Samostatná kategorie jsou pro mě jazzové nahrávky, přijde mi že málokterá kapela umí předat energii z živáku na nahrávce. Už dostkrát se mi stalo, že hudba která byla naživo skoro vzrušující najednou působila naprosto unyle, a to pak jistou hrubost zvuku živé nahrávky s radostí přijmu.
HOWKINGU, máš to tak hozené napříč žánry?
Pro mě na tom žánru hodně záleží, dobrá studiová nahrávka může být úžasná, ale je to jak u kterého stylu a nesmí to být jen o té čistotě a dokonalosti. Třeba často vychvalovaní Steely Dan mi přijdou jako totální nuda (teda i hudbou, ale tady myslím hlavně zvuk) protože se nesnaží třeba vytvořit nějaký dojem reálného akustického prostoru, a jsou to jen superčistě nahrané nástroje/hlasy v "ničem". Ale zároveň třeba u metalu, kde jsou základem zvuku masivní kytary, se nějaký "reálný akustický obraz" většinou neřeší protože na to není prostor, a taky to nevadí.
Chcete se podělit o nějaké povedené zvukově zajímavé živáky?