Chasidim, ona zvláštní sekta východoevropských židovských mystiků, uznávaná pro svatost svého života, přikládala nejvyšší význam radosti a lehkosti srdce ve vztahu k božství. Někteří z jejích učitelů šli až tak daleko, že říkali, že veselý hříšník má mnohem blíže k bohu než zatrpklý člověk, který jinak ničím nehřeší. Chasidim většinou věřili kabale a rádi vyprávěli příběhy, prozářené oním jedinečným židovským smyslem pro humor, zcela prostým hrubosti. Jejich největší ctižádostí bylo rozesmát samotného Pána-boha. Říkali, že by vše prominul každému, kdo by ho přiměl k úsměvu, a dodávali, že se to stane jen málokdy pro zármutek, který mu působí lidstvo jako celek.
Wiliam G. Gray - Žebřík světel