ostatně by mě docela zajímal názor ostatních klavíristů, zda je podle vás vůbec možné se ve čtyřiadvaceti přestavět a noty pořádně naučit, když člověk celou dobu hraje podle paměti a sluchu..? po čase totiž vnímam tenhle fenomén jako hendikep, zvlášť když už nemam za zády žádnou ze svých hodných profesorek, které se přizpůsobily mému fungování a všechno se mnou na hodinách ze začátku pracně četly, takže třeba improvizuju ráda dodnes, ale cesta po jakékoli složitější partituře je pro mě prostě bolení. :/ není mi vlastně ani jasný, jak probíhá ten proces propojení noty a zvuku na začátku, když si k tomu malé dítě sedne a začíná, a odkud to pak vede k automatizaci, případně prima vista. já měla bohužel v rodině pianistku, tak jsem jako malá začala tim, že jsem si vyšplhala na štokrle a vyhledala si ty melodie a až poté mě začli institucionálně učit, ale tu "gramotnost" jsme prostě už pak nezvládli.. nic mě nedovedlo zpracovat, abych prostě nečučela do kláves a neřídila se tim, jak to zní a vypadá. :( čímžpádem když přede mě někdo teď strčí noty a hraj..! ..působim skoro jako bych v životě klavír neviděla.