FIN: Njn, máš recht. Přičemž když na to blíž koukám, často vstupuje do kontrastu (zřejmě úmyslně) melodie a text, tj. drsný text (či alespoň obsah) a jemná melodie, podobně jako třeba u klasiky Where have all the flowers gone, kde řada pasáží taky moc neodpovídá tomu, jak to zní. Inu, pro překlad nic záviděníhodného:).

a navíc jsem i tak udělal botu - zatrachtilá angličtina - protože zrovna tady soudím dle kontextu (okolí:), že sportsmen bude spíš "dobrodruzi" než sportovci. ono se to tak v kontextu aanglické klutury jistě také užívá: sportsman dříve/zastarale, dokonce snad i v naší třeba prvoreblikové literatuře, coby odvážný cestovatel, potažmo tedy dobrodruh.

JOSEF_K: takže on ti sice chvílemi anderson evokuje ten středověk - ale leda obrazy, ta angličtina je sice formální, ale rozhodně ne středověká, to ani omylem - a vzápětí nebo chvíli poté tam máš tohle:

So! Where the hell was Biggles when you needed him last Saturday?
And where were all the sportsmen who always pulled you though?
They're all resting down in Cornwall
writing up their memoirs for a paper-back edition
of the Boy Scout Manual.

což při nejlepší vůli těžko přeložíš jinak než jako:

Takže! Kde sakra/k čertu byl ten Biggles, kdyžs ho minulou sobotu potřeboval?
A kde byli ti všichni sportovci, s nimiž jsi to dokázal vydržet (volněji)/překonat (striktněji, ale toporněji)?
Všichni odpočívají v Cornwallu (a tady už najednou, jak se vytratí ta "středověká vznešenost", mám skoro chuť napsat "si válej šunky dole v Cornwallu, protože viz následující...)
a sepisují memoáry pro brožované vydání
příručky pro (mladé) skauty. (opět: skoro mám chuť napsat "pro skautíky").

jak sám vidíš, anderson prostě míchá téměř "šněrovaně-středověce-poetické" řádky a vyjádření s takovýmito pasážemi. a já myslím, že ten kontrast je tam chtěnej, vynikne ten formální konzervativní svět vs. vzpoura malého (předčasného) génie. kdybych to celé psal "formálně", imho bych to hrozně zabil...

JOSEF_K: "divné" to nepochybně pro lidi, kteří nemají takovou zálibu v dlouhejch pakárnách, je. jenže to jsou i některé další andersonoviny, třeba passion play - spousta lidí nemusí, já můžu. ale pořád se to blíží té zdi. podívej, hrát "písničky ze zdi" taky není ono. zeď je prostě celek. celek, byť rozsekanej na části, je i final cut. rovněž od floydů. i od oldfielda mám rád dlouhé celky, jak ty kompozičně sevřené, incantations, tubular bells, tak ty "chaoticky přeskakující": amarok. a anderson v minulosti udělal některé věci, které prostě celek jsou. on nakonec i ten text fiktivního 8letého génia bostocka lítá - alespoň zdálnivě - sem a tam a středem se táhne linka té svázanosti, resp. křiku, filipice proti ní.

FIN: Víš jak, moje angličtina není nic extra, tj. anglickému textu u hudby z poslechu prakticky nerozumím vůbec. Když si to přečtu, je to o pár řádů lepší, ale stejně s tím mívám potíž. Tudíž to beru čistě hudebně. A u TAAB I. je obdivuhodné, jak jsou udělané přechody mezi jednotlivými pasážemi, ale pořád to na mě působí tak nějak zvláštně jako několik skladeb slepených do jedné. Líbí se mi to, ale je to prostě divný:).

A ano, Lucerna je boží záležitost. V tomto případě se dalo celkem čekat, že na JT přijdou lidi ve věkovém rozpětí 15-70 a přijde jich hodně. A to se taky přesně stalo. Organizátoři to navíc vymysleli tak, že celý dolní parket udělali na sezení u stolů, což se na koncert taky hodně hodí. Takže spodek na prasknutí, přičemž nemalou část disponibilního místa zabíraly stoly. Všechny ochozy komplet obsazené stylem plná řada sedadel a za ní dvě až tři řady stojících. Takhle narvanou Lucernu jsem neviděl, ani když umřel Havel a byla tam ta obří akce. Mno, a když dohráli TAAB I. a TAAB II., tak holt jako přídavek zahráli Locomotive breath, díky čemuž si nemálo lidí uvědomilo, že jsou na rockovém koncertě a hrnuli se blbnout k pódiu, což vzhledem k těm stolům a židlím taky měl svůj půvab. Prostě paráda...

(lucerna je zkrátka koncertní sál, jehož primární vlastností je, že se nehodí na koncerty. svým způsobem vlastně geniální.)

celý je to frustrace z (pravděpodobně) zatuchlého konzervativního anglického prostředí, skoro jako jiný věci, které už jsem zpotvořil, třikrát obrácená v prstech, některé pasáže jsou ze zdi div ne jak vystřižené:
The young men of the household have
all gone into service and
are not to be expected for a year.

a končí to "komiksovou" vzpourou, cf. we don't need no education... to máš pak těžký :-)

JOSEF_K: máme asi zcela odlišný pohled. mně to připadá uchopitelný naprosto v pohodě. ale já si na takové dlouhé skladby vždycky potrpěl, mám totéž i u jiných autorů. a IMHO když si tu věc přečteš, ono je to v podstatě něco jako zeď, to je na tom to nejlepší :-)

FIN: Ono by asi stálo za to TAAB prostě rozsekat na jednotlivé kusy, jako je TAAB II. Já mám tu jedničku sice rád, ale jako celek je to skoro neuchopitelný. Byť teda IA v Lucerně to teď jako celek uchopil věru obdivuhodně, a to i navzdory tomu, že jsem to sledoval skrze reproduktory a kus opony (ano, udělat koncert JT v Lucerně byl báječný nápad). Celkem by mě zajímalo, jestli se dá vysledovat nějaký jednotící prvek jednotlivých textových fragmentů:).

asi na to ještě nemám. dík za reflexi :-)

JOSEF_K: klasická andersonovina. jenže s tím středověkem si nevystačíme :-)
So! Where the hell was Biggles when you needed him last Saturday?
And where were all the sportsmen who always pulled you though?
They're all resting down in Cornwall
writing up their memoirs for a paper-back edition
of the Boy Scout Manual.
:-)

FIN: Njn, on by asi taky Bostock byl dost šáhlej, kdyby byl:)). Ale o melodii ani tak nejde, spíš o celkovou stylizaci. Slova použitá v překladu by se mi hodila spíš k nějakému textu z Aqualung, což je prostě drsný album sakum prásk a místy z pochopitelných důvodů připomíná Black sabbath (Locomotive breath, např.). Ale k Thick as a brick mi to moc nesedí. I proto, že další pokračování textu mi místy asociuje nějaký středověk nebo tak něco, viz:

The Poet and the painter casting shadows on the water
as the sun plays on the infantry returning from the sea.
The do-er and the thinker: no allowance for the other
as the failing light illuminates the mercenary's creed.

JOSEF_K: no to si ale postěžuj andersonovi :-) jestli tohle
So you ride yourselves over the fields and
you make all your animal deals and
your wise men don't know how it feels to be thick as a brick.
And the sand-castle virtues are all swept away in
the tidal destruction
the moral melee.
napíše osmileté dítě, tak už tady oba čtvrtstoletí zbytečně okouníme :-) ale s tou cihlou máš pravdu, s tím se ještě bude muset něco udělat.

a jestli se mi vůbec podaří s tím někdy něco udělat, rovnou deklaruji, že do melodie to - podobně jako předchozí případy - sedět nebude. imho se to, už zase, dá přeložit jako báseň anebo "vyvatovat" do melodie a pak nezbytně nutně báseň utrpí.

FIN: Zábavné. Od nedávného Andersonova koncertu v Lucerně mám v hlavě, že ti musím navrhnout, abys to zkusil přeložit. Optimálně i s pokračováním z roku 2012. A ono ejhle:))).

Ale nějak mi to moc nesedí ani do melodie, ani do toho, že Bostockovi mělo být osm, když to psal. Nejsem úplně s to posoudit, jak vyznívá originál, protože na to moje angličtina prostě nestačí, ale k celkové stylizaci toho alba mi to zkrátka moc neštimuje. Nehledě na to, že překlad "cihla ve zdi" mi prostě okamžitě navodí Pink Floyd a už se jich nezbavím...

MAEROR: u mě celkem jednoznačně "blbej jak cihla", řekl bych :-)

Krásné sousto... těžké. Mimochodem - co uděláš s názvem?

Podzim

Pod římsou
suchá nať ředkve
ve svazku křupe,
zimou praští.

Na dlažbě
kobylinec mazlavý
krustou ledu
se pokrývá.

autor: Jun Dong-džu
překlad: Eva Zvěřinová
úprava: Fin