LONESTAR: i v soukromé bance jsou vklady klientů pojištěné a ve finále se o jejich odškodnění musel postarat stát...
V této souvislosti se nabízí další kauza (převzato z Respektu 3/2007), kde se jednalo o bankéře KB, tedy muže placené státem a ožebračující - jak jinak - stát:
KRÁSNÉ ZTRÁTY BEZ ODPOVĚDNOSTI (Erik Tabery):
Jeden z nejznámějších tunelů zdejších bank končí pro podezřelé manažery osvobozujícím verdiktem. Na jejich vině to ale nic nemění.
Srovnejme výroky tří mužů, kteří mají mnoho společného: „Ta firma byla tak obří, že žádný člověk na světě by nebyl schopen ji kontrolovat celou. Musel jsem se spoléhat na jednotlivé šéfy, kteří mi podléhali,“ říkal před soudem generální ředitel americké společnosti Enron Jeffrey Skilling.
„Chtěl jsem být vizionářem, lídrem firmy, a na finanční záležitosti jsem měl lidi, kteří mne o problémech informovali,“ prohlašoval před porotou šéf telekomunikačního gigantu WorldCom Bernard Ebbers.
„Neneseme odpovědnost za všechny kroky podřízených, kteří nám tajili některé informace,“ namítal před soudem ředitel Komerční banky Jan Kollert.
Co mají tito mužové společného? Řídili obrovské společnosti a svou práci vůbec nezvládli. První dva Američané je přivedli ke krachu, třetí – Čech – ji pomohl zdecimovat natolik, že ji musel zachraňovat stát.
A co je odlišuje? To, že zatímco první dva muži dostali shodně natvrdo čtvrt století za mřížemi, ten třetí odcházel minulý týden s vítězoslavným pohledem od soudu.
Osvobozující verdikt našeho soudu je zprávou pro českou společnost, že zatímco ve Spojených státech nese odpovědnost i za kroky svých podřízených šéf, v Čechách je to přesně naopak. „V bance byl obrovský odborný aparát – střední management, a kdyby členové představenstva odpovídali vždycky za jeho chyby, mohl by si dělat, co chce,“ odůvodnil výrok o nevině předseda soudního senátu Michal Výtisk.
Musí to být snová práce, pobírat plat v řádech milionů a přitom nemít ani tu nejmenší odpovědnost. Vždycky je přece někdo níž – v aparátu.
Po silných slovech trapné ticho
Neuplynul ani týden, co jsme na stránkách Respektu popisovali, jak nečekaně rychle
utichl jeden z největších korupčních skandálů, tzv. biolihová aféra. Ačkoli o ní média, vyšetřovatelé i politici mluvili jako o největším průšvihu za posledních deset let a napínali zvědavost veřejnosti, dnes je to už jen zapadlá historka. Navíc další z mnoha.
Stejné emoce před lety budila i kauza Komerční banky. Tehdy se ukázalo, že vedení tohoto finančního domu s klidem přihlíželo, a dokonce i podporovalo vyplácení miliardových půjček společnostem, u kterých přitom přesně vědělo, že je nikdy nevrátí. Informace se začaly sypat na veřejnost (první o nich psal právě Respekt), a tak rychle zasáhl stát – odvolal špatné manažery, ovšem se štědrým zlatým padákem.
Posléze se potvrdila temná podezření. Tak například společnosti podvodníka Baraka Alona půjčila banka téměř osm miliard korun, a to přesto, že měla zprávy o tom, že ten je zřejmě nikdy nevrátí. Což se také stalo. Podobné to bylo s finančními injekcemi pro Františka Chvalovského.
Policie stejně jako u biolihu tvrdila, že jde o jasný případ tunelování, kde nese odpovědnost vedení. Silná vyjádření ale brzy vystřídalo ticho, které přerušovalo jen vyptávání novinářů, jak si případ vede. Navíc se posléze pozornost z vedení banky přesunula na Jiřinu Kaplanovou – někdejší sice vlivnou úřednici KB, nicméně ženu, která plnila jen příkazy svých šéfů. Státní zástupce František Fíle to vysvětlil Respektu jasně: „Kollert je kovaný bankéř. Jedná sofistikovaně a propracovaně. Postavit ho před soud bude pro nás složité.“
Česko stále čeká na den, kdy se zdejší justice pustí právě do těch „kovaných“. Ať už se pohybovali kolem biolihu nebo bank. Pak teprve podobných kauz ubude.