DOGGY:

In March 2003, Rumsfeld engaged in a little bit of amateur philosophizing about the relationship between the known and the unknown:

"There are known knowns. These are things we know that we know. There are known unknowns. That is to say, there are things that we know we don't know. But there are also unknown unknowns. There are things we don't know we don't know."

What he forgot to add was the crucial fourth term: the "unknown knowns," the things we don't know that we know-which is precisely, the Freudian unconscious, the "knowledge which doesn't know itself," as Lacan used to say.

If Rumsfeld thinks that the main dangers in the confrontation with Iraq were the "unknown unknowns," that is, the threats from Saddam whose nature we cannot even suspect, then the Abu Ghraib scandal shows that the main dangers lie in the "unknown knowns" - the disavowed beliefs, suppositions and obscene practices we pretend not to know about, even though they form the background of our public values.

Thus, Bush was wrong. What we get when we see the photos of humiliated Iraqi prisoners is precisely a direct insight into "American values," into the core of an obscene enjoyment that sustains the American way of life.

http://www.lacan.com/zizekrumsfeld.htm

DOGGY: K tomu ovšem chybí ona snadno přehlédnutelná možnost č. 4:

"Shit you don't know you know"

:)

David Deida: The Way of the Superior Man

Live With an Open Heart Even If It Hurts

Closing down in the midst of pain is a denial of a man's true nature. A superior man is free in feeling and action, even amidst great pain and hurt. If necessary, a man should live with a hurting heart rather than a closed one. He should learn to stay in the wound of pain and act with spontaneous skill and love even from that place.
__________

Be Willing to Change Everything in Your Life

It's easy to feel disappointed by life; success is never as fulfilling as you think it is going to be. But there is a reason for this. Successfully completing a lesser purpose doesn't feel very good for very long, because it is simply preparation for advancing toward a greater embodiment of your deeper purpose. Each purpose, each mission, is meant to be fully lived to the point where it becomes empty, boring, and useless. Then it should be discarded. This is a sign of growth, but you may mistake it for a sign of failure.

hitovka :-)

http://www.youtube.com/watch?v=zSgiXGELjbc

Tohle je bezva klasika. Navic v bezva phd variante.

"Moc a kontrola nad vlastní chutí je prvním úkolem při plnění slibu brahmačariji. Zjistil jsem, že naprostá kontrola chuti umožňuje snadné splnění slibu, a proto jsem začal své stravovací experimenty přizpůsobovat nejen vegetariánství, ale též brahmačariji. Výsledek mých experimentů vyznívá následovně: brahmačarjova strava by měla být omezená, prostá, nekořeněná a – pokud možno – syrová. Šest let experimentu mi ukázalo, že ideálním jídlem brahmačariji je čerstvé ovoce a ořechy. Absenci vášní, kterou jsem takto získal, jsem do doby než jsem s dietou začal nepoznal."
(Mahatmá Gándhí)

Já u pramene jsem a žízní hynu;
horký jak oheň, zuby drkotám;
dlím v cizotě, kde mám svou domovinu;
ač blízko krbu, zimnici přec mám;
nahý jak červ, oděn jak prelát sám,
směji se v pláči, doufám v zoufání;
mně lékem je, co jiné poraní;
mně při zábavě oddech není přán;
já sílu mám a žádný prospěch z ní,
srdečně přijat, každým odmítán.
Jen to mi nesporné, co plno stínů;
kde světlý den, tam cestu sotva znám;
kde průzračnost, tam výkladem se minu;
svou znalost vděčím náhlým náhodám;
vše vyhrávaje, čím dál smolněj hrám;
dlím „dobrý večer“, jitro-li se skví;
když ležím naznak, strach mám z padání,
bohatství čekám, ničí nejsem pán;
mám vše, co chci, - nic, na čem srdce lpí –
srdečně přijat, každým odmítán.
K věcem, jež neznám, horoucně se vinu,
ženu se k cíli, jehož nežádám;
kdo ke mně vlídný, tomu dávám vinu;
kdo mluví pravdu, tomu lhářů lám;
můj druh je ten, kdo vemluví mně klam
a „labu? černá je jak havran“ dí;
v tom spojence zřím, kdo mi ublíží;
mně jedno, jsem-li šalbě ve psí dán;
mám v mysli vše, jen ne to nejbližší,
srdečně přijat, každým odmítán.
Ó kníže, každý, kdo to čte, nech? ví:
nic neznám, ač mám o všem vědomí.
Jsem stranický, jsem zastánce všech stran.
Co chci? Být z těch zas, plat kdo bráti smí,
srdečně přijat, každým odmítán.

- Francois Villon

"If you have built castles in the air, your work need not be lost; that is where they should be. Now put foundations under them."


— Henry David Thoreau

Anker Larsen — Kámen mudrců, kap. "Volný" (str. 448--453)

- O různých "nebích" dle vize každého člk a jeho (ne)ochoty při tom vykrátit sama sebe (mystická smrt)

http://fss.muni.cz/~malec/download/Larsen%20Anker%20-%20Kamen%20mudrcu%20(str.%20448--553).pdf

krátká ukázka:

Pode mnou bylo něco – mohu to snad nazvat… prostorou.
Nebyla v ní radost, myslel jsem si, ač jsem nic neviděl: ‚Vše, co je opak radosti, je zde uvnitř.‘
Ale za touto… prostorou jsem viděl jinou.
Nemám jméno, jímž bych ji mohl nazvat. Každé jméno je příliš velké.
Mohu ji nazvat pouští, mohu říci komora čeledínova. Obě jména jsou příliš velká, neboť něco znamenají.
Zde nebylo nic, na co by člověk mohl vložit ruku a co by mohl pojmenovat a nazvat svým. Ale touha mě táhla k ní a ačkoliv jsem již neslyšel žádný hlas, ani neviděl ukazatele cesty, věděl jsem, že tam chci.
Neboť tam uvnitř byl Bůh.
Ale když jsem chtěl projít bezradostnou prostoru, která byla před Boží chudobou, zastavil jsem se a pojala mne hrůza.
Hrůza byla déšť, který do mne pršel a vnikal jako zžírající led, rozpouštějící a ničící vše, co bylo mnou. Netroufal jsem si vejít zcela dovnitř, neboť jsem si netroufal přestat být já, netroufal jsem si dále žít a nebýt já.
Ale pak jsem opět viděl prostoru, jež byla tak nepatrná, že v ní nemohl být nikdo jiný kromě Boha a touha mě táhla vpřed a já si pomyslel:
‚Když přestáváš být, jsi blíže Bohu, než když se tu zastavíš a zůstaneš sám sebou.‘
Vešel jsem a zemřel smrtí, jež se podobá smrti našeho těla jako klidný spánek noční můře.“

"Considering that, all hatred driven hence,
The soul recovers radical innocence
And learns at last that it is self-delighting,
Self-appeasing, self-affrighting,
And that its own sweet will is Heaven's will;
She can, though every face will scowl
And every windy quarter howl
Or every bellows burst, be happy still."


W.B.Yeats - A Prayer for My Daughter