MAR_TINA: vzpomínám si, jak se rozplakala moje kamarádka A.
Soudružka po ní vzkázala její mámě, jestli s námi pojede "pomoci s kuframa na školu v přírodě". Znamenalo jet s náma autobusem, na místě pomoci dětem vynosit a vybalit kufry na pokoje a zase s tím autobusem jet zpátky, den času.
Maminka po A. vzkázala, že nemůže, že má směnu v elektrárně. Soudružka začla A. říkat věci jakože mamince na ní asi moc nezáleží, když nechce ani tak málo pomoci atd.
Proč si vybrala rozvedenou ženskou se dvěma dětma a směnama v elektrárně (15 km za městem), to nevím. Kdyby oslovila mýho tátu, ten by s náma jel. Možná prostě proto.