YMLADRIS: Díky :), za krásný hřejivý slova. To dává smysl, a asi sem zrovna potřebovala aby mi to nikdo řekl, viz. dále;)
KAMAR: Smázla jsem sama, mám nějaký psycha na téma "radši nic nepsat", polovinu příspěvků smažu před, a polovinu zbytku po odeslání;)
blbost asi, pokoušim se nahradit pravidlem "psát si cokoliv kamkoliv dle chuti a necháávat to tam" ;)
TRUCE: To dává ovšem smysl taky ;)
V tomto konkrétním případě byl samozřejmě problém v mluvení o tématu s osobou, která z něj má hrůzu, měla jsem líp poslouchat intuici a vůbec s tím nezačínat nebo to stopnout po prvních minutách ;) (místo toho jsem podlehla tendenci obhajovat svůj svět před někým koho mám za důležitou blízkou osobu, zbytečné)
YMLADRIS: Souhlas. Taky jsem to nedávno prohlídla, jakej je to kec, celej ten sluníčkovej optimismus, a jaká je to marketingová kampaň. Viděla jsem pěknej dokument o tom, jak to vzniklo, mnoho úrovní hnutí za dokonalého šťastného sebeaktualizujícího člověka (kterej pracuje na svojí aktualizaci, u toho pěkně nakupuje, a nezabývá se ničím nepříjemným a depresivním jako je třeba realita....). V rámci toho je jistě i dost dobrýho (všelijaký techniky, co člověku fakt pomáhají cítit se líp), ale podstata věci je mi podezřelá.
A rozhodně většina lidí je pořád spíš méně šťastných, včetně velmi horlivých zastánců toho hnutí.
Sama zažívám docela paradoxní situaci - cítím se celkově v tuhle chvíli fakt šťastná, ale součástí toho je, že spoustu času je mi blbě, jsem zmatená, mám strach nebo se na sebe zlobím...to štěstí je o centrálním směru, a pak o nějakým pravdivým připuštění si všech těch stavů a jejich pozorování...nebo jak to vysvětlit....
Každopádně imho člověk nepotřebuje být šťastnej na to, aby si chtěl neubližovat. Když je mi blbě, můžu hledat způsoby, jak se cítit trochu líp...protože metoda udělat něco, z čeho mi bude ještě hůř, byla testována moc dlouho a už mě neba ;)