BLACKHEAD: v podstatě jsem o tom přemýšlel dřív, zhruba krátce předtím, než SpaceX zveřejnili svůj "beznohý" koncept zachytávání boosteru i 2.stupně pomocí chopstics, a byl jsem trochu inspirovaný primitivním gravitačním zámkem, který rakety typu R7/Sojuz používají k vypuštění rakety teprve v momentě, kdy motory dosáhnou určitého bezpečně vysokého tahu.
Při urychlování čehokoliv, co má na konci letět, totiž máš dilema mezi tím, jak si ověřit, že to má dostatečný tah, aby to letělo, a současně ale nechceš plýtvat palivem během toho přídavného urychlování...
Spíš než Maglev mi to vychází na něco jako prak. Jednak totiž potřebuješ v hustých vrstvách atmosféry získat rychlost směrem vzhůru a postavit konstrukci, která tě při vodorovném rozjezdu na konci vymrští vzhůru znamená, že ta konstrukce bude muset vydržet násobek hmotnosti té rakety, což i u malé rakety budou stovky tun, to samé ten magnetický polštář... spíš megalev, než maglev.
Rozšíření konceptu gravitačního zámku na jakýsi prak, kdy po ověření dosažení určitého tahu garantujícího nějaké minimální zrychlení by se spustil mechanismus nějakého protizávaží (to by nemuselo být ani tak těžké jako celá raketa, kdyby to šlo přes kladkostroj a zátěží by mohla být voda aby to šlo na start připravovat relativně jednoduše), tak by v prvních sekundách letu šlo raketě udělit počáteční hybnost jinak, než jen pálením paliva.
Nemůžu si pomoct, ale za každou tunu paliva ušetřenou v těch prvních sekundách by užitečné zatížení stouplo když ne o tu tunu, tak přeci jen o hodně. Ale pořád si říkám, že kdyby to bylo tak jednoduché, tak to přece zkusí už na začátku v těch 50tých letech, kdy různé výtahy, lanovky a jeřáby byly rutinní industriální řešení a raketové motory byly naopak drahý hi-tech...