A jednou jsem šel na základce v jídelně vrátit jídlo, protože v bramborové kaši, v takové té loužičce tuku, kterou byla zalitá, plaval mrtvá moucha. Kuchařky se na mě tvářily velice nepřátelsky a pak jedna do té kaše hrábla rukou, mouchu sebrala a řekla, že tam žádná moucha není, ať si nevymejšlim a jim.

MULTICAT: já to maso vždycky někam nacpal (bylo vhodné sedět u květináčů u stěny, protože do keramické vázičky na stole se vešla sotva půlporce), ale brácha s tím roky bojoval a od těch starejch soudružek nosil - nekecám - půstránkový poznámky v žákovské o hospodaření s jídlem. Naši to dodnes schovávají, tak to příležitostně nafotím.

IKSIK: naprosto :)

Nepochybuju, že tyto zážitky přispěly k mému rozhodnutí nejíst maso.

Teď jsou to už boomerský vzpomínky, který si oplusujeme a hořce se nad nimi pousmějeme. Ale já pořád vidim tu obrovskou, kyprou a silnou pani, která nás IMO nenáviděla a nejraději by nám ty sra*ky narvala do krku.

Šmarjá celý ty roky na ZŠ byly provázený linkou nenávisti ke všemu. Než jsem zdrhla na osmiletej gympl.
Kterej taky stál za houby :)

....matně si vzpomínám, že u nás na sídlištní základce se tahle flaksatá hmota co se musela sníst často umně skrývala do hydroponických granulí v květináčích okrasných interiérových květin

Já jako malej strašně nesnášel tlustý maso. Nesmělo se ani dotknout špičky mého jazyka. Většinou mi bylo na zvracení už jen když jsem ho viděl. A takhle jednou ve školce jsem dostal parádní tlustý maso. Takže jsem to nejedl. Ale soudružka učitelka si sedla vedle mě a jala se mě krmit. No nebyl to dobrej nápad. Pak už nejedl nikdo a mně už tlustý maso nikdy nenutili.

MULTICAT:
NJAL:
MEANKITTY11: Ale způsobilo nám to pěkný duševní trauma na zbytek života, co? :)
Já jednu takovou flaksu nacpal za radiátor, páč se mi navalovalo i z pohledu na talíř. Bylo to opravdu hrozný, buď to vidět nebo to vzít do ruky. Ale u odevzdávacího okýnka byla hlídka, takže druhá možnost a úprkem ven z jídelny, než na ten talíř nabliju zpátky i tu rejži s u.h.o. No fuj.

MULTICAT: bydleli jsme naproti skole a kucharky nam davaly zbytky masa pro psy. Doga a 5 jezevciku melo obcas k veceri maso a my skubanky. Deda kolikrat hudroval, ze cokli maji lepsi veceri nez on :P

MEANKITTY11: Me by to mozna napadlo, kdybychom meli ubrousky. Budto jsme je nemeli, nebo mi tenhle detail jiz vysumel z hlavy. Nicmene ja jsem budto trefoval stridani strazi nebo obcas jsem ty mensi nepozivatelny kousky smestnal pod zpusobne umisteny pribor - vidlicku a vedle ni nuz naplacato :-)

MULTICAT: ty příšerný tmavý tuhý hovězí podrážky s bílou flaksou uprostřed.

MULTICAT: U nas takhle patrolovaly souzky ucitelky. Ktere ovsem na rozdil od nas dostaly vyberovy kus masa z jine hromadky a ne ty flakoty, co se nedaly pomalu ani upizlat nozem. Trpel jsem a hledal chvili, jak se vejit do stridani strazi.

roh Spálené a Národní před tím než to shořelo a kde pak vznikl Máj

Zaskakovala jsem dnes zase na našem jiném pracovišti, takovým oldschool baráku. A pila z tohoto klenotu.

(Lino taky supr, hehe)

V naší jídelně stála před okénkem, kam se vracely tácy s nádobím, kuchařka v bílé zástěře bez rukávů a kontrolovala, jestli je snězené maso. Když nebylo, musel jsi jej dojíst. Knedliky, bramborový kaše a tyhle zbytky stírala z talířů do kýble.

Dodnes si pamatuju, jak mám torbičky narvaný vlákny hovězího a moje tělo se vzpěčuje to spolknout.

A puch toho hnusnýho jídla byl všude. V těch tácech, hliníkovejch příborech. A pak i v mejch vlasech, když jsem zdrhala pryč.

aby byl dojem kompletní - nezapomeňte na pachové vjemy školní jídelny - třeba pach kysaného zelí, když byl segedínský guláš nebo nezapomenutelné aroma drožďové polévky - z té jsem vždy málem vrhnul... není zač :)

stoly v naší jídelně byly tři dlouhý přes celou jídelnu, ale neměly stolní desku, ale jednotlivý malý desky, každej strávník měl svoji. střídavě červený a žlutý. osazenstvu tímto děkuji za další flashback.

aaaah, a policky v kuchynsky lince potazeny voskovanym papirem:p