SVANC: souhlas s Jaxxe. ale budu dost konspirovat, tak mě nesežerte, něco si z toho třeba vemte. - upozorňuji předem
JAXXE: přesně! tam je možnost práve existence uvěznění mimo čas, tedy pokud by jsi odcestoval do minulosti, a odstranil své já, nemělo by to na tebe žádný vliv, protože jsi existoval v linii, kde jsi sebe neodstranil, a tedy se mohl vrátit, a odstranit sebe v časové linii kde jsi se odstranil.
SVANC: ANO. (Překonání vzdálenosti mezi dvěma body rychleji, než by trvalo světlu, by znamenalo porušení principů kauzality a v podstatě by umožňovalo cesty do minulosti)
vyloženě teorie relativity ano, ale tato teorie neplatí v případě červích děr, kde je čas stlačený téměř na nulu, tedy díky gravitaci skoro neexistuje, na velké vzdálenosti pak může nepatrné růst. rychlost světla je limit rychlosti částic, které doposud jsme schopni celkem dost přesně měřit v našich dostupných podmínkách. a to co píšeš o porušení principů kauzality ano právě proto je možné se domnívat o modulaci minulosti, za účelem směřování jasně zadané linie budoucnosti - tedy ano, přesně definovat běh událostí k dosažení požadované budoucnosti. A jelikož minulost, přítomnost a budoucnost je právě nyní, a je definována zatím pouze naším vnímáním, již se neustále děje.
tomu cestování časem je věc na delší uvažování, už jsem to měl někde i sepsané. a pro mě to je jistým vysvětlením paralelních vesmírů, alternativních budoucností, případně poruch mozku jako další variantu.
ale v jednoduchosti, pokud cestuješ časem, jsi postaven mimo čas. Pokud existuje, jako že si mylsím že ano, nějaká technologie, která Ti dokáže ukázat na základě úkonu vývoj časové linie - příčiny a následku - onu kauzalitu, kterou lze modulovat. POkud to již nyní existuje, jsou 3 možnosti proč: již jsme se tak v minulosti vyvinuli, že to dokážeme, vyvinuli jsme se tak dávno v minulosti uplně jinde ve vesmíru/naší galaxii, mimozemské civilizace.
Pouze by stačilo mít částici rozdělenou na 2 části, případně více, jednu nechat v době aktuální a druhou polovinu v maximální budoucnosti, kterou sleduješ. Více takto rozdělených částic lze. Potom tato částice, které již není více dělitelná, by měla vlastnosti ukazatele nyní, a tu co bude. tím pádem pokud by existoval stroj, dokázal by simulovat podle modelování událostí pravděpodobné budoucnosti v současnosti a tím, jasně definoval možnosti ovlivnění kauzality.
Pak vevstane otázka, v jaké časové linii žijeme, v jakém paralelním vesmíru vlastně žijeme. V jaké časové větvi... zároveň zde vevstává otázka i dimenzí. my si hodně představujeme vše z hlediska hmoty a hlavně měřitelna, problém je v tom, že některé věci nejsou měřitelné, protože není nic, na co by reagovaly - nemají své opozitum, na které by reagovaly, nebo to také neumíme. Příkladem byla radiace, prostupuje hmotou, dokud nepřišli nato, která ji zachycuje - hodně jednoduše řečeno. požadované důkazy nás hodně omezují v představivosti. Představivost se nemusí dokazovat - ta prostě je. A je neměřitelná...?
myslím, že tyto objevy se dějí globálně a skokově, něco jako efekt sté opice. byť třeba v menším. s tím souvisí třeba zdánlivě nesouvisející film Avatar. hodně se mi líbila myšlenka globálního vědomí. Proč si myslíme že jej nemáme, když jej nemůžeme měřit, případně pochopit, nebo je nemáme plně přístupné. Z hlediska evoluce (třeba u mimozemských civilizací) je pro mě zcela jasné, že telepatie a globální vědomí je jasný a zcela nevyhnutelný cíl evoluce. Můžeme se zde s ím částečně také setkávat, v oněch "hloupých" neuvěřitelných dokumentech. Vypadá to že plácám páté přes deváte, ale ono vše se vším souvisí.
mě na vejšce přišla fyzika v některých směrech naprosto jasná, ale dost v minimu. V některých věcech dost neprůkazná. Spíše jsem se přikláněl v jasné matematice. Ale fyzika je dost ještě v plenkách. Všichni máme zažito, že když shodíme hrnek na zem, že spadne a rozbije se. jednou jsem viděl zajímavou věc, sklenka na šampus spadla z 2 metrů na mramorovou podlahu. jaká byla možnost, že spadne tak, že se odrazí zpět a nerozbije se? V tu chvíli se mono lidí zastavilo. nicméně já tam stál déle a přemýšlel v souvislosti s nečím jiným. my moc až moc čekáme, protože si myslíme že to víme, co se stane. Ale co když ten hrnek, který shodíme ze stolu, vůbec na zem nespadne. Jednou jsem zažil něco hodně zajímavého. Vstal jsem a řekl kolegovi že mu dojdu pro čaj, že má prázdný hrnek, obešel jsem stůl a hrnek byl najednou plný. jak je možné, že před tím jsem jej viděl prázdný. Co když jsem ho chtěl vidět prázdný. A zde opět vyvstává otázka, vidíme pouze to co čekáme že uvidíme, nebo chceme vidět? Proč omezujeme náš mozek jen protože chceme. je to strach s poznání?
pokud jsou příhodné podmínky a ta možnost zde je, proč by se jinde nevyskytoval evolučně velice vyspělý život. I pokud bychom my chtěli, tak nyní již kolonizujeme jinou planetu. Ale my nechceme, kdybychom chtěli, už to děláme. je možné, že nechceme, proto minulost ovlivňujeme, protože nejsme ještě připraveni. (100% mentálně nejsme). Pak je otázka proč, jestli to není opět záměr být mentálně nevyvinutí. jaký je důvod. je možný důvod v naší minulosti? Pokud zjistíme, jak je starý vesmír, což nyní zjistit nelze, jen se odhaduje,(zatím měříme pouze světlo co k nám došlo - některé ani nikdy k nám už nedorazí díky rozpínání vesmíru), je možné až nepředstavitelné, co se mohlo již odehrát v minulosti a co vše s čím souvisí.
SVANC: jak píšeš že by bylo dobré si něco přečíst, ano, čtu, ale pořád je toho málo a dost s některými věcmi a zcela zásadně nesouhlasím. Navíc mi dost vadí, jak mohu já ověřit, že země obíhá kolem slunce, mohu pouze věřit cizím měřením a pozorováním. případně jak je vzácné, že nemáme binární sluneční systém atd.