[ BRANA @ l█▓▒ Tajemství zaniklé ▲ aj. civilizace • Masové vedomí posunující se zpet do Zdroje ▒▓█l ]
Jednou za Buddhou přišel bráhman, aby mu položil několik otázek:
"Tak tedy, řekni mi, který meč je nejostřejší, který jed je nejprudší, který oheň nejpalčivější a která noc je nejtemnější?"
Buddha odpověděl: "Slovo je nejostřejší meč, závist nejprudší jed, chlípnost nejpalčivější oheň a nevědomost nejtmavší noc."
"Kdo získává nejvíce a kdo nejvíce ztrácí, který krunýř je nejpevnější a která zbraň je nejsilnější?"
"Nejvíce získává ten, kdo dává bez touhy po odměně." odvětil Buddha, "ten, kdo však bere, aniž by dával, ztrácí nejvíce. Trpělivost je nejpevnějším krunýřem a moudrost nejsilnější zbraní."
Také jeho žáci chodili za Buddhou s otázkami. Jednou za ním přišel jeden z jeho žáků a ptal se: "Mistře, tolik otázek v našem učení zůstalo bez odpovědi, a jsou to otázky nejzávažnější. Například: Je svět konečný, nebo nekonečný, je omezený v čase, nebo má věčné trvání?"
Buddha mu odpověděl: "Ve válce byl jeden voják zraněn otráveným šípem. Jeho přátelé ho rychle odnesli k ranhojiči, aby mu zachránili život. Co by se však stalo, kdyby voják řekl: nechci být ošetřen, dokud se nedozvím, kdo mne takto zranil. Neovazujte mou ránu, pokud mi neřeknete, z jaké rodiny střelec pochází a z jaké zbraně střílel. Kdyby takto voják mluvil, nezůstal by dlouho mezi živými."
"O tom není pochyb," odvětil žák.
"A tak jsem tě ani já nezklamal, když jsem ti nevykládal o nekonečnosti světa či posmrtném životě. Tyto poznatky s tebe neudělají ušlechtilejší bytost. Snaž se o dokonalost; až ji dosáhneš, všechno se dozvíš."
Bráhmani měli blízko k Buddhovu učení, ale nebylo pro ně lehké vždy správně pochopit a přijmout jeho slova, proto k němu chodívali s otázkami i pro rady. Jednoho dne navštívil Buddhu bráhman, který se již blíže seznámil s jeho učením, a prosil o radu: "Věřím již, že tvá nauka je pravá od "Věčného" Pána všech světů. Řekni mi však, jak objevit cestu k věčné pravdě. Znám nazpaměť všechny Védy, ale cestu jsem nenašel."
"Učenost není špatná věc," odvětil Buddha, "pravé poznání však můžeš získat jen srdcem. Dobrota a láska jsou sloupy, na kterých spočívá vznešený chrám blaženosti. Zákony stvoření jsou platné pro všechny. Sobectví vede ke smrti a pravda k nesmrtelnosti."
Tak jako i ostatní připravovatelé cest i Buddha často procházel svou zemí. Při jedné z cest se svými žáky strávil noc blízko vesnice z které za ním přišel opět bráhman s otázkou: Řekni mi tedy, jsi-li Buddha, kde je Nirvána?"
A Buddha odvětil: "Nirvána je všude tam kde je dodržován Zákon."
"V tom případě není nikde, a proto neexistuje," odporoval bráhman.
"Nerozumíš mi, příteli. Odpověz mi ty na otázku. Kde je příbytek větru, kde má své sídlo?"
"Nikde," odpověděl bráhman.
"To tedy znamená, že vítr neexistuje a že je pouhým klamem," řekl Buddha.
Též obyčejní lidé přicházeli za Buddhou se svými bolestmi a otázkami. Jeden starý a nemocný muž, který jen s těží kráčel, opírajíc se o hůl, zeptal se ho, zda mu může pomoci. Dát mu zdraví a odvahu do života.
Buddha se pousmál a odpověděl: "Ctihodný starče, vidím, že tvé tělo je vyčerpané. Bylo by nemoudré dožadovat se tělesného zdraví, které by ti beztak sloužilo jen krátce. Místo toho si říkej: i když je mé tělo nemocné, můj duch nikdy nemocný nebude; v tom je moje záchrana."
Stařec vstal, jako by omládl, pozdravil Buddhu a bez hole odešel. Žáci, kteří jej viděli odcházet, řekli: "Další zázrak našeho Mistra."
Buddha však dodal: "Je to zázrak jeho vlastní víry. Mnoho lidí umírá jen proto, že nevěří v sebe sama."