Žádná kultura, pokud je mi známo, se nepokusila záměrně rozvinout svůj jazyk s vědomím, že rozvoj jazyka je ve skutečnosti zároveň i evolucí reality.
...všechny historické epochy jsou ve skutečnosti produktem interferenčních vzorců, vznikajících vzájemnou interakcí různých časových událostí. Z toho plyne, že všechny historické události a epochy vyplývají z jediného [...] stavu. [...]Není to nic, co by bylo závislé na lidském rozhodování - jde o samočinný proces! Vtip je v tom, jak zjistit, co se stane a jakou to má všechno spojitost. Psychedelika nám mohou být velice nápomocna v tom, že předpovídají skutečný předmět transcendence. Tento moment ale už není vzdálený staletí a tisíciletí. Je to právě tady a teď. To vysvětluje onen prudký pád do novosti, jakou představuje právě 20. století. Vývoj událostí ve 20. století totiž nedává žádný smysl, ledaže to skončí úplnou transformací našeho druhu. A protože hrozba nukleární záhuby je neoddělitelně propletena s naší snahou o potvrzení vlastního života, je jisté, že to bude skutečně strhující závod s časem až do úplného závěru.
Postupně posunujeme své hranice. Jenže namísto zvukové bariéry teď musíme překonat "bariéru myšlení" a "bariéru sociální reality". Jejich překonání nebude znamenat žádný totální rozpad skutečnosti ani nějaký pád z nebe na zem. Pokud je konstrukce naší společenské vesmírné lodi správná, naskytne se nám jedinečná možnost proplout s ní přímo do nekonečné říše lidských možností.
Terence McKenna - Návrat archaismu