"If you begin by sacrificing yourself to those you love, you will end by hating those to whom you have sacrificed yourself."

George Bernard Shaw

“The further a society drifts from the truth, the more it will hate those that speak it.”
—Russell Brand

Bylo? :)

Chasidim, ona zvláštní sekta východoevropských židovských mystiků, uznávaná pro svatost svého života, přikládala nejvyšší význam radosti a lehkosti srdce ve vztahu k božství. Někteří z jejích učitelů šli až tak daleko, že říkali, že veselý hříšník má mnohem blíže k bohu než zatrpklý člověk, který jinak ničím nehřeší. Chasidim většinou věřili kabale a rádi vyprávěli příběhy, prozářené oním jedinečným židovským smyslem pro humor, zcela prostým hrubosti. Jejich největší ctižádostí bylo rozesmát samotného Pána-boha. Říkali, že by vše prominul každému, kdo by ho přiměl k úsměvu, a dodávali, že se to stane jen málokdy pro zármutek, který mu působí lidstvo jako celek.

Wiliam G. Gray - Žebřík světel

IXTREMIST: Víc psychedelie naleznu teda asi v Itchy & Scratchy's

Once you reach the centre of the labyrinth you suddenly realize you never actually wanted to be there in the first place.

"Spousta činností, které lidé dělají na takzvané dovolené, jsou věci, které dříve museli dělat váleční zajatci. Dovolená, na které můžete vylézt na nějakou horu připoutaní k dalším lidem, a když jste na vrcholu, skočíte zase dolů... Stojí to patnáct tisíc dolarů na osobu a mně to přijde spíš jak Bataanský pochod smrti než jako dovolená.
Proč to lidé dělají? Protože potřebují "výzvy". To je věc, kterou lidé neustále říkají: "Potřebuju výzvy!" Jenže to jsou falešné výzvy! Výstup na horu je falešná výzva. Protože na horu lézt nemusíte! Je mnoho věcí, které lidé naopak musí dělat a měli by dělat, ale nedělají je, protože se bojí nebo v tom selhávají - jenže to jsou skutečné výzvy! Výzva je něco, co musíte udělat. Ne něco, co si vymyslíte. [...] Skutečný život je pro mě dostatečnou výzvou. Když se dostanu do čistírny a zase zpátky do bytu, aniž bych se cestou pohádala a někdo mě zažaloval, to je pro mě dostatečná výzva."

Fran Lebowitz

"In society that believes in nothing, fear becomes only agenda. Society that believes in nothing is particulary frightened by people who believe in anything. And therefore we label these people as fundamentalists and fanatics. And they have much greater purchase in terms of fear that they instill in society, then they truly deserved. But that is measure of how much we have become isolated and atomised rather than their inherent strength."

Adam Curtis - The Power Of Nightmares Part 3

Fernando Pessoa - I don't know how many souls I have

ZURG: k přemítání na toto téma doporučuji tuto knihu:
https://www.databazeknih.cz/knihy/dobraci-od-prirody-29348

When you neglect your own welfare in seeking the welfare of the children, you leave the children a bad inheritance, a very bad impression of the past. If you torture yourself in order to produce something for the children, you give them the picture of a tortured life.

Therefore away with all that.

If you are always preparing for the happiness of the children, you don't know how to look after your own happiness, nor do the children learn how to look after theirs. They in turn may go on to prepare for the happiness of your grandchildren, and the grandchildren for the great-grandchildren, and so happiness is always somewhere in the future.
You think happiness is something to be attained in the future, that you cannot attain it, but your children will have it. So you fill your life with ambitions for that kingdom to come and it never does. Every generation is doing something towards it. They all torture themselves in order that the children shall attain it, but the children grow up and are the same fools we are.

Try to make it here and now, for yourself. That is good teaching. Then the children will try to make it here and now for themselves - then it can come into the real world. Don't be unnatural and seek happiness in the next generations. If you are too concerned about your children and grandchildren, you simply burden them with the debts you have contracted. While if you contract no debts, if you live simply and make yourselves as happy as possible, you leave the best of conditions to your children. At all events, you leave a good example of how to take care of themselves. If the parents can take care of themselves, the children will also. They will not be looking for the happiness of the grandchildren, but will do what is necessary to have a reasonable amount of happiness themselves.

C. G. Jung - Seminar on Nietzsche's Zarathustra