"Bavte nás, bavte nás,‘ volají obyvatelé ulic. ‚Bavte nás, nebo zešílíme hrůzou z naší samoty. Dáme vám vše, co máme, ale bavte nás. Dejte nám ilusi zdraví a ilusi krásy a ilusi souzvuku. Dejte nám papírové kulisy a plátna, dejte nám alkohol a nikotin, zabte v nás vědomí, že jsou pole a lesy, zabte v nás myšlenku, že je Bůh. Sílíme touhou po životě a jsme v zemi, kde života není. Sílíme touhou a chceme tančit. Dejte nám tančit a vířit, abychom klesli s krvavou pěnou na rtech a neprobudili se k životu. Naše práce je trýzní a nepovznáší nás. Překonali jsme dálky, ale vzdálili jsme se od života. Nemůžeme otevříti okno, nemůžeme vydychnouti, nemůžeme ruce zmozoliti užitečnou prací. Zvolili jsme papírové tretky a cetky a k papírovým tretkám a cetkám vychováváme své dítky. Naši vnukové už vůbec nebudou vědět, jak voní země. Bavte nás, nebo zešílíme,‘ volají obyvatelé ulic a točí se v kolotoči města. A jiní, přivábeni jejich křikem, přicházejí, aby je bavili nebo se točili s nimi."
Jaromír Rašín, Sláva strojů a měst (1929)