"We are always afraid of light. Even though we may not realize it, we are afraid that we will lose ourselves if we change our rigid, heavy habit of grasping at substance. We do not realize that we are continuously losing because of the impermanent nature of substance, and our constant concern with losing is the cause of constant suffering."

(Thinley Norbu - White Sail: Crossing the Waves of Ocean Mind to the Serene Continent of the Triple Gems)

Standard bad trip report

Hi, I'm 15-22 years old and I've tried [insert some psychedelic] recently. It was my first time doing psychedelics. I ate [insert a reckless dose] in [insert a crowded, noisy, public or unfamiliar place]. I wanted to try psychedelics because [insert something like "I wanted to have a fun time", "I wanted a strong experience", "someone told me it was great" or "someone offered it to me"]. [Optional: I felt nothing the first 40 minutes so I redosed]. It has been a terrible experiencie, I began feeling not okay so [insert absolutely anything except "I sat down in a quiet place and tried to meditate"]. I will not take psychedelics anymore.

Other optional phrases in the introduction:

• I have [insert some mental issue].
  
• My mother/father/sister/brother has [insert some mental issue].
  
• My girlfriend/boyfriend already left me.
  
• I was recently fired from job.
  
• And then we smoked some weed
  

Reddit - Dive into anything
https://www.reddit.com/r/Psychonaut/comments/141nfm6/standard_bad_trip_report/

"Někteří lidé mají pocit, že světové problémy jsou tak naléhavé, že sociální a politická činnost má přednost před individuálním rozvojem. Cítí, že by měli úplně obětovat svoje vlastní potřeby, aby mohli pracovat v širším smyslu. V krajní formě tento druh myšlení ospravedlňuje individuální neurózu a agresivitu, jako pouhý produkt zbídačené společnosti, takže lidé mají pocit, že se své neurózy nemusí vzdát a dokonce mohou použít svoji agresivitu k tomu, aby způsobili změnu.

Podle učení Shambaly musíme nějakým způsobem pochopit, že naše individuální zkušenost zdraví je neodmyslitelně spojená s naší vizí dobré lidské společnosti. Proto musíme při řešení postupovat krok za krokem. Když se pokoušíme řešit problémy společnosti, aniž bychom překonali zmatek a agresivitu ve svém vlastním stavu mysli, pak naše úsilí pouze zvětší základní problémy, místo aby je pomohlo vyřešit. Individuální cesta bojovnictví musí být podstoupena dříve, než se zaměříme na větší problémy, jak pomoci tomuto světu. Ale naopak, bylo by krajně nešťastné, kdybychom shambalistickou vizi brali jen jako další pokus se posílit a opomíjeli bychom přitom svoji zodpovědnost k ostatním. Jádro bojovnictví spočívá v tom, že se staneme citlivou a zkrocenou lidskou bytostí, která může opravdu prospívat tomuto světu. Bojovníkova cesta je postavena na objevování toho, co je vnitřně v lidské existenci dobré, a jak můžeme sdílet tuto základní povahu dobra s ostatními. V tomto světě je přirozený řád a harmonie, které lze objevit. Ale nemůžeme tento řád studovat pouze vědecky nebo ho poměřovat matematicky. Musíme ho pocítit - ve svých kostech, ve svých srdcích a ve svých myslích. Když jsme plně vycvičeni v disciplínách bojovnictví, můžeme znovu probudit důvěrný vztah ke skutečnosti. To vytváří předpoklad, jak pracovat s ostatními jemným a pravdivým způsobem. Objevíme zkušenost, že základní dobro se projevuje všude - v nás, v ostatních a v celém světě. Přitom nejsme slepí ke zkaženým stránkám existence. Ve skutečnosti je vidíme velmi přesně, protože jsme velmi bystří. Ale vidíme také, že každá stránka našeho života má potenciál k rozvoji a v každé situaci je potenciál pro posvátnost. Posvátný svět existuje ve světě fenoménů spontánně a přirozeně. Když máme zlato, tak toto zlato může být formováno do různých tvarů - jak krásných, tak směšných - ale stále zůstává čtyřiadvacetikarátovým zlatem. Diamant může nosit velmi zkažená osoba, ale diamant zůstává diamantem."

(Chögyam Trungpa - Shambala, posvátná cesta bojovníka)

“Life is the flight of the alone to the alone.” (Plotinus)

Jednou jsem se zeptal kněze, jaká je nejkratší modlitba.
Odpověděl : "Seru na to".
Je to modlitba opakovaného pouštění.
Jen řekněte v duchu : "Seru na to. Nic z toho není důležité.
Důležité je užívat si život takový, jaký je. Váš život je dnes fantastický..." (A. Hopkins)