Všichni jsme stvořeni z energie velkého třesku.

(o konzumu)
http://www.respekt.cz/clanek.php?fIDCLANKU=996&fIDROCNIKU=2007

Kam ale může vést taková konzumní „ultrasaturace“ společnosti, která už nemá nic společného s běžnými potřebami a užitnou hodnotou zboží? Cest je několik, jak ukazují zkušenosti západních společností, které prošly podobným boomem o několik desetiletí dříve. První je přepnutí do vyššího „levelu“ stále přístupnějšího luxusu (tady někde se už možná nacházíme), který je jedinou možností, jak zachovat zájem o konzumaci zboží. Rozšíří se zkrátka konzumní pole do jiných oblastí, kde může probíhat nekonečné množení tužeb. Opakem takové extenze je intenzivní pohyb dovnitř, obrat k jiným než konzumním potřebám, na které má podle tradičních ekonomických teorií společnost čas právě až ve chvíli, kdy začíná být přesycena, v tom nejpřímějším smyslu slova.
Obě cesty se vzájemně nevylučují, nejsou to varianty volby. Obvykle se kříží a vzájemně doplňují nebo se vinou paralelně vedle sebe.
Ale skutečné bohatnutí společnosti, o němž se v souvislosti s úžasnými březnovými tržbami hovoří, se ohlašuje až v hlubším obratu ke kultuře, kam patří i ekologické a sociální, mezilidské ohledy. Je to nejtajemnější společenská proměna, k níž může dojít, protože v takové chvíli se všeobecně sdílený individualismus, starost o vlastní ekonomické blaho, tento motor konzumentství, vlastně nelogicky a podivuhodně mění v postoj sdílení, který se dostal i do politického žargonu, třeba v podobě pojmu „soucitný konzervatismus“, v českém prostředí tak pěkně přeloženého premiérem Mirkem Topolánkem: „Sociální politika patří tradičně k pravicovým stranám, ale socialisté nám ji ukradli.“
Euforie z obrovského růstu tržeb je tedy opravdu na místě. Když už ne kvůli nádherně dětské radosti z nového auta, domácího kina, iPodu, dovolené nebo bytu, pak přinejmenším proto, že bod obratu, o němž byla řeč, se zřejmě stále rychleji a nezadržitelně blíží. Chvála konzumu nemusí být vždycky úplně slepá.

To co vidíš, nemusí být nutně to, co se děje.

( na desce indy a wich, autor? )

"I'll tell you the ultimate secret of magic. Any cunt could do it."


John Constantine in Snakes and Ladders by Alan Moore and Eddie Campbell

"Studium bez myšlenky je ztracená práce,
myšlenka bez studia je nebezpečná."
Konfucius

Hloupý říká co ví, moudrý ví co říká!

[ VASUCEK @ CITATY ... aneb veci, ktere vam pomohly otevrit oci ... ]

Byl jednou jeden žák a ten se zeptal svého Mistra: " Co mě odděluje od Pravdy? A Mistr řekl: " Nejsi sám kdo je oddělen od Pravdy. Je mnoho takových.


Povím ti dvanáct malých příběhů, které ti budou připadat velice jednoduché. Musíš je ale projít mnohokrát, a i když si budeš myslet, že jsi je pochopil, nepřestávej je stále procházet. Dělej to tak dlouho, až jimi prostoupíš, až se z malých příběhů stanou velké a z velkých zase malé."


*První příběh: Byla jednou jedna kapka v moři, která tvrdila, že moře nikdy neviděla a proto moře neexistuje. / S tejně je to s mnohými lidmi, stojí ve středu Boha a tvrdí,že Bůh nikdy neexistoval.


*Druhý příběh: " Chci svoji svobodu" , dožadovala se jedna kapka v moři a moře ji ve své milosti vyzdvihlo na svůj povrch.


" Chci svoji svobodu" , požadovala. A slunce bylo plné milosti a vyzdvihlo ji do oblak.


" Chci svoji svobodu" , dožadovala se stále kapka. A oblaka byla dobrotivá-spustila zase kapku dolů . A tak byla opět v moři.


*Třetí příběh: Intelektuální kapka vody je intelektuální kapka vody, ale není moře.


*Čtvrtý příběh: " Všechny tyto kapky v moři za nic nestojí" , řekla kapka v moři.


*Pátý příběh: " Bezpochyby jednu věc už jsem poznala. Jsem určitě o něco důležitější než moře" řekla kapka vody.


*Šestý příběh: Povzdychla si jedna kapka v moři: " Asi se nikdy nepotkám s mořem."


*Sedmý příběh: " Ale,co je mi po tomto moři," řekla kapka v moři.


*Osmý příběh: Jedna kapka vody bojovala se svým osudem. I když byla uprostřed moře, volala : " Nechci o moři nic vědět!"


*Devátý příběh: Jedna kapka v moři svolává ostatní kapky: " Povstaňme proti moři!"


*Desátý příběh: " Z titulu mé moci," řekla kapka druhé kapce uprostřed moře, " od tohoto dne jsi vyloučena z moře."


*Jedenáctý příběh: " Jsi v mé lásce," řeklo moře kapce vody. Ale kapka vody moře neslyšela, protože byla naplněna láskou k jiné kapce.


*Dvanáctý příběh: " Kdyby se mi podařilo..." uvažovala kapka vody, " aby každá kapka v moři byla v mé lásce, stala bych se celým mořem." A tak začala zahrnovat jednu kapku za druhou do své lásky. Byla tam však jedna kapka, která jí velice ublížila a způsobila největší utrpení v životě. A tak jí přes všechnu svoji lásku nedokázala odpustit. A protože nezahrnula jednu jedinou kapku do své lásky, jen jedna jediná chyběla - nestalo se z ní moře.


*Příběh poslední: Byla jednou jedna kapka vody, která hledala ticho moře, dálku moře a lásku moře. " Ty jsi já" ,řeklo moře " a já jsem ty" . Otevřelo svoji náruč a přijalo kapku. A to co patřilo moři, patřilo od této chvíle i kapce. Stala se tichem, stala se dálkou moře a její hloubka byla požehnáním pro tento svět.


Věz můj žáku ,moře je plné odpuštění pro ty, kteří ho milují a přijme do sebe ty, kteří si to opravdu přejí.


" Ale co když je taková kapka vody velice špinavá, co potom?" zeptal se žák. Tehdy se Mistr rozesmál z celého srdce a řekl: " Žádná kapka nemůže být TAK špinavá, aby ji moře nedokázalo očistit" .

[ GAF @ Zenové příběhy ]

INK_FLO: a ta druha planeta odpovi .. to nic, to prejde ..

Potká se Země s jinou planetou. Ta se jí ptá, jak se má. "Nic moc",povzdychne si Země, "Chytla sem lidi..."

"Truth never damages a cause that is just."

Mahatma Ghandi

PERPLEX: černé? :) každopádně dočasné, vždy musí být omezené v časoprostoru.

male cerne viry ?
(tj. malé černé víry sem chtel rict:)

PERPLEX: to je fajn definice :) zvlášť když směr růstu entropie určuje tzv. statistický čas (existuje ještě biologický a kosmologický a dost složitě se dokazuje že jsou ty samé) - vypadá to, že život je místo kde čas běží opačně, proti statistice, ale jen lokálně :)

to mi pripomina jednu z definic zivota jako mechanismu spotrebovavajiciho zapornou entropii ze sveho okoli:)

The Last Question by Isaac Asimov
http://www.multivax.com/last_question.html

A mystery cannot be answered; it can only be framed.

Gregory Treverton

Vse je laska. Proto i vsechny rozdilne pohledy na ni jsou pravdive.

Cim vice lasku specifikujete, tim dale od ni budete.

Cesta k lásce vede u Lacana nejprve přes vzdání se objektu a posléze vzdání se touhy. To teprve otevírá možnost dospělé lásky. Lásky jako druhu rezignace. Stažení. Askeze. Ovšem láska jako druh rezignace či askeze není rezignací a askezí! Je to situace, kdy se člověk přiblíží k druhému a pod dotykem cítí, jak mu druhý mizí, uniká, jak je strháván něčím jiným, jak uniká za neexistujícím "perverzně-lidským" objektem, který by dokázal pojmout touhu. Schopnost kochat se touto nekompatibilitou vzájemné tělesnosti (i nekompatibilitou člověka a tělesnosti) je pro Lacana schopnost lásky. Přát druhému v tomto míjení vývoj je pak vrcholnou podobou lásky, natolik ideální, že vlastně božskou.

Lacan nedoporučuje žádnou platónskou lásku předtělesnou, ale lásku post-tělesnou, v níž druhý není nucen k pramateřské fúzi, ke splynutí, ale je v něm milována nepřekonatelná cizota. Nejde tedy o askezi tělesnou, ale psychickou. Těla se milují, ale psýché od toho nežádá své rozhřešení. Jde také o brutální politizaci oblasti dosud v dějinách vesměs náboženské: bázeň a chvění kultu touhy střídá v zásadě solidarita. Nejde o chlad a odcizený dotyk, natožpak dokonce neurotickou polygamii, jde o vyšší podobu vřelosti. Uvědomělou loajalitu, tichou oslavu vývoje, tedy schopnosti člověka jít po cestě a reflektovat to. Teprve tehdy dochází ke skutečnému odumření polygamie. Ano, mizí osudovost, splynutí duší, hledání jednoty, ale to neznamená, že objekt (žena, muž) je tím pádem libovolně zaměňovaný - je jen zaměnitelný, a to je podstatný rozdíl.

zdroj:
http://pubweb.ihned.cz/c3-23097915-200000_d-incest-kleceni-po-vyprasku-a-ally-mcbeal-1-2
http://pubweb.ihned.cz/c3-23097945-200000_d-incest-kleceni-po-vyprasku-a-ally-mcbeal-2-2