PAPRIKODLAK: To pravděpodobně znamená, že učení probíhá jenom jedním typem paměti - mechanickou/motorickou pamětí. Chybí tam vizuální, racionální/logická (tedy formální/harmonický rozbor) a z části i sluchová. Já mám s pamětí také problém. Jenže já rychle všechno zahrála z not, ale musela jsem se to učit zpaměti, to byl mor. Nejpevnější je paměť, když se učí ruce zvlášť, když jsou místa ve skladbě propojena s emočním obrazem a když jsou všechny pohyby rukou vědomé. Ale když není člověk sluchař, tak to trvá věčnost.

S učením zpaměti mám asi největší problém. Trvá mi to strašně dlouho, a to i u věcí, které znám. A prakticky dokud se to nenaučím více méně zpaměti, tak to nezahraju.

MEDVED007: To je fajn vlastnost, mít dobré uši a rychle se učit zpaměti - jen není dobré u toho zůstat, takže nějaké procvičování čtení bych doporučila. Jednak ty noty budou stále složitější a učení zpaměti tím bude také komplikovanější a jednak v notách je víc, než jen noty - přibudou fráze, pedalizace, akcenty, dynamika, jsou tam prstoklady, rytmus, pomlky... tempová označení, rozpisy ozdob... Já jsem listař, takže si musím připomínat, že někdy je výhodnější s některými typy pracovat víc přes paměť, ale stejně se musí hlídat a vyrovnávat "sluchaři". Když člověk dobře zvládá čtení z not (pak tzv. "z listu"), tak si také rychleji zahraje své oblíbené skladby, písničky, prozkoumá sám materiál, který se k němu dostane - docela mne překvapila jedna má žačka, teď ve 3. ročníku, nechala jsem ji chvíli ve třídě samotnou, šla jsem jí zkopírovat noty, a ona si mezitím začala zkoušet skladby, které jsem tam nechala v jiných notách... A šlo jí to lépe, než bych byla řekla. Takže já bych se přimlouvala za procvičování :-) někdy je to i úleva, když to dítě nemusí hrát, ale jen ty noty čte. A klidně pořád opakujte stejné skladby - tím si zafixuje pamětně právě grafickou podobu zápisu. A to je radost, když se ozve "jo, todle je vlastně to déčko, že jo" :-)

NIMUI: já mám pocit, že naše dcera většinu skladeb velmi rychle umí zpaměti, takže vlastně ani nic číst nepotřebuje :-( ale díky za tipy, budu jí muset nějak dokopat k tomu, aby se ve hře z listu zlepšila a neskončila jako já...doživotní outsider v basáku :-)

MEDVED007: Jojo, oni klavíristi v nauce jsou často "napřed" - nutně, prostě se setkávají rychleji s věcmi, které hromadně dělají děti až později. Jinak jak říkám - basový klíč je většinou horší ať tak nebo tak - je to notově méně zahuštěná sazba (dlouhé noty v levé, rychlé v pravé, v levé "nudná" figurace, v pravé melodie), ale svoje udělá i ten později nástup. To je někdy lépe se vrátit k jednodušším skladbám, kde ten bas. klíč je, ale dítě neřeší tolik rytmus, úhoz a pod. a soustředí se jen na čtení. Jinak nezbývá, než prostě číst nahlas i třeba dopředu v notách jenom jména not bez hraní - dost to pomůže. A taky si to psát.

NIMUI: mně přišlo divný, že nauku měli o půl roku dřív než hru, ale basový klíč tam neberou dosud...takže houslový v podstatě znala ještě než hrábla na nástroj....čili i kdyby se na první hodině klavíru učila i basový, tak už tam bude ta půlroční mezera....btw já v basovém čtu hůř dodnes, tak mě ani nepřekvapilo, že to motá :-)))

MICKEY_MOUSE: Napsala jsem tu odpověď dřív, než jsem si to přečetla, ale zcela to souzní s mou zkušeností.

MEDVED007: No, to jsou právě projevy toho, že je to pozdě :D Běžně hraju basový klíč fakt já nevím, po měsíci, dvou - děcka se je prostě učí číst současně - není to problém. Stejně v basovém čtou pomaleji, protože tam většinou těch not bývá méně, ale nemají v tom tenhle guláš. Já jsem to měla stejně s basákem - taky mi to zmotalo houslový... ale znám školy, kde prostě c1 v basovém a houslovém jsou na druhé stránce (takže tak třetí hodina...). Právě ta schopnost vnímat vzájemnou závislost toho zápisu je třeba pěstovat co nejdřív. Co to tak dělám, tak nemám problém - snad jen u dětí s nějakou diagnostikovanou "dys", ale tam je fuk, jestli je to houslový nebo basový.

NIMUI: vážně myslíš, že je v BGS basák pozdě ? mě teda přišlo, že když v něm dcera začla hrát po necelém roce, spíš půlroce učení hry, tak to bylo brzy....jako zvládla ho, to jo, ale přišlo mi, že to vůbec není v souladu s naukou, kde se za rok a půl k němu snad ani nepropracovali. navíc mi připadá, že od té doby, co hraje v basovém klíči se jí ztratila původní jistota hry v houslovém...jakoby už si nebyla jistá, jak to vlastně je, takže teď to střídavě motá v obou klíčích.....připomíná mi to situaci, kdy jsem poprvé řídila vlevo...od té doby už si nikdy nejsem stoprocentně jistá, kterým směrem mám objíždět kruháč :-))

MICKEY_MOUSE: Carl Czerny má hromady klavírních "škol", většinou jsou to prstová cvičení a etudy, ale kdo ho zná lépe ví, že to byl i schopný skladatel sonát a delších útvarů, které se ale bohužel nehrají. Metodicky je to opět spíš pro starší žáky, pro děti je to moc dril. Ale ty nadanější se tomu asi nevyhnou. BGS je v něčem až moc pomalá - častá kritika pozdního zařazení basového klíče je podle mne oprávněná. Nemám problém pracovat v basovém klíči prakticky ihned, jak se začne hrát z not - a staví na tom i většina zahraničních škol. Děti s tím problém nemají. Naopak ho mají, když rok, dva hrají jen v houslovém a potom najednou na ně bafne basák. Ale i jiné nedostatky ta škola má - malou podporu pohyblivosti ruky z místa, dlouho ignoruje pro ruku přirozenější hru na černých klávesách atd. Ale vždycky záleží na schopnosti učitele s tím notovým materiálem pracovat...

PAPRIKODLAK: Tak starší žák pracuje zcela jinak. Ale jednoznačně jsem právě pro doplňování různým materiálem podle individuálních potřeb:-)

NIMUI: Na Vrabčáka a Vrabčáka s vrabčicí nedám dopustit. :)

Já mám kromě BGSky ještě klavírní školu Karla Czerného. Doporučil mi ji kdosi v USA, je tedy možné, že tam se jede podle ní. Přijde mi jako šikovný doplnění k BGS. BGSka mi připadá taková laskavější k úplnému začátečníkovi - žádné zákeřnosti, pozvolný vývoj. Czerný mi přijde, že má víc záludností. Proto mám rád obojí. Ale samozřejmě - můj pohled je pohled toho, kdo se s tím teprve potýká.

NIMUI: Začínal jsem v 16 letech a saraurea jsme projeli za rok a pul. Většinu skladeb jsem hrál jenom na začátku. Potom, vzhledem k tomu, že to učitelka zpaměti, jsem hrál tady jednu, tady druhou. A teďkom mám oskenované věci + album etud, ale nevím, od koho je. Ale myslím, že od nějakých z Prahy, co vzali několik alb a vybrali z nich. Jsou tam i věci z lemoina a tak. Technická vyspělost 4., myslím.

PAPRIKODLAK: Může být - problém je v tom, že naprostá většina učitelů to používá tak, že prostě jde číslo po číslu a má pocit, že to stačí - navíc u každého žáka stejně. A to nestačí u žádné školy.

MEDVED007: Tak, jak kam :-) u nás to je pomalu zakázané - paní zakladatelka byla už alergická na vrabčáka s vrabčicí a taneček :D Teď už to zase můžeme hrát, ale už to prostě nehraje každé dítě a stejně blbě... ten výběr skladeb a nabídka materiálu je obrovská, musí se holt hledat.

Chvilku mi trvalo, než mi došlo, co to BGS je... Tady se tomu říká jednoduše sarauer. Pokud s tím učitel umí pracovat, tak je to v pohodě. Každopádně moje 76letá učitelka je naprosto parádní.

NIMUI: čekala bych, že za 20 let od revoluce sem vtrhne nějaká moderna a ono nic :-)

MEDVED007: Tak já z toho také hrála jako dítě. A moje babička... Holt trochu monopol. Ale je zvláštní, že se sem nedostalo tolik ruských škol - ty nebyly špatné, mám teď dvě a obě BGs trumfnou. Klavír není jediný obor, ve kterém se něco trochu uměle zakořenilo a zůstalo to tam. Mne taky překvapuje, jak se pořád drží - jak říkám, jsou v ní super skladby, ale metodicky je to opravdu nedobré. Ale taky je fakt, že prostě nic jiného nebylo (ještě vím o jedné, ale ještě starší škole) a potom jen ty prvorepublikové drily...

MISERY: Jo, dokonce u něčeho nejdřív 4. roč. - není to sranda, hlavně rytmicky :-)))

NIMUI: č. 2 byla moje první, kterou jsem z toho hrála, to si dodnes pamatuji ;)

Jinak milovala jsem Hradeckého Malé jazzové album. Ale to je až tak 3. ročník ne?