QWWERTY: jen tak mimochodem, to slovní spojení je sice v tomhle kontextu dochované jako nejstarší zdroj, nicméně už i z té věty je zřejmé, že to bylo používáno již dříve :) sorry za boření, ale já prostě musím

„Politika emancipace musí v první řadě zdiskreditovat zdání ‚přirozenosti.‘ To, co je prezentováno jako nezbytné a nevyhnutelné, obnažit jako pouhou nahodilost, stejně jako musí všechno, co bylo dříve pokládáno za nemožné, ukázat jako dosažitelné.“

(Mark Fisher - Kapitalistický realismus)

"Ve světě rapidních změn a pochybné spolehlivosti zachvátily kulturu terapeutický jazyk a terapeutické instituce se svými sliby sebetransformace. Terapeutické vyprávění o heroické sebeproměně je jediný příběh, který dává smysl ve světě, kde už nelze spoléhat, že instituce budou jednotlivce podporovat a pomáhat jim se rozvíjet. Sociální hnutí jako feminismus měla vědomí sebe sama nebo pojmenování svých problémů za první krok k radikálnímu kolektivnímu vědomí. Pro tuto generaci je to ale krok jediný, úplně odtržený od jakékoliv solidarity. Přestože zápasí s podobnými a sociálně podmíněnými potížemi, chybí jí jakýkoliv pocit onoho "my". Možnost kolektivní politizace vlastního utrpení jeho pojmenováním se lehce rozpije v širších strukturách vládnoucí moci. Ostatní, kdo se systémem také bojují, nejsou trpící kolegové, ale terče opovržení."

(Jennifer M. Silva - Coming Up Short: Working-Class Adulthood in an Age of Uncertainty)

Současný pravicový populismus reaguje na skutečné problémy neoliberálního světa. Kromě ekonomické stagnace nabízí také balzám na existenciální deficit současného kapitalismu, na banální nihilismus světa vykuchaného kapitalistickými poučkami. Pravicovou odpovědí je, přirozeně, nacionalismus. To ale neznamená, že je to jediné řešení, kterým můžeme odvrátit pocit vykořenění, obnovit sounáležitost a převzít kontrolu nad vlastními životy.

Příchod toho, čemu jsem začal říkat kapitalistický realismus - všeobecné přijetí myšlenky, že ke kapitalismu neexistuje alternativa -, tak znamenal i konec všech těchto tvarujících, smyslových, kognitivních i libidinálních možností. Už navždy jsme měli být omezeni jen těmi starými způsoby vidění, slyšení, přemýšlení, milování. Realistický pohled na svět, který hegemonie kapitalismu vyžaduje, je ve své podstatě depresivní. Tahle kolektivní deprese je přitom úhledně rozdělena do několika kategorií. Zaprvé máme všichni hrozně malá očekávání. V zásadě čekáme, že už se nikdy nic nového stát nemůže. Pak máme pocit, že věci, co už se staly, možná vlastně nebyly tak dobré. No a nakonec přijmeme, že se nikdy nic nestalo a ani stát nemohlo a nemůže. Čím je tato deprese běžnější a přijímána jako něco normálního, tím těžší je si jí aspoň všimnout. Radikálně nižší životní očekávání už jsou v podstatě vrozená. Čas se zplošťuje.

Je potřeba uznat, že touha není životní energie, která se samovolně objeví, když těla zbavíme sevření institucí. Touha je mnohem spíš výsledkem libidinální manipulace - a v současnosti je naše touha ovlivňována kapitálem a jeho armádou PR manažerů, brand agentů a specialistů na reklamu. Nikdo netouží po kapitalismu jako takovém - kultura je tvořena libidinálními součástkami, které nemají ke kapitálu jednoznačný vztah. Proto nás kapitál musí neustále rozptylovat, deprimovat, dělat z nás závisláky, aby nás okouzlil a podrobil.

Kdybychom se ale přestali vymezovat negativně, skrze náš odpor ke kapitálu, jak bychom mohli svůj pozitivní projekt nazvat? V současné chvíli nemá naše touha jméno, jakkoliv je skutečná. Naše touha se týká budoucnosti - chceme utéct z neprostupného zploštělého terénu nekonečného opakování rytmu kapitálu - a také z budoucnosti přichází. Z takové, kde jsou nové způsoby vnímání, toužení, přemýšlení znovu možné. Přesto tuhle budoucnost můžeme zahlédnout jen v záblescích. Ale je na nás, abychom jí vytvořili, ačkoliv nás už na nějaké úrovni sama utváří. Stává se z nás nová kolektivní entita, která s sebou nese dosud nevídanou možnost mluvit v první osobě čísla množného. Během tohohle procesu se nějaké vhodné jméno pro objekt naší touhy objeví. A my budeme připraveni si ho všimnout.

K-punk: Výběr z textů - Mark Fisher | Databáze knih
https://www.databazeknih.cz/knihy/k-punk-vyber-z-textu-497629

"Jenom krize - ať už skutečná, nebo domnělá - vede k opravdové změně. A když krize nastane, lidé konají podle toho, jaké nápady zrovna mají po ruce. Jsem přesvědčený, že to je náš hlavní úděl: vytvářet alternativy k existujícím politickým řešením, udržovat je naživu, aby byly dostupné ve chvíli, kdy se politicky nemožné promění v politicky nevyhnutelné." (Milton Friedman)

Pocita se?
Kalki - Varanasi (Official Music Video)
https://www.youtube.com/watch?v=_6B9tBRFEeE

Náboženství je prostým lidem považováno za pravdivé, moudrými za nepravdivé a mocnými za užitečné.
— Lucius Annaeus Seneca

Pokud s časem zacházíme jako s něčím, co nám patří a co můžeme kontrolovat, zřejmě svůj život zhoršujeme ještě v dalším smyslu. Nevyhnutelně začneme být posedlí jeho "dobrým využitím" a přitom odhalíme neblahou pravdu - čím víc se zaměřujeme na to, abychom čas využívali dobře, tím víc nám bude každý den připadat jako něco, čím musíme projít na cestě k nějakému klidnějšímu, lepšímu, uspokojivějšímu bodu v budoucnosti, který ale nikdy nenastane. Problém tkví v instrumentalizaci. Využívat čas z definice znamená zacházet s ním instrumentálně, jako s prostředkem k dosažení cíle. Děláte to samozřejmě každý den - varnou konvici nedáváte z lásky k ohřívání vody, ponožky do pračky nedáváte z lásky k ovládání pračky, ale proto, že chcete šálek kávy nebo čisté ponožky. Jako zrádně snadné se však ukazuje vkládat do tohoto instrumentálního vztahu příliš a soustředit se výhradně na cíl, místo abyste se zaměřovali na to, kde jste. Výsledkem je, že mentálně žijete v budoucnosti, že "skutečnou" hodnotu svého života umisťujete do bodu, kterého jste zatím nedosáhli a ani nikdy nedosáhnete.

(Oliver Burkeman - čtyři tisíce týdnů)

"Many materialists, those whose sights are not set beyond this life, may be awed by the vastness and depth of the theory of nonduality but disregard faith and devotion, even though faith and devotion are the vehicles that effectively deliver you to nonduality. They can accept the logic of truth but then snobbishly dismiss myth and ritual. They don´t seem to understand that myth is the only means to understand the truth, because everything we say is myth."

"It is likely that someone who claims to be their own master is the embodiment of deep insecurity."

(Dzongsar Jamyang Khyentse - The Guru Drinks Bourbon?)

repast z fantasy ( a scifi, steampunk) galerie - kyce vitany