[ LALINA @ NECESTA ]
z knihy H.W.L.Pundža "Srdce, které tančí"
Sádhana:
Není čím se stát
Žádná oddělená bytost tu není.
Je to jen trik mysli, abychom si mysleli, že se potřebujeme do Já vžít.
Jsi jím!
Zůstaň, jaký jsi, ať jsi kdekoli.
Buď "tam", a začneš přemýšlet.
Buď tady, a nemusÍŠ mysl používat vůbec.
To je krása, to je mír.
Je to jako vtip:
hledat mír, když se z něj nikdy neodešlo.
Hledej, a praxe se stane úplně zcestnou, protože jen hloupí potřebují cvičit.
Řeka se nemusí snažit, aby se vlila do moře.
Upusť od myšlení a snažení - a máš to!
Necvič ani odmítání, prostě jen zůstaň tichý.
Pasti hledání, cvičení a vývoje
Všechno, co děláš, děláš pro uklidnění mysli, pro radost,
ale zároveň vše, co děláš, mysl zneklidní.
"Dělání" je mysl, past,
ať jde o samádhi, štěstí nebo cokoli jiného.
Všechno, co zkusíš udělat, skryje diamant
v aroganci přičinění.
Pracoval jsi 35 milionů let,
proto teď zůstaň tichý.
Já nepoznáš díky úsilí!
Ani svoboda není výsledkem namáhavého snažení, je zde již nyní!
Mijíš štěstí, protože hledáš něco pomijivého,
ale Pravdu nelze spatřit:
dívá se!
Najdi to, prostřednictvím čehož bys hledal,
a poznáš, že žití je štěstím.
Snaha hledat a nacházet přichází odevšad,
jako když se slétnou moskyti, aby tě rušili v poznávání Já nyní!
Nenamáhej se, je to mysl:
jen mysl chce mysl vyčistit!
Proto je lepší vzdát se ega-mysli:
o zametání v mysli můžeš mluvit jen tehdy,
když je mysl nečistá.
Ze třech příčin hledání a praxe selhávají a stávají se scestnými
a jen chytře svobodu odkládají:
Nejdříve vytvoří hledajícího.
Tím posílí koncept individuálního "já", sužovaného odděleností od svobody,
a vzbudí v něm dojem, že Já je "něčím" jiným než tím, čím je tady nyní.
Potom začne hledání.
Hledání je rozptýlením, které vede ke zdržení a zbytečnému, nekonečnému trápení.
Hledání podporuje náboženství:
zvyky a cesty, které lidé vyznávají
a jež slouží jen k hlubšímu polapení v iluzi. Pravda je jen zde a nyní,
ale hledání říká: až zítra.
Nakonec se hledání upne na objekt dosažení,
a to může být nejjemnější a nejnebezpečnější past. Jakmile začneš hledat, vytvoříš si představu o tom, co hledáš.
A protože je přirozeností máji, iluze, že na cokoli pomyslíš, to se stane, pak také cokoli budeš mít za cíl, toho dosáhneš.
O tom není pochyb: jak myslíš, tak se ti stane. Kvůli hledání tedy stvoříš něco, co máš za hledané, a toho i dosáhneš.
Jakéhokoli nebe či vysoké duchovní zkušenosti, na které se těšíš, že jich nabudeš, dosáhneš poté, co sis o nich vytvořil představu a položil sis je za cíl. Pak budeš spokojeně dlít v této pasti a myslet si, že jsi dosáhl svého "nebe".
To jsou vzdušné zámky, svoboda šitá na míru tvé nejvlastnější představě o tom, co je konečné.
Pravda je za myšlenkami, koncepty i předpoklady a tato Pravda je tím, čím jsi.
Jen ona je.
A tak skonči s hledáním, jednoduše buď tichý, definitivně nepohni myšlenkou, nesnaž se, a Pravda se ti sama odhalí.
Cvičení vyžaduje ego, které by prohloubilo vztah subjektu s objektem, a všechny praxe, které se dotýkají těla, mysli a smyslů, posílí ztotožnění se s tělem a myslí. Každé ztotožnění je nesprávné. Cokoli si myslíš, tím se staneš, a tak myslet na jméno a tvar znamená myslet na ego-mysl-svět-smysly-iluzi. Musíš-li přemýšlet, vzpomínej na existenci-vědomí-blaho. Nejlepší je prostě vědět: "Jsem brahma".
Přímou praxí je samo nynější čisté bytí, nikoli čekání na jindy, na příští myšlenku nebo na další život a uskutečnění.
Přímou praxí je blaho otočení tváře k Já,
přímou praxí je žití.
Předepsaná sádhana vyžaduje a ponouká ego, aby se stalo něčím zvláštním, zatímco jsme všichni vpravdě tím Jediným Puvodním. Nemůžeš se procvičovat v bytí, jsi jím ty. Překonej hrdost - buď jen Já. Musíš udeřit na kořen ega,
ale ne sádhanou, kterou ego ukládá egu. Nabídni svou pýchu svému vlastnímu tichu-míru-Já, životu. Jen dotazováním se po zdroji ega-mysli to dokážeš, a jak jednou cestu najdeš, již se nevrátíš.
Přestaň přemýšlet a postup všechna jména a tvary tichosti. Mysl je pohybem, vlnou, Já je klidným oceánem.
Aby ses poznal, stačí se zastavit a na jediný moment být tichý.
Koncept ,jsem tělo" je konceptem času, nech dojem času za sebou.
Všechny koncepty spolu souvisí: chop se jich, a poznáš své meze!
Jinou pastí je myslet si: "Jsem prázdný". V tomto konceptu prázdnoty není štěstí.
"Já jsem" se musí rozpustit, aby zbyla prázdnota. Všechno je prázdné: jaký vývoj by sem tedy mohl vést? Většina pokusů o odstranění zdí slouží jen k jejich posílení: úsilím, metodou, činností a vývojem tě mysl podvádí;
nejde ani o ne-konání, proč tedy ztrácet čas očišťováním mysli? Mysl je jen touhou a ty jsi pouze satjam,
doma jsi stále tady: teď.
Zůstávej, jaký jsi, ať jsi kdekoli.
"Uděláš-li to", okamžitě budeš vědět,
že jsi tím, co jsi hledal miliony let.
Není, jak to najít, protože hledáním jen ztrácíš.
Tady zůstaň jen tichý. Nepohybuj myšlenkami,
a budeš vědět, kým skutečně jsi.