Pokud se dítě zabývá tím druhem učení, kterému se věnuje většina dětí ve škole, tj. polyká slova, aby je na požádání mohlo vyplivnout zpět na učitele, pak plýtvá svým časem, nebo spíše my plýtváme jeho časem. Takové znalosti nebudou trvalé ani podstatné ani užitečné. Ale dítě, které se učí přirozeně, které sleduje svou vlastní zvídavost, kamkoliv ho vede, které přidává ke svému duševnímu obrazu skutečnosti, cokoliv potřebuje a pro co umí nalézt místo, a které odmítá beze strachu nebo bez pocitu viny všechno, co nepotřebuje, takové dítě se rozvíjí, pokud jde o znalosti, o lásku k poznání a o schopnost se učit.
(John Holt: Proč děti neprospývají)