BLOWUP: U běžných ne-elektronkových zesilovačů s výjimkou velmi levných starých zesilovačů třídy D platí, že kabely s nedostatečným průřezem nebo příliš velkou délkou na zvuk vliv mít mohou, jak už tu bylo řečeno i od objektivistů, ale bude velmi malá. Chovají se potom jako rezistory zapojené v sérii s reproduktorem a ovlivňující celkovou impedanci (plus v menší míře tvořící i další parazitní jevy jejichž vlivu nerozumím) a ten vliv na signál pak jde spočítat, ale pokud to vychází tak že by měl být slyšitelný, tak to jsme pořád jen v kategorii "kabel má moc velký odpor", což je zas ten průřez/délka, ne nějaká speciální konstrukce.
O fungování elektronkových zesilovačů nevím skoro nic (já jsem do hifi nastupoval už v době kdy byly běžné aktivní výhybky, slušné zesilovače třídy D a tak, takže tohle jde mimo mě), ale matně si pamatuju že u nich kvůli jejich vyššímu výstupnímu odporu může impedance reprosoustav ovlivnit nejen hlasitost ale i frekvenční charakteristiku poměrně výrazně. Viděl jsem nějaký test který ukazoval, že změna impedance pomocí úpravy výhybky (aniž by se tím měnila její frekvenční odezva pro standardní zesilovače) může s elektronkovým zesilovačem změnit výslednou frekvenční odezvu i o víc než o 3 dB.
Takže jestli tenhle graf pochází z testů z toho elektronkového zesilovače, nejspíš to není nesmysl a přiznám se že mě to v té kabelové debatě vůbec nenapadlo protože jsem elektronky nikdy nepoužíval.
Jestli podobné rozdíly naměřil i u solid state zesilovačů, tak to jako obvykle u fyzikálně ne úplně smysluplných výsledků naměřených mimo laboratoř tipuju spíš na chybnou metodiku a chybu v měření.
WADER23: 1 dB rozdíl na sinusoidě a 1 dB rozdíl třeba přes půl oktávy na hudebním signálu nejsou stejná věc. Široké změny na frekvenční charakteristice jsou slyšet víc, prásknutí bouracím kladivem to sice není ani omylem, ale určitě jsou případy ve kterých to bude slyšet ještě docela dobře.
(jinak tady mám 10/10, na sluchátkách v tichu mi to přišlo snadné)