SVANC: Čili tu vodu rozeznáš se šátkem na očích? Dojdeš ke mně, dostaneš dvě tři různý vody, ukážu ti flašky, pak si dáš kbelík na hlavu a budeš celý odpoledne slepě pochlastávat vzorky v pořadí, který určím já, a budeš zapisovat do tabulky, jestli piješ A, B nebo C. Na závěr se podíváme, jak jsi byl úspěšnej. Co?

MACHALIK: Nejde o to, co si kdo myslí, ale o to, co bylo testováním za objektivních podmínek zjištěno.

MACHALIK: Nejsou a auta jakbysmet.

SVANC: Ale jsou, nebo slepý testy aut, můžeš si vybrat, mně je to vesměs jedno. Už jsi vědecky dokázal, že Yetti není?

SVANC: Seru ti na statistiku, furt se jí zaklínáš, jde mi o tebe. Statisticky zjistíš, že 99 % lidí si myslí, že MP3 128 kbps rovnou z telefonu stačí na všechno. Na to chčije bílej tesák.

Ty osobně tedy rozeznáš od sebe dvě vody? Takže dojedeš, já ti zavážu na celý odpoledne hlavu, budu ti servírovat různý sklinky, ty mně pak řekneš, která byla která. Hned mezi dveřma mi dáš pět tyček. Domluveni?

Nápoje a potraviny opravdu nejsou dobrý příklad, pokud chce člověk vést filipiku proti slepým testům :)

MATT: Ve spojených státech je spotřeba balené vody opravdu vysoká (18 galonů = 1.226,5 litru na osobu).

Nádhera.

DOCKINEZ: Existují stránky, kde lze stáhnout nekomprimované testovací soubory a pustit si je v klidu na aparátu.

MACHALIK: Některé jistě ano. Ale pokud bychom se bavili o konkrétních dvou typech stolní vody a existoval jejich rozsáhlý test, jehož se účastnily tisíce lidí, aniž by kdokoli z nich rozdíl mezi těmito dvěma druhy poznal, budu vycházet z předpodkladu, že ten rozdíl poznatelný není, popř. že je zanedbatelný.

DOCKINEZ: Lepší je poslouchat a posouvat se, aby to čím dál míň sralo a čím dál líp hrálo, než se testovat. Svý limity nezná nikdo, nemá na to aparát ani testovací metodiku ani čas ani náladu. Jsem přesvědčen, že 99 % lidí, co se takzvaně zajímají o svý limity, to dělají z nudy a tudíž neodborně a nezjistí nic (ale utvrdí se v tom). Jak kdyby to patřilo k dobrýmu vychování, přiznat se, že nepoznám MP3 od originálu, tak vidíte, tady to máte.

Ve "slepých testech" vítězí kohoutková  «  VODARENSTVI.CZ
http://www.vodarenstvi.cz/clanky/ve-slepych-testech-vitezi-kohoutkova

!!!! ;)))

SVANC: Takže ve slepým testu poznáš ty vody od sebe?

MACHALIK: Samozřejmě - jak chuťově, tak i chemickou analýzou. Někdo se cvičeným jazykem pozná subtilnější rozdíly, někdo až ty výraznější. Těžko ale mohu brát vážně někoho, kdo mi bude říkat, že spolehlivě pozná jakoukoli vodu po chuti, ale jen v případě, že uvidí na obal.

DOCKINEZ: Ale ani ty ti nepomůžou, protože je stejně strčíš do jackovýho výstupu z noťasu. Zas tam máš limit. Plus basy - sluchátka nikdy nemají břišní basy. Nepoznáš, co se děje dole, je třeba na to myslet.

Tyhle testy jsou vesměs k ničemu. Fakt.

SVANC: Hele, Svancu, po delší době jednou vážně míněnej dotaz: myslíš, že je rozdíl mezi vodama? Řekněme vodou z kohoutku, ze studně na chatě, Albert neperlivá, Dobrá voda, Pelegrini, Perrier, Evian--
Za předpokladu, že není žádná chycená, zkvašená atd. Je mezi něma rozdíl?

MACHALIK: Oukej, zkusim to pres hifi sluchatka a bude. A kdyz nahodou nebude, tak si pucim/koupim/whatever jeste lepsi!

SVANC: Ten příklad se žárlivcem ti padne víc, než jsem původně zamýšlel! :)
Kdo nehoní, ten honí dodnes :)

DOCKINEZ: Z toho si nic nedělej. Nedávno jsem tu dával odkaz, kde si můžeš otestovat svou citlivost na zkreslení. Dost bych se divil, že by to tu nikdo z účastníků diskuze nevyzkoušel. Spíš se nabízí vysvětlení, že se nikdo nechtěl výsledkem pochlubit :)

MATT: :)
OK nic neplatí absolutně. Ale pokud někdo tvrdí, že např. zesík má zvuk jako pila, tak by asi bylo rozumné očekávat, že ho odliší od toho, který hraje dobře.

MACHALIK: viz SVANC

MATT: Svanc bude první, kterej vědecky prokáže neexistenci boha :) A tuto novou víru poseje ohněm a mečem.

DOCKINEZ: Bavíme se o kvalitě povrchu vozovky rozeznávanýho skrz vytlučený tlumiče žigula.

Test ladění nemá nic společnýho s ničím. To je hudební sluch. Ano, lidi do audia ještě pletou hudební sluch, na to jsem zapomněl. Nikdy jsem nezjistil proč. Test ladění je ti k ničemu, maximálně ti to říká, že nepoznáš rozladěný piánu nebo nezazpíváš čistě písničku. Taky že nepoznáš ústřel v rytmice. To všechno nijak nesouvisí s limitama ucha v audio oboru.

Když se řekne limity, tak se tím většinou myslí rozsah slyšení (frekvenční, hlasitostní) a schopnost rozeznat rozdíly na stejné nahrávce přehrávané s různou kvalitou (ať už různá MP3 bitrate, různej aparát, jakkoli různě). A tyhle jsou limitovaný zařízením, který, pokud to byl headset z počítače, tak jsi prostě jen ztratil čas. Hlavně z toho nevyvozuj žádný závěry a už vůbec nepiš tady tím smířeným a pokorným tónem, že jsi poznal svoje limity. Fakt netuším, proč to lidi dělají, ještě se to div že ne vydává za nějakou kladnou vlastnost.

Jedl jsem několik polívek ze sáčku a poníženě přiznávám, že znám svý sommelierský limity.

SVANC: It's impossible to scientifically prove the lack of something. You cannot prove that there is no Bigfoot monster, because no matter how hard you look, it is always possible that Bigfoot is in the place you didn't look. Similarly, there could always be a amplifier combination or listener for which the test would show an audible difference. So from a scientific point of view, the word “prove” should not be used in reference to the results of this test.
;)

MARTIK: Já tvrdím, že rozdíly např. mezi zesilovači (o kabelech ani nemluvě), jsou tak malé, že nejsou poznat, pokud nevíš, který hraje. To připouští i Machalík, ale pro něj je to důkazem toho, že test naslepo je nesprávná metodika.
Já se opírám o vědecky zjištěná fakta, že subjektivní vlivy mají na neslepé hodnocení takový vliv, že jej nelze brát vážně a to dokonce i v případech, kdy slyšitelné rozdíly zjevně existují. Viz třeba poslední odkaz v předchozím příspěvku - když byly reprosoustavy viditelné, nejvíc u posluchačů bodovaly ty největší. Reálnou změnu zvuku vlivem posunutí reprosoustav byli posluchači schopni správně vyhodnotit pouze tehdy, když nevěděli, která z nich hraje. Pokud na ně viděli, žádná signifikantní změna se v hodnocení nepromítla.
Proto jsem přesvědčen, že i u techniky na přenos zvuku by se měl uplatňovat stejný princip hodnocení, jako všude tam, kde se hodnotí lidskými smysly - tedy aniž by člověk věděl, co zrovna hodnotí.