TEDDYBEDDY: Dík za upozornění, nesleduju tyhle akce, tak bych o tom jinak vůbec nevěděl. Takhle jsem sebral otce a udělal si výlet.
Byla to moje první akce tohohle druhu a první setkání s high endem, tj. něčím co je lepší než domácí hifi v řádu desítek tisíc, tak si dovolím sepsat menší wall of text report s dojmy, zajímají mě i názory zdejšího osazenstva.
Předně mě překvapilo jak často vystavující úplně kašlali na akustiku. Co mě na celé výstavě sralo snad úplně nejvíc byly basy - asi jsem na to citlivější, ale přestože mám rád mj. i elektronickou hudbu postavenou na subbasech, tak fakt nesnáším basové dunění, to patří do klubu a ne do hifi. A tady tím trpěla tak třetina až polovina vystavujících, zčásti asi protože jim to tak prostě hrálo, ale zčásti stoprocentně proto že hráli zbytečně nahlas v malém akusticky neupraveném prostoru, takže úplně zbytečně. Bohužel jsem taky neměl celý den, takže nebyla možnost jít si dát pauzu na jídlo někam do ticha, což bych rozhodně potřeboval - cca v polovině procházení druhého ze tří pater jsem měl fakt unavenou hlavu a uši a zbytek jsem procházel už jen pro případ že bych narazil na něco co by mě fakt oslnilo (což se stalo) - do té doby jsem se skoro všude aspoň na chvíli zastavil a poslouchal co se mi na zvuku líbí/nelíbí.
Většina vystavujících si navíc nechávala otevřené dveře, což je další demence a určitě nemusím vysvětlovat proč. Basy se ale často nesly i skrz zdi a opět - nechápu to, jasně že je dobré slyšet jak bedny ožijí když se pustí nahlas, ale sám tak 80% času poslouchám hudbu spíš potichu a důležitější pro mě je aby neožily až když se ohulí (což je v low endu dost časté) ale naopak aby byly detailní a vyrovnané i na nižších hlasitostech.
U poslechu jsem měl dost problém s použitými nahrávkami - asi nejčastěji byl použitý starší jazz se zpěvem či bez z vinylu, což je super a ukáže docela hodně, ale když je nahrávka tak stará že ji buďto celou dobu provází jasný konstantní šum nebo ji schází výšky, tak úplně nechápu proč vybrali zrovna tu - i když v obou případech to bylo na výborně hrajících bednách a kromě toho byl zvuk skvělý. Občas jsem ale zaslechl i nějakou elektroniku, ze které (navíc když ji neznám) o tom jak bedna hraje zjistím hovno, a podobný problém jsem měl i asi dvakrát s nahrávkami kytar bez zpěvu - asi je to subjektivní, ale samotná akustická kytara mi neřekne vůbec nic a přijde mi že zní slušně na všem co nehraje úplně z prdele. Taky nejsem zvyklý na to, aby u jazzových či bluesových nahrávek byl tak moc vepředu zpěv a ostatní nástroje tak potichu, ale předpokládám že to bylo nahrávkou a ne bednami, když jsem na to narazil víckrát.
Důsledek je, že jsem musel hodnotit celé řetězce včetně akustiky a použité nahrávky, nešlo to nijak oddělit.
Překvapivě často jsem tam slyšel "in your face" zvuk, tj. něco jako moc výšek (často málo detailních, ale zato hlasitých) a moc basů. Nemám to rád, většinu lidí to okamžitě zaujme ale po čase unaví, já jsem si na to vypěstoval averzi a většinou jsem rychle odcházel, zpravidla stál celkově zvuk celkem za prd. Ale ne vždycky - naštvalo mě to třeba u
Klipschů, které měly naprosto úžasné podání prostoru, jedno z nejlepších co jsem tam slyšel a tak silný fantomový střed že jsem se po dosednutí na židli málem začal nahlas smát, fakt zážitek. I ty výšky byly fajn, zněly mi trošičku uměle, ale to je spíš o zvyku než o objektivní výtce, ale prostě byly přebasované a objevilo se to o to víc jakmile začalo hrát něco s popovějším zvukem. Stejný problém byl u elektrostatů Martin Logan, kde to mohlo být i akustikou a vyšší hlasitostí, ale o dunící basy jsem prostě nestál (a přišlo mi že je ten subwoofer prostě hrozně nahlas).
Další divná věc na kterou jsem narazil a neumím ji pojmenovat - některé bedny mi zněly prostě uměle, ale nevím proč. Neshledal jsem v tom zvuku žádné zjevné vady, snad jen že byl až příliš analytický a postrádal celistvost (tj. člověk slyšel detaily, ale jejich separace byla taková, že dohromady nezněly jako celek), ale těžko říct čím to bylo. Zněly tak třeba Vivid Audio Giya G1 a trošku jsem to slyšel i ve výškách nějakých B&W, které se mi ale celkově líbily.
Zaměřoval jsem se dost na elektrostaty, protože jsem žádné bedny ani sluchátka předtím neslyšel, a když pominu ty Logany tak další dva páry (u jedněch si značku nepamatuju, druhé byly Audio Exklusiv) patřily k tomu nejlepšímu co jsem slyšel, ale ani u jedněch jsem kvůli akustice nemohl posoudit (sub)basy, se kterými jsem slyšel že bývá největší problém. Z jedněch hrál jazzík, kde prostě basů moc není, a bylo to v místnosti kde byly pořád otevřené dveře a pořád někdo chodil dovnitř a ven a navíc byly docela potichu. Ty AE hrály slušně hluboko (aby taky ne vzhledem k jejich velikosti), ale bohužel, 24. patro bylo naprosto odepsané kvůli retardům z KAS Audio, kteří hráli tak nahlas, že i kdyby se uráčili zavřít dveře, tak bylo slyšet i přes stěny. A na AE hrála klasika, která samozřejmě kvůli velkým rozdílům v dynamice nejde ohulit. Když ale pominu spodky, měly oba páry zvuk, který nepatřil k těm nejdetailnějším, ale zdál se mi zdaleka nejblíž realitě - nebyl zahuhlaný ani moc agresivní, zdálo se mi že všechno zní přesně tak jak bych to ve skutečnosti čekal. Přišlo mi, že i podání prostoru je dost dobré, ale vážnou hudbu (resp. orchestry obecně) nemám dost naposlouchanou z nahrávek ani naživo abych to mohl posoudit.
Kromě nich mě nejvíc zaujaly ještě dvě sestavy s trochu agresivnějším a detailnějším zvukem, ke kterým když jsem se nakonec, ve chvíli kdy už jsem měl fakt unavené uši, vracel, tak už jsem to na rozdíl od elektrostatů nedával, ale dokud jsem byl svěží tak to byl velký zážitek, a to:
Tannoy Definition DC10a (?) - tady mě při vstupu do místnosti odradilo slyšitelné šumění, o kterém píšu výše, ale dojem z nich nepřehlušilo. Hrál, jak jsem psal, jazzík, a to s mužským zpěvem, a dostalo mě podání prostoru spolu s brutální detailností, která se mi popravdě zdála detailnější než realita, ale to mi nijak nezabránilo v tom abych si ji užil, a především neskutečná dynamika, nejdřív v hlase a potom u bicích - a to ne u kopáku který byl v nahrávce logicky celkem potichu, ale u virblu, ten atak byl brutální a fakt měl koule aniž by bedny byly přebasované. Tohle jsem nikde jinde neslyšel. Kdybych si měl vybrat favorita z celé výstavy kterého bych si dal do obýváku, tak by to byly tyhle.
Druhé byly Dali, nevim jaký model, které nebyly tolik působivé, ale spíš jsem z nich měl dojem "to je super, tady nedokážu přijít na jedinou věc, která by mě štvala". Byly docela ostré a měly celkem málo basů, ale byly tam, jen byly spíš v pozadí, což mi přesně vyhovuje. A díky ostrosti byly dost detailní, ale přitom zvuk zněl naprosto přirozeně a hlavně naprosto celistvě - v tomhle byly unikátní. Poslouchali jsme na nich z vinylu chvíli Dark Side of the Moon a potom zas nějaký jazz, obojí zahrály fakt božsky a byly spolu s těmi Tannoyi mými favority, navíc pán důsledně zavíral dveře a měl je relativně potichu, když měnil desku tak se zeptal "Není to moc nahlas?", což bylo mezi obvyklým randálem jako sympatické zjevení. Zajímalo mě ale jak si poradí s něčím tvrdším, hlavně jak budou prolézat kopáky, tak jsme se po chvíli vrátili a odešel jsem zklamaný, protože nějaká mně neznámá popovější nahrávka s modernějším, víc "in your face" zvukem na nich zněla hrozně usyčeně a převýškovaně a asi bych to nezvládl poslouchat déle než pár minut, přestože basy zvládaly výborně.
Kromě toho jsem se těšil že si konečně poslechnu Senny HD800 a překvapilo mě, že se mi jejich zvuk nezdál příliš agresivní jak jsem na webu často četl - při větších hlasitostech to uši určitě unaví, ale na normální poslech mi přišly fakt výborné, HD700 oproti nim zněly hrozně uhlazeně. Cena cca 28k mi za ně ale přijde naprosto ujetá, zvlášť když to srovnám s tím jak hrají
moje in-eary za 2 500 Kč (!!!) - nejsem z těch co tvrdí že repra za desítku hrajou skvěle, ale rozdíl desetinásobné ceny byl u sluchátek řádově menší než u reproduktorů. Staxy jsem bohužel neslyšel protože byly v místnosti kde hrály i reproduktory a pořád tam chodili lidi a poslouchat je když okolo není ticho mi přišlo zbytečné.