http://www.darkroastedblend.com/2008/06/largest-human-made-art-on-earth.html

There are no whole truths; all truths are half-truths.
It is trying to treat them as whole truths that plays the devil.
-- Alfred Whitehead

// zdroj neznamy

Our feeling body does not have the shape and appearance of the physical body that our senses or fixed perceptions would have us believe. Our senses have produced a body that ages and dies. Yet the sensation of the body never ages, never dies. And although sensation may alter in frequency between pain and wellbeing, it is never absent. This body of indeterminate sensation is the ground of our psychic existence, whether we are alive, dead or dreaming. This body cannot die.

It is always some other body which is seen to be dying. If I should ever see my body dead, then I cannot be dead. If I never see my body dead, then death is an assumption. Only our fixed perceptions are seen to be dying.

Here is another example of fixed perception. I am conditioned to imagine that this mind of mine is confined to somewhere in my head, when really it is not positional at all. 'My head' is one of its fixed perceptions. If the head is taken away, as in sleep, where is outside, where is inside? All is just space or psyche in which heads and dreams are created every moment.

How necessary are our senses, our physical bodies? The senses are utterly necessary to physical existence. But they are not vital to our psyche or non-positional being. Which means that without our senses or bodies, we still are.

Does this mean there is no physical world in reality? No. It means there is no reality in the physical world except that which I provide.

- Barry Long

[ DAWES @ MESSAGE - galerie vzkazu z ulice, verejnych prostor, jakykoliv vzkaz, ktery je necim zajimavy ]

Modern man is endeavouring to rid himself of the confusion and uncertainty created by emotional indulgence and ignorance. The remarkably popular self-growth movement, all the different meditation methods, therapies, schools of philosophy and psychology are directed towards this end. A huge and growing section of humanity is ready to discover that for all its apparent sincerety and harmlessness, emotional living and thinking is no more than pathetic, self-indulgent games-playing – the demand for love. Love cannot be demanded. But emotion thinks it can.

By facing up to the fact of emotion, by starving the demonic genie out of himself, man can begin to realise and fulfil his two basic drives - for pleasure as self-expression, and for love as union. As he is now, under the influence of the distorting and confusing demands of emotion, man can only vaguely sense that continuous creative pleasure and constant love are attainable. Certainly, his experience of living does little to confirm this; creative pleasure and constant love remain for most an impossible dream. Yet everyone in their own way continues to pursue them with unshakable certainty. For the simple truth is that man was born to love and to create.

- Barry Long

"Worrying is like a rocking chair - it gives you something to do, but it gets you nowhere."

Glenn Turner

[ STENNY @ CITATY ... aneb veci, ktere vam pomohly otevrit oci ... ]

Jednoho dne se Bůh zeptal Sv. Františka ....
Bůh: Franto, ty víš všechno o zahradách a přírodě, co se to děje tam dole v USA? Co se to stalo pampeliškám, fialkám, sedmikráskám a těm dalším věcem, které jsem před věky vysázel? Měl jsem perfektní bezúdržbovej zahradní plán. Ty rostliny rostly v jakékoliv půdě, vydržely sucho a hojně se samy množily. Nektar z dlouhotrvajících květů přitahoval motýly, včely a hejna zpěvných ptáků. Očekával jsem tedy, že už uvidím krásné zahrady plné barev a květů. Ale všechno co vidím jsou zelené fleky...
Sv.František: To všechno ten kmen, který se tam usadil, Pane. Říkají si Příměšťáci. Začali říkat tvým květinám „plevel“, ze všech sil je hubí a nahrazují trávou.
Bůh: Trávou? Ale to je tak nudné! Není to barevné. Nepřitahuje to včely, motýly, ani ptáky, jenom ponravy a žížaly. Je to citlivé na teplotní změny. Chtějí tihle Příměšťáci opravdu aby tam rostla tráva?
Sv.František: Očividně, Pane. Podstupují při jejím pěstování velké utrpení. Začnou každé jaro hnojit a hubí všechny ostatní rostliny, které se v trávníku objeví.
Bůh: Jarní deště a teplé počasí pravděpodobně způsobuje, že tráva roste opravdu rychle. To musí být Příměšťáci velice štastní.
Sv.František: Vypadá to, že ne, Pane. Jakmile trochu povyroste, sekají jí někdy i dvakrát do týdne.
Bůh: Oni jí sekají? Suší jí jako seno?
Sv.František: Nikoliv, Pane. Většina z nich jí hrabe a dává do pytlů.
Bůh: Do pytlů? Proč? Je to cenné? Prodávají to?
Sv.František: Ne Pane, právě naopak. Platí za odvoz.
Bůh: Tak počkej chvilku: Oni to hnojí aby to rostlo, a když to roste, tak to sekají a platí za to, aby se toho zbavili?
Sv.František: Ano Pane.
Bůh: Tihle Příměšťáci musí cítit velkou úlevu v létě, když vypínáme déšť a zapínáme horko. To dozajista zpomalí růst trávy a ušetří jim to hodně práce.
Sv.František: Tomu nebudete věřit, Pane! Když tráva přestane růst tak rychle, vytáhnou hadice a platí ještě více peněz za zalévání, aby mohli pokračovat v sekání a odvážení.
Bůh: Děsnej nesmysl! Alespoň že si nechali nějaké stromy. To bylo ode mne geniální, musím se pochválit. Stromům narostou na jaře listy pro krásu a letní stín. Na podzim opadají a vytvoří přirozenou pokrývku, aby zadržely vláhu v půdě a chránily tak stromy a keře. Navíc se rozloží na kompost aby obohatily půdu. Je to přirozený cyklus života.
Sv.František: Raději si sedněte, Pane. Místo toho je Příměšťáci hrabou na velké hromady a platí za jejich odvoz.
Bůh: To není možné!! A co dělají aby chránili kořeny stromů a keřů před mrazem, a aby udrželi půdu vlhkou a nespečenou?
Sv.František: Po tom co vyhodí listy kupují něco v igelitových pytlích, co se nazývá mulč. Přivážejí to domů a rozsypávají to na místo listů.
Bůh: A odkud tento mulč berou?
Sv.František: Oni kácí stromy a rozemelou je, aby tento mulč vyrobili.
Bůh: Dóóóst!!! Už na to raději nechci myslet...

"Until you've lost your reputation, you never realize what a burden it was."
Margaret Mitchell

Language specific madness
http://www.mindhacks.com/blog/2008/06/language_specific_ma.html#
multilingual psychotic patients can present with either different or less psychotic symptoms depending on the language they use

Each day every one of us subconsciously retouches the picture of his or her life to make the grotesque travesty of living-to-die make some sense and seem reasonable. We learn to live with a finger in the flame of doubt by refusing to acknowledge the pain to ourselves and each other, or to look for the cause of it. We are benevolent liars to our children, hearty cowards to ourselves. Apart from a few self-realised individuals, only the insane see the unbearable truth. Ours is a jungle in which everyone is kept as busy and unquestioning as is humanly possible, not for common welfare bu for common safety. Only in the real jungle there are no policemen, no doubts - and no insanity.

The unbearable truth, which few are allowed to realise without going mad, is that every man is fighting or trying to live through his nature in order to make a better or more meaningful life for man to come. This is the dynamic of human evolution. Each life is lived solely for another life. As the point is always another life there is never really this life - therefore no apparent point, no permanence, no peace for long, no death. While man lives, he must fight and strive to build the individial he will be tomorrow. As there is no tomorrow, and yet only tomorrow, there is no end. Man can never rest content, even when he is dead. This is the epitome of futility, insanity. Which is why for man who is mortal, the truth of life must always remain myth.

- Barry Long (src)

CLAWS: Creating Livable Alternatives to Wage Slavery

http://www.whywork.org/

V knize osudu jsme všichni zapsáni v jednom verši.

—William Shakespeare

zajimavy web

http://thinkexist.com/search/searchquotation.asp?search=psychedelic

By meditating, the knowledge 'I am' gradually settles down and merges with universal love and therefore becomes totally free, like the sky or space.

-Nisargadatta