Jan Stern ve studii Hraniční osobnost naší doby (In: Stern, J.: Mystika Západu. Praha, Malvern 2009) upozornil na to, že vlastně i v západní tradici existuje jistý "trik", jímž se může jedinec ustavení vlastní identity úspěšně vyhnout - a takových lidí s "postmoderním Self", které se dosti podobá "kontextuálnímu Self" popsanému v asijských společnostech, ve skutečnosti stále přibývá.

...

Jedinec, jemuž se nepodařilo ustavit identitu, využívá schopnosti identifikovat se s prostředím - lze-li to tak nazvat - instrumentálním způsobem. Identifikuje se s nejrůznorodějšími ideály a vzory, aniž by se jim skutečně vnitřně přiblížil. S odkazem na Winnincotta (Winnincott, D. W.: Through Pediatrics to Psychoanalysis. London, Hogarth Press 1958) tu Stern hovoří o "falešném já". Na jedné straně tito lidé jeví až známky psychózy, když se jim nedaří rozlišovat mezi vnitřkem a vnějškem; na druhé straně nedospějí ani k neuróze, protože prostě neprošli skutečným oidipovským konfliktem. (Jen tak na okraj: Není "falešné já" vlastně poměrně dobrou adaptací na stále častější nefunkčnost otcovského prvku v oidipovském trojúhelníku? Neumožňuje taková chybějící identifikace s matkou projít úskalím mateřské péče řádně nevymezené figurou otce, která hrozí změnit se ve fenomén "zalehávající" mateřské příšery?)

Lidé s "falešným já" se na první pohled jeví jako zcela normální, až na to, že jejich emoce a morálka jsou plytké a formální. Identifikují se proto, aby "předešli" internalizaci, tj. skutečnému vnitřnímu přijetí toho, s čím se identifikovali. "Během jednoho rozhovoru se z nich stávají nadšenci do makrobiotiky, vyznavači Krišny, freudiáni, speleologové, upíři, ale nic z toho dlouho nevydrží, neboť na pohyblivém písku nelze ve skutečnosti postavit žádnou stavbu. Střídají partnery, neboť po čase zjistí, že 'chybí napětí, chybí tam ta chemie, něco se ztratilo, už nepřeskakuje jiskra, náš vztah se vyprázdnil', a kdo ví co ještě. Velmi často obměňují svůj šatník, střídají styly, barvu vlasů, mění dokonce i své chování, jazyk a mentalitu podle toho, který vzor či styl právě přijali." (Stern, J.: c.d., S. 285) Takoví lidé se nedokáží z "plného vnitřku" účinně postavit nějaké vnější instanci, protože identifikací s ní teprve jakžtakž dotvářejí vlastní identitu, kterou by jinak postrádali. Jedna pacientka Deutschové se dokonce v zoufalství rozhodla napodobovat svého psa - "tak konečně budu vědět, co mám dělat".

Lidé s "falešným já" mají podle všeho schopnost přizpůsobit se prakticky jakémukoliv sociálnímu kontextu, protože to je něco, co potřebují pro dočasné ustavení své duševní rovnováhy. Jejich vnitřní nejistota je výrazně horším handicapem než nedostatek důvěry ve společnosti, a ještě i ty nejhorší společenské poměry mohou poskytnout vhodný materiál k dočasné povrchní identifikaci. Jejich potřebě identifikace dnes vychází vstříc průmysl chrlící stovky a tisíce druhů vzájemně zaměnitelného a sériově produkovaného, avšak "originálního" značkového zboží, jež zaručeně "podtrhne vaši osobnost". Představují výtečné nutkavé konzumenty. Pokud pro ně z nějakého důvodu přestane být přitažlivá identifikace se západní kulturou, jsou zajisté ochotni se bez rozpaků (a přirozeně že zcela povrchně) identifikovat i s jakoukoliv jinou.

http://www.blisty.cz/art/50828.html

“What is the consequence of a single life weighing less than a feather? What is the final destination of hatred? When you look in the eyes of the enemy and you see yourself. At what price mercy? Who is my neighbor? How many times shall I forgive my brother? What does it mean to love ones enemies? What can a man give in exchange for ones soul? These are the questions that I faced in my prison camp; the answers changed my life forever.”

Ernest Gordon via To End All Wars

V těch dobách (50.tých letech) byli schizofrenici velkými učiteli psychiatrie - to bylo ještě předtím, než začalo být módou nadopovat je různými léky.

Jeffrey K. Zeig

Give me evidence of experience...

Když se mě ptáci při procházce v lese ptaj,
co tam dělám, nebo proč tam jsem,
tak jim říkám, že tam zabíjím čas
a že čas zase na oplátku zabíjí mě...

Výběr terapeutické techniky je vědou, její provádění uměním.

- James O. Prochaska

How to avoid a kundalini awakening:

Eat a heavy cooked diet, do not exercise or spend time in nature, waste your energy on alcohol and cigarettes, do not meditate, avoid spiritually advanced people, do not get into stressful or challenging situations, do not sail across the ocean or do anything remotely adventurous, breath shallow, avoid music, dance, drumming and raw food. Do not fall in love, and especially do not love any guru type. Do not feel any gratitude or mystical feelings. Have no awe over creation, cultivate a mean, small and nasty nature, do not use your intellect, and do not follow your muse or your heart.

...Není to právě to, co děláme? Zrcadlíme svět podle toho, jak jsme lesklí. Oko vidí nebo nebo peklo nebo jen zelenou zemi, podle stavu mysli...

Anker Larsen, Kámen mudrců, s. 111

hodne dobra kniha:

EARTHDANCE: Living Systems in Evolution - Elisabet Sahtouris
http://www.ratical.com/LifeWeb/Erthdnce/erthdnce.html


This book is a work of philosophy in the original sense of a search for wisdom, for practical guidance in human affairs through understanding the natural order of the cosmos to which we belong. It bears little resemblance to what we have come to call philosophy since that effort was separated from natural science and became more an intellectual exercise in understanding than a practical guide for living.

Sám sebe klame ten, kdo zapírá mne
vždyť chce-li vzlétnout, mými křídly mávne

Ten, kdo si myslí, žže je víc nežž ostatní, musí jít na hřbitov.

(the limits of control)

Vaclav Havel v dopisu Milanu Uhdemu

We enter symbiotic relationships in order to get security we need, in order to get relief from our anxieties, our aloneness and helplessness; but these relationships also bind us, they enslave us even further because they support the lie we have fashioned.

Ernest Becker - The Denial of Death