ALWA: vyjádřil bych to takto: poctivé a na praxi založené duchovní tradice k nějakému primárnímu principu, ať už pojmenovávají jakkoli a vztahují se/člověka k němu jakkoli, docházejí. i v "západních" tradicích se pracuje s rozšířenými stavy vědomí a i v našich oblstech vždy byli "lidé Ducha", kteří ke spojení s "ním" docházeli různými cestami, někdy skrze moudrost získanou vědomým bytím v souladu s přírodními silami, jindy jinak.
většina velkých náboženství má své vnitřní jádro nezávislé na vnějším ritu, církevní politice atd.
křesťanská mystika a její metody jsou velmi blízké bhaktijóze a mantrajáně a znají i ticho moditbu Srdce, tedy meditaci/kontemplaci Boí přítomnsoti.
židovská kabala pracuje s hierarchiemi duchovních bytostí a rozšiřováním vědomí směrem k nim
súfijští dervišové se dostávají do vytržení, kde překračují osobní rovinu a směřují k Dokonalosti..spojení s Bohem
novoplatonici směřovali k onomu Jednomu (již u Platóna byla jednotící idea Dobra)
Bůh byl láska vždy...ale člověk byl vždy člověk :) se všemi svými vývojovými fázemi, selháními, tendencemi ke zneužití moci, dezinterpretacemi slov moudrých...:)
..
V Indii se zas "dobrovolně" upalovaly manželky mužů, nechce se mi hledat další příklady, ale bylo by jich požehnaně, sexuální zneužívání najdeme ve všech klášterních tradicích od Aše po Tibet...
RADIQAL: vysvětlení tendencí k monoteismu může být spousta. to kořenové vidím jinde..v samé postatě skutečnosti. skrze zkoumání fenoménů světa, sebe a z tohoto zkoumání povstávajících zkušeností, člověk nutně dojde k existenci jednotícího prvku.. Vědomí, které poskytuje možnost existence a dává tvůrčí impuls všemu ostatnímu. sory za zkratky