můj osobní referát z onoho večera podala přesně natasha
[ NATASHA @ AUTORSKÁ ČTENÍ A JINÉ LITERÁRNÍ AKCE A UDÁLOSTI ]
a já již mohu jen doplnit za sebe, že:
* kukal pavel působí na mě - kromě onoho poklidného lyričení - dojmem rozporuplným: chvíli poslouchám klidné lumírovsko-ruchovčení a pak bing! falešný tón, nepodařený verš. bohužel pravidelně se opakující. asi jako by někdo hrál pokojovou skladbičku ke krbu (symfonii skutečně ne) a každý 10. tón pravidelně zvrzl. to mi pro mě osobně ještě snesitelnou konzumaci půvabně rakousko-uherské formy (ach, my staromilci) dost ztížilo.
* moderátorku bych zastřelil - nebyla pedagogická až příliš, ale naprosto nesnesitelně. někdo podotkl, že moderátor musí udržet autory, aby se mu příliš nerozkecali - dejme tomu, ale lze tak činit s vkusem a ne debilně a skákáním do řeči. jestliže petr kukal = 1, pak pavel kukal = 3 a moderátor = 5. měla by na tom zapracovat.
* no, richard, no. já mu ten talent ku hře na hudební nástroj i závidím, hajzlíkovi.
* apolinaira jsem minul, neboť jsem opustil večer a odebral se vedle (po obou kukalech). po nedávných zkušenostech se ve mně vypěstoval jistý ostražitý a takměř živočišný mechanismus "jak je něco "překvapení" a nebylo avizováno předem, prchej"... dlužno říci, že dle prapodivného výrazu na tváři ricarderonově, s níž po nějaké době uprchl do baru za námi, jsem asi dobře udělal. pochváleny budiž zdravé přírodní instinkty.
* pivem mě polil jaeger - a to jsem o chvilku předtím chytil v letu chajimovu sklenici. tohle už jsem nestihl - no, nejsem neo. uklidňuje mě snad jen to, že jaegere vzápětí polil i sám sebe při mém předstíraném gestu.