vytaženo ze skříně - furt docela pěkná hračka, která by se ujala i dnes (sory za tapetu)

SARAJ: jaké nehty? To se nikdo na základce neodvážil...……………...

KEB: viz wiki: "Seriál je z velké části postaven na improvizaci dvou hlavních postav v podání Jiřího Sováka a Miroslava Horníčka"

KEB: víš že to je původně román? Stejně jako Slovácko sa nesudí. Nejspíš proto (a díky Hornickovi a Sovakovi) je to dobrý a s jeho ostatníma srackama se to nedá srovnat.

RSZ: Dva písaře jsem měl vždycky rád, podle mě jsou v pohodě

Se divim ze sem Amant nenapíše par příspěvků, ten to mel ve škole fajn. Já nastoupil do školy az v 92 druhým, ale par kousku by se našlo.Naše třídní co dala me a par klukům na první vizo velkou dvojku, ze prej občas zlobime...svině.Sladkova na zástup,klasická stara baba s kulovým svazkem klíčů, který pokazdy šel "hříšník" potupně navratit...dneska bych je mrsknul min z okna.A třída o rok níž mela ultra svini starou, co se obklopila armádou poslusnejch holcicek a společně terorizovaly klíčící osazenstvo třídy.Ještě to mám natočené na kazetách ze škol v přírodě.Hystericky řev za žvýkání ,když ONA mluví atd.Poznámky s odůvodněním ze se peru...nepral...kdyz se mati šla optat co jako...no neviděla sem ho, ale patří to k jeho zvykům...no wtf.I ted bych je nejradši schodil ze schodu....změna byla az v 7 když jsem mel za třídního učitele. Ale do šesty třídy si nevzpomenu na učitelku která by me nesrala...možná jedna, dvě mladý OK...jinak marast hluboko do devadesatek

Naše sídlištní základka (Lužiny 06) byla teda stran pedagogického sboru za totáče celkem v pohodě, šlo spíš o jednotlivý excesy. Jedna teda, snad ani ne soudružka, tušim Bočková nebo Boučková, oslovovala snědého spolužáka laskavě „černoušku”, což ho myslim nemálo sralo a už tenkrát bylo tak nějak jasný, že je to poněkud přes čáru, ale jinak byla normální. Soudružka, co učila občanku, byla prostě jen UB (úplně blbá), vysloužila si, že na ní osmáci nastražli dveře vypadávající z pantů (socialistická zástavba, že), který na ni lehce spadly, když vzala za kliku. Rána jako kráva, pak krapet hysterickej řev a pak jsme o ní nějakou dobu neslyšeli. Na druhou stranu si taky pamatuju, jak jsme (v sedmý, osmý) jako sběrový referenti přišli něco oznámit do nějaký cca čtvrtý třídy, a ti čtvrťáci tam volně korzovali po učebně a starýho učitele Štolbu píchali kružítkama. To teda bylo už na sklonku socíku.

Mám teda celkově spíš takový normální vzpomínky, snad to trochu vyváží ty otřesnější historky.

(On je taky fakt, že součástí týhle instituce byla taky zvláštní škola, a ty bizarnější události se odehrávaly převážně tam.)

ILAB: Po nás házel ve Stodulkach svazek klíčů nejakej Formánek.

Je to až zarážející jak totožné máme zážitky, dodnes mi není jasné jak ten kreten se svazkem klíčů ve třetí třídě nikoho nezranil, asi měl vychytanou techniku

DIVER: kridy, klice, nas posilala jeste jedna soudruzska pica s acetonem na zachod si odlakovat si nehty a podobne modely. Fakt ekl tyhle souzky.

DIVER: jinak jeste dodam, ze oprotii rozsirene predstave Minkovice formalne nebyly nejakej tezkej lagr (treti napravna), ale proste si to tam management veznice a Preciozy umel porychtovat. Fuj.

DIVER: Tomuhle výchovnému počinu se říkalo burák, pamatuju si to dobře?

Můj táta zase chtěl holčičku s dlouhými vlasy. Takže mi maminka každé ráno česala vlasy do copu. A když se paní učitelka Jarošová neslyšně připlížila za vás a vy jste měli na práci zrovinka něco, co úplně nesouviselo z výukou, tak vás za ten cop zcela nečekaně chytila a vší silou škubla dozadu. To bolelo tak, že se mi dělaly tečky před očima.

DIVER: Fujtajxl.

IKSIK: "Ty vlasy nad ušima, to byla specialita těchhle píč."

přesně! tohle byla specialita! a bylo toho víc. dodnes vlastně vzpomínám skoro s něhou na učitele hudební výchovy na prvním stupni, kterej nás jenom tak lehce švihal houslovým smyčcem přes hlavu. inu, stará škola :)

pak už jsem dostával pohlavky a lítaly po mě půlkilový svazky klíčů ruštinářky.

WASPER: Ntvl, vy mi tady vytahujete pěkný kostlivce ze skříně. Ty vlasy nad ušima, to byla specialita těchhle píč. Už v Obecný škole učitel hnízdo tvrdí, jak jsou nepřípustný tělesný tresty, ale ještě v 80s nás tyhle čůzy třískaly hlava nehlava. A co ve svojí pedagogický činnosti vychytaly nejvíc, bylo aby to co nejvíc bolelo. Nebo zkroutit ušní lalůček a málem za něj zvednout prvňáka do vzduchu. No ty vole...od čeho jako ty přestávky byly? Aby si tyhle kádry odpočaly od učení a mohly ztřískat pár malejch kluků za to, že si po 3/4hodině soustředění potřebujou trochu zařádit? Dyť jsme nic tak strašnýho nedělali! No tys mi dal...
Ale máš pravdu, že učení mě taky začalo zajímat až na tý VŠ. A problém s autoritama mám taky dodneška.

jak jsme tu řešili ty osmdesátky a píčy na základkách, tak v tý době se zase některým dospělým odehrávalo i tohle:

Před 30 lety byl zrušen krutý lágr Minkovice. Vězni v něm vyráběli bižuterii na vývoz | Paměť národa
https://www.pametnaroda.cz/...a?fbclid=IwAR349O2SOE_3G7DCjvBzF3LitiiYCG7zJcThDXeOdfGf43ph7mSUJ9X03ps

(...) Pobyty na samotce, takzvaném Zvláštním oddělení a Uzavřeném oddělení, znamenaly, že vězeň byl vystaven násilnostem bachařů naprosto beze svědků. V betonové kobce s tureckým záchodem, z něhož vylézali potkani, měli ještě více snížené příděly jídla, které navíc museli jíst přímo z podlahy – po donášce jídla museli totiž okamžitě vrátit prázdný ešus.

(...) Poslední zbytky lidské důstojnosti se likvidovaly při namátkových osobních prohlídkách, jimž byli vystaveni všichni vězni. Skupina vybraných se musela svléct donaha a stát v pozoru nazí asi dvacet minut, než dozorci prohledali jejich oděv.

(...) „Spadl jsem do jámy a musím to přežít. A musím přežít tak, abych na tom byl zdravotně co nejlíp, abych psychicky neutrpěl a abych se neměl za co stydět. Naštěstí mě zavřeli až v době, kdy už jsem přestal bejt pro ostatní sexuálně přitažlivej.“

(...) Možná nejvíce zarážející na jejím příběhu je ale fakt, že někteří z těch, kteří se v 70. a 80. letech podíleli na týrání vězňů, patřili i mnoho let po listopadu 1989 k politickým a ekonomickým prominentům, aniž by museli své minulosti jakkoli čelit. Patřil k nim například bývalý bachař Josef Vondruška, do roku 2010 poslanec za KSČM a do roku 2016 zastupitel Libereckého kraje. Vychodil pouze základní školu a práce ostrahy ve věznici pro něj byla vítaným postupem v kariéře. Podle svědectví mnoha vězňů patřil k nejbrutálnějším dozorcům, násilí si užíval, a i díky tomu se postupně stal velitelem oddělení a dostal možnost vystudovat vysokou školu.

Mužem v pozadí otrocké práce vězňů byl před rokem 1989 Ludvík Karl, od 70. let ředitel národního podniku Preciosa, který po revoluci prosperující firmu zprivatizoval a dnes je jejím majitelem. Prezident Zeman ho v roce 2015 ocenil medailí Za zásluhy za stát v oblasti hospodářské.

Ani sám Ludvík Karl, ani Preciosa jako firma však nikdy neučinili žádný krok k tomu, aby se bývalým vězňům omluvili a odškodnili ty, na jejichž dřině a utrpení založili svůj věhlas a bohatství.