DZODZO: On je trochu rozdíl smát se v IBM, že máš nohy na stole a v nejhorším půjdeš do HP kde se třeba o trochu víc maká a to, že máš doma osm hladových krků který nenakrmíš ani z toho platu co bereš..
Třeba u táty na tom Slovensku bylo ještě v generaci mých prarodičů opravdu běžný, že děti od malička vychovávali nějaký bratranci a kmotři x stovek kilometrů daleko od doma, protože doma je neměli z čeho živit - a to to byl pořád nejúrodnější kraj v celým Československu. Já si ještě pamatuju víc učitelů, co se upřímně rozplakali, když četli nějakýho malýho Bobše, co si schovával od vánoc do velikonoc šlupky od pomeranče jako lahůdku.
"Tatínek onemocněl a musel si čtrnáct dní oddechnout od práce. Proto musela celá rodina jít vydělávat peníze. Dědeček stavěl pece a čistil komíny, maminka vyšívala a prodávala. Za chvíli ale neměli jak splatit nájem. K tomu všemu koupila maminka Bobšovi párek. Paní domácí hrozila mamince, že jí dá výpověď, protože si kupují samé maso a bůhvíco, ale nájem nejsou schopni zaplatit. Maminka tedy dala paní domácí skoro všechny peníze, které měli našetřené." - ono se to dneska čte jak z Monty Pythonů, ale nebylo to zas tak přifouklý..