ALISTAIR: Krome pribehove podmalby klasickou symbolikou dvou tvari a kalichu je tam samozrejme pekne, ze ten opticky trik samotnym procesem sveho cteni sdeluje svoji pointu. Ta neni ve vyznamu povstavajicim po "precteni" informace jak tomu byva obvykle, ale je ji nerozhodnutelnost mezi figurou a pozadim, ktera se odhali urcitym zkratem pri rozhodovani, ktera cast lomu ma byt privilegovana jako figura. Je to bezvadny priklad automaticky ilustrujici zakladni principy mechanismu rozlisovani.
Navic to pro me ma i urcitym zpusobem existencialne sentimentalni aspekt. Aby slo obrazku porozumet musi byt zvoleno, volba vylucuje alternativu, konstituuje svebytny vyznam, ktery ovsem neni pointou. Pointa je pritomna, ve vzpomince na zazitek procesu, ale neni nikde ve ctenem vyznamu nez jako jeho samotna aktualizace. Pole potenciality ruznych cteni je soucasne pritomno skrze svoji nepritomnost. Kdyz si to clovek ontologizuje, muze ho to treba dojmout.
Vtip si pak tak trochu horko-sladce hraje s mezemi porozumeni. Vnimam to zde, obdobne jako ty, predevsim emotivne. Ten opticky trik je bezvadny arftefakt, nicmene pro lidi bez artikulovaneho vizualniho pole je zcela nesrozumitelny. Jaka to skoda. Je tam mijeni se osobnich svetu. Zakletost ve vlastnich platformach porozumeni, ktera mne osobne v soucasnosti evokuje neresitelne mezikulturni mijeni se, kteremu je vtip take vpodstate paralelou. Je to o tom, ze se lide mohou snadno nedohodnout i kdyz obe strany maji konzistentni obraz situace. Atd.
Pote co mi tohle vsechno projelo hlavou, jsem si rikal, ze by to mohl byt i trochu psychedelicky mem. Ale je mozne (a byla by to meta uroven toho vtipu), ze takovou sdelnost ma prevazne ci pouze pro me.