CONTINUITY: To jsme byl takhle na jendom fesťáku v Mikulově a když jsem se šel projít do lesa a kopců, našel jsem na jednom pahorku hromádku asi tak padesátky buchen. Dost mě to překvapilo. A protože na fesťáku byli drop-ini, co ochotně rozdávali letáčky o účincích těch nejzajímavějších drog, řekl jsem jim o svým nálezu a domluvili jsme se, že tam druhej den ráno zajedeme. Drop-ini se na srazu neukázali a mě jel za hodinku vlak, tak jsem to dál neřešil.
Kdybych šel večer ožralej s tím, že si na tu skalku sednu nebo lehnu a zamotám si do papíru marihuanu, určitě by mě to nemile překvapilo až po tom, co bych se pokusil dotknout hyžděmi země. Štěstěna stála při mě, ale vzal jsem si z tohohle zážitku ponaučení. Holt na všechny drobné projevy bezohledného jednání některých narkomanů jsem a zůstanu sám. A protože mě tyhle jejich odpadky ohrožujou na zdraví a na životě, je to taková moje válka proti drogám jako látkám, nepřímo působících moje ohrožení. Za problémem vidím zdrogovaný lidi, ne drogu nebo lidi nebo společnost. Ještě tak zdrogovanou společnost.
To jsem takhle nedávno jel z práce autobusem a na smyčce osmičky ve starým lískovci v brně zásahovka zatýkala jednoho vietnamce a dvě cigánky. Vytahovali jim z kapes dýleráky a tak. Prostě si vyhmátli dýlera. Docela jsem z toho měl radost, o dalšího hajzla, co dýluje na sídlišti chemku, míň. Asi bych svý známý co dýlujou neudal, ale když je udá někdo jinej nebo když se udaj sami - je mi to jedno. Spíš mě to těší. A ten dobrej pocit, že někdo sebral dýlera, to je ta moje válka proti drogám.
Rozhodně by se při citlivé změně vztahů v trojúhelníku legislativy, drog a lidí něco změnilo, jenže tu změnu asi jen tak něco nepřinese. Takže.. ,starat se o to, aby se nám tu žilo líp - je fajn. Ale nehodlám tomu zasvětit svůj život, ale chci pomoct. Aspoň trochu a ne zase moc, to kvůli rovnováze ;)