je mi líto nenarozeňátek
    že nepoznala smutek narození
    že zklamání a zradu neviděla
    že neklopýtla na veliké zemi
    a do nebe se vznesla bez anděla

    Nesmírně suché jsou dnes rty mé
    a je mi líto tmy pro kterou nevidíme
    FIN
    FIN --- ---
    Jiří Orten

    Vždy jednou za čas, za čas, který míjí
    jako váš malý pláč, jak vaše touhy mladé,
    přichází starý pán a sklání těžkou šíji.
    Ztratil jsi něco snad a hledáš, listopade?

    Kotouče páry, zimy, kterou saje
    zavátý park a všechny jeho stromy
    s jehlami deště, který naříkaje
    rozehrál rozbité a dyšné gramofony.

    Co hrají? Hrají list, čáry, jež nečarují,
    list hrají, který se na slepé cesty klade,
    zatím co dívky spí u draků v černé sluji.
    Ztratil jsi, nenajdeš, ó běda, listopade!
    FIN
    FIN --- ---
    Jiří Orten
    Sedmá elegie


    Píši vám, Karino, a nevím, zda jste živa,
    zda nejste nyní tam, kde se už netoužívá,
    zda zatím neskončil váš nebezpečný věk.
    Jste mrtva? Poproste tedy svůj náhrobek,
    aby se nadlehčil. Poproste růže, paní,
    aby se zavřely. Poproste rozpadání,
    aby vám přečetlo list o mém rozpadu.
    Smrt mlčí před verši. A já v nich před vás jdu
    tak mlád, tak krutě mlád a ponejprve zralý,
    že ve své mladosti podobám se již králi
    zašlého království. Vy jste přec věděla,
    co křídel chybí nám k rozletu anděla,
    jak krví smějeme se a jak krví pláčem.
    Nalezl jsem svůj pád. A chci vám říci, na čem.

    Jedenkrát na nebi (to píši o Bohu)
    ťala se průzračnost o rudou oblohu
    a krvácela pak a šla a zapadala.
    Snad to byl jenom sen, ve kterém se mi zdála
    maminka s tatínkem, domov a oba bratři,
    snad to byl jenom sen, ve kterém člověk spatří
    sám sebe ve vodě, pod koly v rybníce,
    snad to byl jenom sen, zrcadlo měsíce,
    neměl se mi však zdát, když jsem se neprobudil,
    neměl mne zanechat v plameni, který studil!
    Pád Boha. Jaký pád! Potom je chlapec sám,
    bez blahé mocnosti, jež umí překážkám
    snižovat výšiny, jež umí blížit dálku
    a peklo zavírá na vůni, na fialku,
    potom je chlapec sám a procítá a jde
    za skutečností zel. Myslí, že nenajde.

    Čas neléčí, když nechce. Čas je šarlatán.

    Jedenkrát na ženě, milostné ze všech stran,
    pád zdál se nepadat: to píši o Narcisce.
    Všechno se vznášelo. A nevýslovně blízce
    k nám štěstí mluvilo. Byla to mluva ta,
    co nikdy nemůže být větrem odváta,
    byla to ona řeč, ta drahá mateřština
    rtů, rukou, očí, těl a milenčina klína,
    v níž k loži sklání se nádherné bezpečí,
    byla to ona řeč, jež mluví bez řeči.
    Co chtěla Narciska, když stála před zrcadly
    a věci kolem ní dotčeny rychle chladly?
    Jak Narcis, její stín, nic, nic už nechtěla
    než sebe uvidět bez duše, bez těla
    v zrcadle průhledném; shledávala jen slova
    o kráse tvrdosti, tvrdší než démantová,
    toužila zvěděti o sobě v cizích snech.
    Nebyla pramenem. Tonula v pramenech!

    Ach, odkud vyvěrá to, čím tu odtékáme?
    Čí noci probdělé se položily na mé
    a rozšířily se, že místo nestačí?
    Nalezl jsem svůj pád. A na čem? Na pláči!

    Padaly slzy mé, padaly do močálů,
    padaly na živé království běd a žalu,
    padaly nestoudně, Karino, píši vám,
    poproste náhrobek, jejž deštěm omývám,
    připadám si jak déšť, jenž prší na váš hrob,
    připadám si jak pláč, bez času, bez podob,
    píši vám, Karino, a nevím, zda jste živa,
    zda nejste nyní tam, kde se už netoužívá,
    zda zatím neskončil váš nebezpečný věk.

    Znám jednu holčičku. Je jako polibek,
    jenž ještě schovává se v ústech, nesmí dále,
    protahuje se jen na slunci, jež je malé,
    nepálí, dává pít: usínat na ňadrech.
    Je mladá jako zem. Je lehká jako dech,
    jak rané lupení, jak jitro, jako štěstí.
    Znám také krásné dny. Kam mne však mohou vésti?
    Vy jste to věděla? A víte, Karino?
    Znám také velkost žen: čekání matčino,
    zda jednou vrátí se k ní její smutný syn.
    Znám také svoji zem. Znám radost bez příčin.
    Znám věrnost, ano, znám, leč nevím právě, kde je.
    Znám náhlá procitnutí z muk a beznaděje -
    a je to málo, znát, a je to málo, chtíti,
    je málo, zradu znát, když nelze odpustiti.

    Smrt mlčí před verši, hle, ještě o tom sním.
    Před jakou bouří mlčí? Před čím strašlivým?
    Co pochopíme tam? Co se tam nerozpadá?
    Co i tam umírá? Co i tam věčně padá?
    Milenky? -
    Nechtěl jsem, nechtěl jsem nemlčet,
    odpusťte Narcisce, odpusťte hřích a svět,
    rozsviťte svíčku; tak; a modlete se za zem,
    aby ji prosinec nezkrušil příliš mrazem,
    aby jí duben dal, co květům náleží,
    aby jí byla noc praporem na věži,
    jenž vlaje do světla, když nastává čas hvězd,
    aby ji milenci chválili za bolest.

    Tak mlád, tak krutě mlád a zralý ponejprve,
    směji se do krve a pláči kapky krve,
    a Bohem opuštěn a Boha opustiv,
    píši vám, Karino, a nevím, zda jsem živ...
    NAVON_DU_SANDAU
    NAVON_DU_SANDAU --- ---
    Karel Plíhal

    Vosa

    Plavala vosa v kofole,
    zoufale křičela, jak vosy křičí,
    plavala vosa v kofole,
    kofola stála na stole.

    Kofola stála na stole,
    potichu syčela, nebyla ničí,
    kofola stála na stole,
    plavala vosa v kofole.

    Ten, kdo tu vosu vylije
    - jen co si ta vosa osuší šosy -
    ten, kdo tu vylije,
    ten si to od ní vypije.

    Ten si to od ní vypije,
    za všechny kofoly, za všechny vosy,
    ten, kdo tu vosu vylije,
    ten si od ní vypije.

    Koho už vosy bodnuly,
    ten už ví svoje a tihleti vědí,
    že koho už vosy bodnuly,
    ten začíná znova a od nuly.

    Stále a znova a od nuly,
    chvíli to bolí a pak už jen svědí,
    koho už vosy bodnuly,
    stále a znova a od nuly.
    NATHAELEN
    NATHAELEN --- ---
    T. R. Field
    PROVÁZKOVÝ GAPODASTR


    V hospodě Na Kuklíku
    vrahů jak krup v pytlíku.
    Pozdě k ránu došlo k bitce,
    nože pracovaly břitce,
    rubaly do šnitlíku.

    Nedaleko kuklíku
    rvalo se pár zpustlíků
    na chodníku u lucerny
    vydech duši Tonda Černý
    odvezli ho v truhlíku.

    Chtěl jsem být orlem
    jak jsem se zvrh
    stal jsem se supem
    a žiji z mrch.

    Vy pusté srázy
    ze žluté síry
    život se rodí
    z krvavé díry.

    Prokletý život
    prokletý svět
    v kořalce tone
    lotosu květ
    NATHAELEN
    NATHAELEN --- ---
    G. Appoilnaire
    ODCHOD


    A byli bledí ve tvářích
    A v hrdle zmíralo jim štkaní
    Tak jako běloskvoucí sníh
    Tvé ruce po mém zulíbání
    Roj padal listů podzimních
    FIN
    FIN --- ---
    Franz Werfel
    Modlitba za dar řeči


    Nedej mi moc nad řečí,
    dej řeči moc nade mnou!
    Nestojím o to navlékat hbitými prsty
    slabiky jak hladké kuličky.
    Dovol mi na nečekaném zákrutu cesty
    potkat tě v trnitém keři slova,
    v prastarém rozervaném keři,
    jenž hoří namodralým plamenem
    tvého podobenství!
    FIN
    FIN --- ---
    Rainer Maria Rilke
    druhý sonet z první části Sonetů Orfeovi


    A téměř dívka byla, povstala,
    jen z toho štěstí zpívání a lyry,
    zář lehce halil závoj jasně čirý
    a v uchu mém si lůžko ustlala.

    A ve mně spala. Vše byl její sen.
    Stromy, jež jsem kdy obdivoval, s kvítím,
    citelná dálka, louka, kterou cítím,
    a každý údiv, jímž jsem zastižen.

    Tak spala spět. Ó bože zpívající,
    jak jsi ji utvořil, že nepřála
    si nejprv bdít? Hle, vznikla, teď spí sen.

    Kde její smrt? Zda ještě motiv ten
    přivedeš zas, než dozní zpěv tvůj znící?
    Kam ze mne padá? ... Dívka bezmála...
    FIN
    FIN --- ---
    Egon Bondy - 20. 7. 1988

    Cože - červené jeřabiny - už?
    Jaro přezimovalo v hubertusu
    v létě byl jenom letní čas
    a přece
    prvního dne kdy je teplo
    chlup po polovině července
    jsou tu
    neklamný příznak smrti roku
    dalšího klekání
    FIN
    FIN --- ---
    Egon Bondy - 4. 3. 1988

    Nelze vždycky psát básně
    Nemít světlo a mít hlad
    jak se to v Rumunsku děje
    básnění moc neprospěje
    Zatím sedím tam
    kde maj plnej krám
    byť i neprodejnýho zboží
    a díky milosti Boží
    do Rumunska spadneme až za pár let
    Zatím můžem o lidských právech přemýšlet
    NAVON_DU_SANDAU
    NAVON_DU_SANDAU --- ---
    Sedm strun vaší loutny
    vydechuje chlad,
    jakoby zimní vítr vál
    v korunách borovic.
    Miluji tyto staré nápěvy,
    jež dnes jen vzácně
    někdo rozezní.

    Liou Čchang-čching


    K čemu se k rákosí u řeky navracet?
    Nad žlutým pískem voda zimomřivá.
    Dvacet pět strun měsíční noci zpívá
    smutek se navrací s tlukotem křídel zpět.

    Čchien Čchi

    Loutnu jsem na stoličku dal,
    a okouzlen se zhlížím v kraji.
    K čemu bych strun se dotýkal?
    Vždyť dechem vánku samy hrají.

    Po Ťu-i


    Sám sedím s osamělými bambusy
    tiše si pískám, na loutnu hraji.
    V hlubokém lese nikdo mě neslyší,
    paprsky luny mě zalévají.

    Wang Wej
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    Tys vešla do vody jak sklo
    Já tonul ve tvém pohledu
    Sklání se jak ji voják míjí
    Přitáhne větev ulomí ji

    Ty s noční vlnou uplýváš
    Já plamen místo srdce mám
    Jak hřeben v barvě želví kosti
    Zrcadlí vodu jež tě hostí


    Guillaume Apollinaire,
    překlad Jan Zábrana
    FIN
    FIN --- ---
    Tak akorát dlouhá (Sen v realitě)

    Filip Topol (Psí vojáci)

    Dlouhý snídání Dlouhý pondělí
    Dlouhý Caffé Dante Dlouhý pohár piva
    Dlouhá kocovina Dlouhý život
    příliš dlouhý na to, aby...

    Dlouhý peníze a dlouhá touha spát
    Dlouhý dopoledne
    plný Mozarta v prachu a hovnech Holešovic
    Tak dlouhých Holešovic
    Dlouhá Letná Dlouhá Vltava Dlouhá Dlouhá
    Dlouhá láska, příliš dlouhá na to, aby...

    Dlouhá cigareta Dlouhý otevírání očí
    Dlouhý telefony Dlouhej David Skála
    Dlouhý pití v dlouhým dopoledni
    Dlouhý bolesti a Dlouhý odpovědnosti
    Dlouhý Rolling Stones
    Dlouhá bilance na hraně
    příliš dlouhá na to, aby...
    Dlouhý gesto dívky kouřící v Caffé Dante
    Dlouhý stromy na Dlouhý Letný
    Dlouhý Libeňský most
    Dlouhý šamanův zpěv na Libeňském mostě
    Dlouhý podvodník u výčepu
    Dlouhá vražda a Dlouhá pěna v poháru
    Dlouhá víra Dlouhá horečka
    a Dlouhé opálené dívčí stehno
    příliš dlouhé na to, aby...

    Jenom jemně našlapuju
    a jsem připraven.

    Dlouhá Zeměkoule Dlouhý ženský u stolu
    Dlouhý jídelní lístky a Dlouhý narkomani
    Dlouhá kocovina a Dlouhá nejlevnější pizza
    Dlouhej pohled v zrcadle
    Dlouhý starý ženský s dlouhým mladým hlasem
    Dlouhý loučení
    Dlouhý šperky a dlouhý verky
    Dlouhý vyšetřování a Dlouhý Čečenci
    a Dlouhý dopoledne
    příliš dlouhý na to, aby...

    Dlouhá krev Dlouhej Freddie Mercury
    Dlouhá Marilyn Monroe Dlouhej Ježíš Kristus
    Dlouhej Mickey Mouse Dlouhej Dante
    Dlouhý Caffé Dante
    Dlouhej skřek žab a vran u Dlouhýho Jihočeskýho rybníku
    Dlouhej lok a skok
    Dlouhý Benátky a Dlouhý moře
    Dlouhý psaní a Dlouhý texty
    Dlouhý prsa a Dlouhej klín
    Dlouhý rockový kluby a Dlouhý novináři
    příliš dlouhý na to, aby...

    Dlouhý policajti a Dlouhej Brahms
    Dlouhý Svatořečení a Dlouhej Papež
    Dlouhy katedrály v Alsasku
    a Dlouhej narkoman z Uherskýho Hradiště
    Dlouhej narkoman z Dlouhýho Ústí nad Labem
    Dlouhá Libeň a Dlouhý Sao Paulo
    Dlouhej Nick Cave a Dlouhý sociální pracovníci
    a Dlouhý příběhy a Dlouhej vítr
    Dlouhej vítr na konci a Dlouhý jatka
    – říkala mi moje Dlouhá matka
    Dlouhý Requiem a Dlouhá mše
    Dlouhý chataři a Dlouhý správci kempů
    Dlouhej vzlyk a Dlouhej zvyk
    Dlouhej návyk a Dlouhej nábytek
    Dlouhej dobytek a Dlouhej zbytek
    až příliš dlouhej na to, aby...

    Dlouhej Franta a Dlouhej Pepa
    Dlouhej John Silver
    Dlouhý křesťanství a Dlouhej islám
    Dlouhý chrtí dostihy
    Dlouhý dopoledne na tomto Světě
    příliš dlouhý na to, aby...

    Víš co chci, Sakramiláčku?
    Krátkou ženskou,
    Krátkej hrob
    a na něm krátkej nápis.
    FIN
    FIN --- ---
    Zatím

    Filip Topol (Psí vojáci)

    Přál bych si, abych neustále neusínal
    Pořád mě někdo vyhazuje z vlaku
    Usínám při tom šikmým pádu
    Ale vždycky se chytnu nějaký tyče
    nebo kusu trávy
    Vlak zatim vždycky přisvištěl
    Nevim kolik je na světě zatim
    a ani mě to nějak nebere – ne nebere
    Přál bych si abych neusínal mezi chodcema
    Přál bych si nějakou silnou drogu
    Ta droga je asi Zvuk
    Ta droga je asi silná

    Neustále mě někdo vyhazuje z okna
    Usínám při tom pádu
    Ale vždycky se chytnu nějaký římsy
    nebo okapu
    Nad vším hraje hymna
    A ta droga se jmenuje "zatím"
    Dej mi tu drogu
    Tak dej mi tu drogu
    Dej mi tu drogu
    FIN
    FIN --- ---
    Protínání

    Filip Topol (Psí vojáci)

    Ležel jsem na zemi
    trával se dotýkala lopatek
    vítr hladil oko nebe
    byla to modlitba
    voda zpívala
    slunce závojovalo
    a v hádkách
    jsem ho objevil

    Letěl na obloze
    vznášel se jak sen
    a pak jsem s úděsem spatřil
    jak se pták protnul se svým obzorem
    sám se sebou
    trochu spadlo peří
    a zase bylo všechno jako předtím
    akorát
    že jsem viděl
    jak se pták protnul se svým vlastním obzorem
    NAVON_DU_SANDAU
    NAVON_DU_SANDAU --- ---
    Vzlétají ptáci. Osamělý oblak
    lenivě někam pluje, odplouvá.
    Neomrzí nás na sebe se dívat,
    ta hora na mne a na horu já.

    Li Po - A. Palát - (a, bohužel) - F. Hrubín
    FIN
    FIN --- ---
    Eva B.

    Rovnoběžky to maj těžký

    Povídala tečně sečna
    na okraji nekonečna:
    Za chvilinku
    se tam sejdem,
    moje drahá
    rovnoběžko

    Na to tečna: Těžko
    všechny možné
    rovnoběžky
    mají tu dnes sraz
    jak mám najít
    v tomhle zmatku
    zrovna vás?
    KID_MCHUTT
    KID_MCHUTT --- ---
    Tom Waits - Singapore
    Písňový text

    We sail tonight for Singapore,
    we're all as mad as hatters here
    I've fallen for a tawny Moor,
    took off to the land of Nod
    Drank with all the Chinamen,
    walked the sewers of Paris
    I danced along a colored wind,
    dangled from a rope of sand
    You must say goodbye to me

    We sail tonight for Singapore,
    don't fall asleep while you're ashore
    Cross your heart and hope to die
    when you hear the children cry
    Let marrow bone and cleaver choose
    while making feet for children shoes
    Through the alley, back from hell,
    when you hear that steeple bell
    You must say goodbye to me

    Wipe him down with gasoline
    'til his arms are hard and mean
    From now on boys this iron boat's your home
    So heave away, boys

    We sail tonight for Singapore,
    take your blankets from the floor
    Wash your mouth out by the door,
    the whole town's made of iron ore
    Every witness turns to steam,
    they all become Italian dreams
    Fill your pockets up with earth,
    get yourself a dollar's worth
    Away boys, away boys, heave away

    The captain is a one-armed dwarf,
    he's throwing dice along the wharf
    In the land of the blind
    the one-eyed man is king, so take this ring

    We sail tonight for Singapore,
    we're all as mad as hatters here
    I've fallen for a tawny Moor,
    took off to the land of Nod
    Drank with all the Chinamen,
    walked the sewers of Paris
    I drank along a colored wind,
    I dangled from a rope of sand
    You must say goodbye to me

    Abych nezapomněl, oba jsou z alba Rain Dogs.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam